Maturitní otázky z literatury/Český romantismus
Charakteristika literatury
editovat- České země byly ve 30.letech ovlivněny biedermeierem, což byl životní styl měšťanských vrstev ve střední Evropě v letech 1815-1848. Nejprve označoval hmotnou kulturu-výzdobu interiérů a odívání, pak vstupuje i do literatury:
- kladl důraz na osobní, hlavně rodinné zájmy, oslavoval klidnou idylu rodinného prostředí.
- preferuje nevzrušivé děje, vyrovnané povahy, uzavřené prostory, tíhne k IDYLIČNOSTI
- synonymum pro opatrnictví, apolitičnost, společenskou pasivitu a bohabojnost
- na prvním místě výchovné, poznávací pojetí literatury, poté zábavné
- poměry u nás nedávaly romantikům myšlenkovou a tvůrčí volnost
- R. navazuje v mnohém na předešlé období: ideál národa, národní kultury a literatury, slovanství, lidovost a historie národa
- Proměňuje se pojetí básníka – už to není jen „jeden z těch lidí“, ale stává se z něj výjimečná básnická osobnost
- Z lidové slovesnosti se objevují žánry lyricko-epické (balada, veršovaná povídka) a epické (pohádka, dramatická báchorka)
Karel Hynek Mácha (1810-1836)
- narodil se v Praze na Malé Straně v chudé rodině
- během studia na gymnáziu studoval díla W. Scotta, Barona, Goetheho, Mickiewicze
- vystudoval práva a filozofii a poté začal vykonávat advokátní praxi v Litoměřicích
- byl vášnivým čtenářem, hrával v ochotnickém souboru Stavovského divadla, kde se seznámil s Eleonorou Šomkovou – byla to jen průměrná dívka, která nepochopila jeho umělecké plány a neklidného ducha. Mácha se do ní však zamiloval. Brzy poznává, že jeho milá nesplňuje jeho ideál, který si o ženě vytvořil – uniká před nedorozuměními k přátelům, do přírody, ale vždy se k ní pak vrátil
- na druhou stranu to Lori neměla také jednoduché. Musela snášet střídání žárlivých scén a něžných okamžiků, Máchova nevypočitatelnost a psychická labilita svědčila o tom, že se nevyznal ani sám v sobě
- rád navštěvoval hrady, cestoval – pěšky – do Krkonoš, jednou dokonce přes Alpy do Itálie
- začal psát už na gymnáziu, a to německy
- zemřel v den své svatby na choleru
Dílo: próza:
- soubor 2 povídek Obrazy ze života mého
- Večer na Bezdězu – lyrizovaná próza inspirovaná dojmy z cest
- Márinka – lyrická povídka o krásné dívce z chudé pražské čtvrti Na Františku. Márinka se seznámila s Máchou a povídají si. Mácha se s ní rozloučí a odjíždí za nemocným přítelem. Když se vrátí, setkává se s dívkou na hřbitově – zemřela na TBC
- založena na kontrastech: krása Márinky × bída, chudé prostředí - kromě romantických prvků také realistické – chudý život lidí
- Křivoklad – historická próza, 1.část zamýšlené tetralogie Kat, která se měla vztahovat k historii 4 českých hradů – Křivoklad, Valdek, Vyšehrad, Karlštejn
- Cikáni – román, který má podobný námět jako Máj; líčí život vyděděnců společnosti
- Pouť krkonošská – krátká próza, evokuje atmosféru poutě
drama:
- Boleslav, Bratrovrah, Bratři – zlomky historických dramat
MÁJ – 1836; lyrickoepická báseň, která se skládá z dedikace = věnování, 4 zpěvů a 2 intermezz. (viz čtenářský deník)
- Mácha zde líčí krásu májové přírody a snaží se vyjádřit své zklamání ze života
- hlavním účelem je oslava májové přírody, jak se píše už v dedikaci
- ve středu pozornosti je tragédie mladého člověka, který zabil. Jenže několik osudových náhod spojilo tragédii jednoho člověka s dalšími lidmi. Jarmila, její svůdce, Vilém → najednou je to tragédie tří lidí, která vede jednoznačně k obvinění společnosti.
- začarovaný kruh: společnost musí trestat, protože má viníka vraždy → nikdo se neptá po příčinách jeho činu → Vilém sice vraždil, ale loupežníkem se stal z otcovy viny; často se hovoří o tragédii obecně lidské, kde otázky, které si klade Vilém ve vězení jsou vlastně Máchovou obžalobou celé společnosti.
