Maturitní otázky z literatury/Antika

Tato stránka je částí projektu Maturitní otázky z literatury.

Prosím, ověřte si před použitím informace i z jiných zdrojů - přes všechnu snahu zde mohou zůstat chyby.

Jako antika je označováno dlouhé období evropského starověku, v němž dominovaly státy okolo Středozemního moře – Řecko a Řím. Za její počátek je považován vznik archaické řecké civilizace (resp. prvními písemnými záznamy Homérovy poezie) (8. - 7. století př. n. l.); jejím koncem pak je kolaps Římské říše a začátek středověku (mezi 3. a 6. stoletím n. l.).

Starověké Řecko

Encyklopedický článek Literatura starověkého Řecka ve Wikipedii V literatuře se v této době objevuje nový typ autorství – autor už je znám (na rozdíl od mýtů), ale pojem autorství je chápán jinak než v současnosti; např. Homér se považoval spíše za zprostředkovatele múz (tzv. epické autorství).

Postupně lze pozorovat ústup bohů „ze scény” – nejprve zasahují lidem úplně do všeho (např. v Iliadě s lidmi doslova hrají hry), ale postupně jsou stále více vytlačováni do pozadí lidskými hrdiny (přestože bohové jsou stále latentně přítomni).

Archaické období

Encyklopedický článek Starověké Řecko#Archaická doba (800 - 500 př. n. l.) ve Wikipedii Začíná 8. stoletím př. n. l. po skončení temného období – období řecké historie po pádu Mykén, z něhož nepochází mnoho zpráv a dokladů. Řečtina se až na čtyři století úplně přestala zapisovat. Od 9. století se však Řecko zotavuje, objevují se první řecké městské státy – poleis – a Řekové též v upravené formě přejímají fénické hláskové písmo, čímž vzniká alfabéta.

Osoba Homér ve Wikicitátech Autor Homér ve Wikizdrojích

Homér (asi 8. století př. n. l.)
- Ilias
  - Hrdinský epos, zpracovávající epizodu z Trójské války.
  - Hlavním hrdinou je Achilles, polobůh a pověstný válečník na straně Achájů, který v souboji zabije Hektora, vrchního velitele Trójanů. Posléze je sám zabit, když jej v bitvě zradí pata (známá Achillova pata), jediné zranitelné místo jeho těla.
  - Ilias je nejstarším zachovalým dílem evropské literatury.
- Odysseia
  - Epická báseň popisující návrat Ithackého krále Odyssea z Trójské války. Ten nakonec trvá dlouhých 12 let, během nichž Odysseus zažívá mnohé útrapy a dobrodružství.
  - Odysseia je tradičně připisována Homérovi, moderní výzkumy však naznačují, že byla napsána přibližně o 50 až 100 let později.
  - Přestože význam díla (na evropskou kulturu, řeckou mytologii…) je značný, je nižší než u básně Ilias.
- Iliada a Odysseia nejsou ve skutečnosti originálními díly, jde o nová zpracování starých vyprávění (pocházejících z 11. – 12. stol. př. n. l.).

Osoba Hésiodos ve Wikicitátech

Hésiodos (polovina 7. století př. n. l.)
- O původu bohů (v řečtině Theogonia)
  - Nejstarší ucelené podání řecké mytologie, představuje jednotlivé generace bohů a jejich příbuzenské vztahy.
  - Hlavní pramen pro studium řecké mytologie.
- Práce a dny
  - Naučná báseň, která líčí, jak by měl rolník správně žít a pracovat.
  - Zasazuje výklad mytologického rámce, obsahuje mýty o Prométheovi a o Pandořině skříňce.

Sapfó (mezi 630 a 612 př. n. l. – 600 př. n. l.)
- Byla jedinou významnou ženskou autorkou tehdejší doby.
- Psala milostné lyrické básně.