- autorovo myšlenkové ztotožnění s hrdinou → subjektivnost básně
- kategorie času: je subjektivně prožíván; strach z budoucnosti, z posmrtného života, z prázdnoty – nicoty
- motivy: individuální vzpoura, romantický pohled, obžaloba společnosti, nesouhlas s dobou
- jazykové prostředky → dramatický účinek + zobrazení přírody
- mění vžitá pojmenování (májový večer →večerní máj)= epiteta
- umělecký kontrast (nad temné hory růžový den)
- kupení podobně znějících slov (lhal lásky žel)
- eufonie = libozvuk ( Vše lazurným se pláštěm kryl) → za sebou skupiny hlásek še-la-ý a se-lá-y
- cílené zakončování veršů dvojhláskami (Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou)
- hudebnost verše, oxymórony (mrtvé milenky cit), dynamická slovesa
- novočeský jamb = na konec verše kladl jednoslabičné slovo
- personifikace, symboly (noc=smrt), metafory, kontrasty (májová příroda × tragédie)
- příběh není zas tak důležitý, spíše jde o zachycení úvah o životě a smrti, když je Vilém ve vězení
Kritika Máje:
- Sympatizovali: Karel Sabina, F.X.Šalda
- Proti: J.K.Tyl, Josef Krasoslav Chmelenský, Jan Slavomír Tomíček
- Co jim vadilo: - hrdina = rozervaný, vězeň, vrah;
- individualismus; rouhání
- Mácha na straně hrdiny → obhajuje ho a ještě dává vinu společnosti
- chybí výchovná a vlastenecká funkce
- kopírování Byrona
- stěžování – nespokojenost se společností a životním stylem
Pokračovatelé máchy:
- Májovci: období Bachova absolutismu v 50.letech; 1858 vydán almanach Máj
- jejich cílem bylo vytvořit novou literaturu, která by pravdivě zobrazovala svět
- obraceli se k přítomnosti – „nevracet se k minulosti“
- přihlásili se k odkazu K.H.Máchy a k jeho vidění světa, který byl pro ně symbol člověka, který neváhal bořit vžité představy o povaze a funkci českého básnictví
- představitelé: K.J.Erben, B. Němcová, K. Sabina, J.V.Frič, ale zejména nová generace: Karolína Světlá, Vítězslav Hálek, Jan Neruda, Adolf Heyduk, Rudolf Mayer, Sofie Podlipská
Josef Václav Frič (1829-1890)
- roku 1848 vůdce pražského studentstva, bojovník na barikádách, vězněn, 20let v exilu
- psal romantickou poezii byronského typu, politickou lyriku
Dílo:
- Písně z bašty – politická lyrika
- Paměti – čtyřsvazkové dílo; líčení Fričových osudů, také subjektivní vylíčení událostí 1.pol. 19.stol
Karel Sabina (1813-1877)
- přítel a obhájce díla K.H.Máchy
- za zosnování povstání odsouzen, na základě amnestie později propuštěn, ale finanční nouze a stálý policejní dohled ho donutily spolupracovat s tajnou policií.
- v literárním světě synonymem pro zradu
Dílo:
- Prodaná nevěsta, Braniboři v Čechách – libreta ke Smetanovým operám
- Na poušti – román zobrazující poměry mezi radikální inteligencí té doby, nese autobiografické rysy
- Oživené hroby – povídka; zážitky z vězení, atmosféra žaláře, charakteristika vězňů a dozorců
Josef Kajetán Tyl (1808-1856)
- zasloužil se o rozvoj českého dramatu
- psal scénáře, překlady her, režíroval, byl také hercem, kulisářem – všestranná osobnost
- byl ředitelem Kajetánského divadla, později dramatikem ve Stavovském divadle
- po roce 1848 pronásledován za přemíru vlasteneckého cítění ve svých hrách → z divadla odchází a věnuje se kočovnému hraní
- v bídě a podlomeným zdravím umírá v Plzni
- představitel sentimentálního, romantického pojetí literatury; největší význam v divadelní tvorbě
- chtěl, aby české divadlo mělo v národní společnosti své důstojné místo a poslání
- za hlavní funkci her považoval vlastenectví, buditelství; hrálo se česky
- věnoval se divadlu, žurnalistice, dramaturgii, psal povídky, dramatické báchorky, překládal, byl redaktorem časopisu Květy
Dílo:
- Novinářská činnost
- 1834 založil časopis Květy české (od dalšího roku jen Květy)
- ve 40.letech redigoval a sám psal lidovýchovný měsíčník Pražský posel
- řídil či vydával další periodika (Vlastimil, Pomněnky, Sedlské noviny)
- Próza – povídky historické, z divadelního a hudebního světa, i ze současnosti
Rozina Ruthardová, Dekret kutnohorský, Bláznivý houslista, Braniboři v Čechách Rozervanec – povídka; hrdina je karikaturou Máchy Poslední Čech – novela; K.H.Borovský na ni napsal kritiku, odsoudil sentimentální vlastenčení, plytké tlachání a teatralitu Divadelní hry a) dramatické báchorky Strakonický dudák aneb Hody divých žen – nejoblíbenější; postava Švanda dudák; mistrně vykreslil lidové postavy a povahy
- o českém charakteru; konflikt lásky a peněz; domova a ciziny
Jiříkovo vidění, Lesní panna, Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec b) hry ze současnosti – touha po vlastenectví; zdůrazňuje dobré jádro člověka, lásku, Paličova dcera, Pražský flamendr - měšťanská dramata Paní Marjánka, matka pluku Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – lokální fraška; měšťanské drama; zachycuje život pražských lidových vrstev
- k její popularitě přispěla hlavně píseň Kde domov můj (nápěv František Škroup), která znárodněla a stala se později státní hymnou
c) hry historické – témata z české minulosti Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud – sociální drama; vzpoura havířů proti vrchnosti; končí tragicky Jan Hus, Jan Žižka z Trocnova, Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové
- dramatická báchorka = žánr 1.pol. 19.stol.; pohádkový boj dobra se zlem;
- Tématem je obraz lidového, venkovského života, ve kterém vystupují nadpřirozené bytosti; typické je, že vítězí lidová morálka (dobro) nad negativními silami (zlo)
Karel Jaromír Erben (1811-1870)
- pocházel z chudého prostředí, proto měl vztah k prostým lidem
- vystudoval filozofii a práva, seznámil se s Palackým
- většinu života prožil jako sektář Českého muzea, ke konci se stal archivářem města Prahy
- ovlivnil Nerudu, Kryla
- zakladatelem české moderní balady
- zabýval se i žurnalistikou – pracoval jako redaktor Pražských novin
- věnoval se studiu lidové slovesnosti, chtěl poodkrýt lidové pověsti, písně a obyčeje, byl sběratelem lidové slovesnosti – snažil se psát texty umělecky původní – nepřetvářel je
Dílo:
- sběratelská činnost
- Písně národní v Čechách
- Prostonárodní české písně a říkadla
- Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních
- pokoušel se tvořit i „umělé“ pohádky na základě alegorií pro děje v přírodě:
- Tři zlaté vlasy Děda Vševěda = boj slunce se zimou
- Dlouhý, Široký a Bystrozraký = bytosti pro ztělesnění větru, vody a země
- Kytice z pověstí národních (1853)
- jediná erbenova původní básnická sbírka
- vydána 1853 a 1861 – vzniká v době Bachova absolutismu, Erben se snaží posílit víru v český národ
- soubor třinácti balad, které se (v různých obměnách) zabývají porušováním morálních a mravních hodnot. Dramatický konflikt vyvstává mezi osobami, které mezi sebou mají rodinné vztahy.
- Psána formou klasické balady – inspirován mýty, pověstmi, představami o světě; často se objevují nadpřirozené bytosti
- tvůrcem klasické balady byl i F.L.Čelakovský
- některé balady z Kytice byly zhudebněny:
- A.Dvořák – Polednice, Vodník, Zlatý kolovrat, Holoubek, Svatební košile
- Z.Fibich – Štědrý den
- Suchý & Šlitr – téměř všechny
- Prokomponovanost:
- Předem rozmyšlené rozvržení básní; zrcadlově protilehlé jsou tematicky spjaty:
První a poslední = Kytice a Věštkyně → návaznost na lid.poezii, aktualizují staré pověsti = upomínají na lidovou tvorbu Druhá a předposlední = Poklad a Dceřina kletba → o porušení základního etického vztahu matka-dítě Třetí a třetí odzadu = Svatební košile a Vrba (Lilie byla přidána až ve 2. vydání)
- přeměna člověka – ženy ve vrbu a milence v upíra
Čtvrtá a čtvrtá odzadu = Polednice a Vodník → vystupují zde nadpřirozené bytosti, které zasahují do porušených etických vztahů Pátá a pátá odzadu = Zlatý kolovrat a Záhořovo lože → kladou důraz na vinu a vykoupení, velkou roli zde hraje pokání Prostřední balady = Štědrý den a Holoubek → jsou založeny na lásce a smrti
- Etičnost:
- Konflikt vytváří vzájemné vztahy, jež jsou porušovány
- vinna je vždy konkrétní osoba, která porušila lidský, etický zákon
- za nejzákladnější považuje E. vazbu matka-dítě – proto také trestá matky tak krutě
- Romantické × Neromantické prvky:
Romantické: přírodní reálie postavy – motivy jezera, hřbitovů a lesů; nadpřirozené postavy Neromantické: není zde vzpoura proti společnosti, romantické motivy poutníka
- nevěnuje se moc líčení přírody
- čas není subjektivně prožíván – vše se odehraje v jednu krátkou dobu (baladická zkratka = stručné, výstižné vyjádření, nezabíhá do podrobností), čas neurčitý, poučení platí dodnes
- Erben nechce vědět, co bude potom, je lepší žít v přítomnosti
- chápání viny: neobviňuje společnost, ale osobu; proti trestu se hrdinové nebouří
- od svého hrdiny se distancuje; prosazuje „ne bouření, ale pokoru a pokání“
- Umělecké prostředky
- dějová a baladická zkratka, úsporný jazyk (neslovesné věty, absence spojek, citoslovce místo sloves) → dramatičnost
- dialogy, zvukomalba
- klasická balada = liší se od balady Wolkera nebo Bezruče, protože ještě nemá sociální podtext, ale naopak pohádkový námět
- balada = lyrickoepická báseň středního rozsahu s pochmurným dějem a tragickým koncem