Anakreón
- Žil v šestém století př. n. l.
- Jako básník působil na dvorech tyranů řeckých městských států, psal nevázanou poezii o užívání si „vína, žen a zpěvu”.

Autor Ezop ve Wikizdrojích

Ezop (asi 6. století př. n. l.)
- Bajky
  - Krátké příběhy, většinou se zvířaty či rostlinami, které přebírají lidské vlastnosti. Na konci následuje krátké (jednovětné) morální poučení.
  - Na rozdíl od Homérských eposů (kterým porozumět se považovalo za špičkové vzdělání) jsou tyto příběhy jednoduché a přístupné obyčejným lidem (Ezop byl pravděpodobně sám propuštěný otrok).

Antické období

Encyklopedický článek Starověké Řecko#Klasická doba (500 - 336 př. n. l.) ve Wikipedii Trvá po dvě století, přibližně od roku 500 př. n. l. do roku 336 př. n. l. Název získalo podle Attiky, oblasti kolem Athén, což odkazuje na kulturní rozmach a politickou hegemonii Athén během tohoto období.

Filosofie

Encyklopedický článek Antická řecká filosofie ve Wikipedii Osoba Sókratés ve Wikicitátech

Sókratés (469 – 399 př. n. l.)
- Autor citátu „Vím, že nic nevím” - snažil se vyvést lidi z omylů a uvažovat nad informacemi, které se považují za jistojisté.
- Například se ptal lidí na ulici co považují za dobré - a pak jim jejich názory vyvracel (pro něj pozitivní - že pro lidi je lepší začít od nula, než žít v omylech.

Osoba Platón ve Wikicitátech

Platón (427 – 347 př. n. l.)
- Sepsal Sókratovy myšlenky (ale možná je upravil, aby prezentovaly jeho vlastní názory).
- Psal v dialozích
- Symposion
  - Jeden z dialogů
  - Diskuze o Erótovi, jehož (stejně jako Hésiodos) definuje jako odlesk božské síly v nás, hybnou sílu člověka, která ho motivuje ke snaze o dokonalost.
  - Odsud také označení „Platonická láska”
- Prosazuje názor, že duše vznikla v dokonalosti a nesmrtelnosti a náš svět je jen odleskem toho dokonalého, jen „svět stínů” - protože duše, která vstoupí do těla, zapomene veškerou dokonalost, a my se ji pak celý život snažíme znovu získat.
- V Řecku byl spíše neobvyklým filozofem, ti se zpravidla drželi „nohama na zemi”.
- Jeho díla jsou „šťavnatá” na hádky (Aristotelés, naproti tomu, je suchar).
- Na rozdíl od Aristotela s jeho názory lze polemizovat - dá se o nich hádat

Osoba Aristotelés ve Wikicitátech

Aristotelés (384 – 322 př. n. l.)
- Systemaizoval vědy - nejprve shrnul, co kdy kdo před ním vyzkoumal, a pak to vyložil a řekl: „Takhle to je.”
- Například zařadil delfína mezi savce - řekl si, že důležitý než způsob života je způsob výživy mláďat
- Také sepsal (v díle Poetika) pravidla řecké tragédie (ale spíše až ex post, autoři je respektovali už předtím, nikoli na jeho základě - on spíše jen vzal to, co se v dramatu nejlépe osvědčilo).

Drama

Encyklopedický článek Divadlo#Divadlo v antickém Řecku ve Wikipedii Řecké drama se vyvinulo z průvodu a chóru pěvců na Dionýsových slavnostech. Chór byl veden/doplňován protagonistou, pro nějž byly psány první hry, postupně se k němu postupně přidali i další herci. Představení bylo chápáno jako obřad - tím se liší od římského, jehož úkolem bylo jen bavit diváky. Dalším rozdílem oproti římskému dramatu je veřejná produkce v amfiteátrech (v Římě se divadelní hra hrály spíše v palácích jako soukromá produkce, obyčejný lid měl své „divadlo” v Koloseu).

Rovněž se pořádaly různé dramatické soutěže, jejichž vítězové požívali podobných poct jako vítězní sportovci (socha, renta…).

Většinou hry následovaly jako 3 tragédie a 1 komedie („odpočinkový program”) za sebou v průběhu čtyř dní.

Tragédie

Encyklopedický článek Tragédie ve Wikipedii Žánr tragédie vychází z „tance kozlů” na dionýsovských slavnostech.

Klasické schéma tragédií je následující:

Expozice - seznámení diváka s postavami
Kolize - první kontakt s problémem
Krize - problém se vyostřuje
Peripetie - „zamotávka”, úleva
Katastrofa - lámání chleba, problém je fatální

V tragédiích se též využívalo pravidlo tří jednot:

Jednota času - celý děj se odehrává během čtyřiadvaceti hodin (cílem je příběh co nejvíce „zhutnit”, nemást diváka příliš mnoha časovými rovinami)
Jednota místa - celý děj se odehrává na jednom místě
Jednota děje - dějová linie nemá příliš mnoho odboček (umožňuje divákovi se maximálně soustředit na hlavní příběh)

(Tyto jednoty byly však často obcházeny - například tak, že je celý příběh někým vyprávěn. Jednota času i místa je pak automaticky zajištěna.)

Osoba Aischylos ve Wikicitátech

Aischylos (525 – 456 př. n. l.)
- Oresteia
- Sedm proti Thébám
- Spoutaný Prométheus

Osoba Sofoklés ve Wikicitátech

Sofoklés (asi 496 – asi 406 př. n. l.)
- Král Oidipus
  - Představuje tragický osud člověka, který se pokouší vzepřít vůli bohů (a přitom kdyby nic nedělal, nic by se nestalo - o to je to tragičtější).
  - Obsahuje varování, že člověk by neměl moc pátrat, jinak skončí opravdu špatně - osud je (pořád ještě) daný bohy a jen bohy.
- Antigona

Osoba Eurípidés ve Wikicitátech

Eurípidés (asi 480 – 406 př. n. l.)
- Médeia

Komedie

Encyklopedický článek Komedie ve Wikipedii Základními aspekty žánru komedie jsou humor a vkusná komika, jež poskytují humorný nadhled nad lidskými slabostmi a nedostatky. Konec je vždy šťastný, problémy hlavního hrdiny se podaří vyřešit a vše se v dobré obrátí. Ve starověkém Řecku byla komedie považována za nižší formu dramatu než tragédie.

Osoba Aristofanés ve Wikicitátech

Aristofanés (asi 448 – asi 385 př. n. l.)
- Ptáci
- Vosy
- Žáby
- Lysistrata
  - Kritika války – ženy odmítají svým mužům poskytovat sex dokud se spolu nedohodnou
  - Protagonistkami jsou ženy (na jevišti ovšem hrané muži), což bylo na tehdejší dobu neobvyklé (většina her byla o mužích).
- Oblaka
  - Obsahuje postavu Sókrata (který se na scéně vznáší v oblacích).
  - Zesměšňuje Sókratův způsob filozofování – uprostřed válečného tažení si například sedne na zem a začne přemýšlet o estetice a zásazích bohů do lidských životů.

Rétorika

Encyklopedický článek Rétorika ve Wikipedii

Démosthenés (384 př. n. l. – 322 př. n. l.)
- Autor filipik, ostrých politických řečí, v nichž varoval před nebezpečím, které hrozilo Athénám od Filipa II. Makedonského.

Historikové

Encyklopedický článek Historiografie ve Wikipedii Dílo Herodotovy dějiny ve Wikizdrojích

Hérodotos (asi 484 př. n. l. – asi mezi lety 430 a 420 př. n. l.)
- První významný antický historik, proto byl Ciceronem nazván „otcem dějepisu”.
- Dějiny
  - Nejúplnější popis světa, známého Řekům v 5. století př. n. l.
  - Dílo má velkou literární i historiografickou hodnotu, není ovšem zcela věrohodné a přesné, Hérodotos do Dějin zahrnuje i báje a trdiční mýty (např. o Gryfech, bytostech s tělem lva a hlavou a křídly orla).

Dílo Sepsání války peloponnesské ve Wikizdrojích

Thúkýdidés (460–455 př. n. l. – asi 399 př. n. l.)
- Dějiny peloponéské války
  - Popis událostí Peloponéské války seriózním, vědeckým způsobem (v metodologii předčil i Hérodota).

Helénistické období

Encyklopedický článek Starověké Řecko#Helénistická doba (336 - 146 př. n. l.) ve Wikipedii Díky výbojům Alexandra Velikého došlo k ohromnému rozšíření řecké kultury, kvalitativně se však jedná o období úpadku – nejlepší literaturou té doby jsou pokleslé komedie. Když ne svojí tvorbou, toto období je významné aspoň kulturní výměnou – došlo ke střetnutí tří kultur, řecké, perské a egyptské, vědění bylo shromažďováno v Alexandrijské knihovně.

Osoba Menandros ve Wikicitátech

Menandros (342 př. n. l. – 291 př. n. l.)
- V Římě byl velice populární (nikoli však v Řecku). Mnozí autoři na něj navazovali (včetně Plauta, jiní od něj přebírali celé zápletky
- Čí je to dítě?

Římské období

Encyklopedický článek Starověké Řecko#Římská nadvláda (146 př. n. l. - 395 n. l.) ve Wikipedii V tomto období jsou řecké obce podrobeny římské nadvládě. Přestože mnozí Římané (včetně několika císařů, např. Nerona či Hadriana) obdivují řeckou kulturu (obzvláště pak dílo Homérovo) a řečtina dlouhou dobu slouží jako lingua franca východu Římské říše, originální tvorba v Řecku je zcela pod vlivem Římské kultury.

Longos (asi 2. století n. l.)
- Daphnis a Chloé

Lúkianos (kolem 120 – po 180 n. l.)
- Byl velice oblíbený, i když psal slohem a jazykem klasického období.
- Díky satiře Pravdivé příběhy je někdy označován za jednoho ze zakladatelů science fiction.

Řím

Raná doba

Titus Maccius Plautus [2. stol. př. n. l.; Autor komedií, byly určeny zejména nižším vrstvám. Od toho se v nich často vyskytují např. otroci jako kladní hrdinové. "Chlubný voják", "Komedie o hrnci"]

Klasická doba

Často nazývána "zlatá" pro množství autorů a děl.

řečnictví

Marcus Tullius Cicero řečník, jeho latina je vzor správné latiny.

historické

G. I. Caesar: (-100 - -44) ["Zápisky o válce galské", "Zápisky o válce občanské"]
Titus Livius historik

Poezie

Publius Ovidius Naso ["Proměny" - soubor příběhů, ve kterých se různé věci proměňují (např. Filemon a Baucis, věrní manželé, se promění ve stromy),proměny = metamorfózy. Všechny příběhy spojuje motiv přeměny. Nejčastější je milostný motiv.
"Umění milovat", "Listy milostné"] - zde dává rady mužům i ženám jak lásku najít a udržet si ji. Rady mužům ´"Ars Amatoria"
Publius Vergilius Maro ["Aeneis" - o prchání hrdiny (se synem a otcem) z obležené Tróje. "Bukolika" "Georgika"]
Horatius Flaccus ["Satiry" - kritizuje vady lidského charakteru.]

Pozdní doba

Seneca [Učitel Neronův. "Faidra"]
Tacitus [Historik: "Dějiny", "Letopisy", "Germanium"]
Martialis [Epigramy - krátké kritické básně s jasnou pointou. "Posměšky a jízlivosti"]
Gaius Petronius Arbiter ["Satiricon"]
Marcus Antonius ["Hovory k sobě"]