Maturitní otázky z literatury/Preromantismus a romantismus
- Tato stránka je částí projektu Maturitní otázky z literatury.
- Prosím, ověřte si před použitím informace i z jiných zdrojů - přes všechnu snahu zde mohou zůstat chyby.
Romantismus (od slova román) je umělecký směr, který vznikl v Anglii na počátku 19. století a odtud se v průběhu tohoto století rozšířily romantické ideály do celé Evropy.
Charakteristika doby:
- Romantismus je reakcí na soudobé události, jakými bylo nastolení kapitalismu, napoleonské války, Velká francouzská buržoazní revoluce, vznik národně osvobozeneckých hnutí. Na dobu, ve které peněžní vztahy rozhodují o všem, ve které se lidé dělí právě podle majetku.
- Člověk se cítí osamělý – chce se uplatnit, ale stojí proti celému světu. Romantik se pokouší podrobit si svět podle své představy, obyčejně revoltou proti společnosti, jejím zákonům a konvekcím. Protože je však sám proti organizované a mocí vybavené společnosti, končí jeho vzpoura nezdarem.
- Rozvíjí se společ. život – salóny, lit. kroužky, scházejí se umělci.
- Romantismus nebyl jen uměleckým směrem, ale i životním stylem.
Charakteristika literatury
editovat- směr vychází z preromantismu, spol. znaky: důraz na city, obdiv k historii, inspirace lidovým folklórem – lidovou tvorbou
- Romantismus se staví proti klasicismu a osvícenství, popírá převahu rozumu nad citem. je zdůrazňován právě cit, láska a fantazie.
- hlavní postavou je vždy člověk – romantický hrdina
- touží po svobodě, opovrhuje spol. konvencemi a zásadami -> bouří se proti společnosti -> konflikt mezi ním a společností -> vzpoura končí nezdarem
- touží po lásce – ideálu ženy, ale zamilovává se vždy do ženy, která je již zadána – prožívá lásku nešťastně až tragicky
- často splývá s autorem – autobiografické prvky
- je výjimečný svým chováním, a proto je osamělý -> cítí se světu odcizený
- východisko hledá v přírodě, exotice, fantazii (často patrné prvky tajemnosti, hrůzy) – někdy až v mystice, vrací se do minulosti
- hrdinové se často ocitají ve výjimečných a krajních situacích
- vyhraněný individualismus (chtěli realizovat své představy o životě)
- hl. motivem je KONFLIKT – mezi snem a skutečností
- inspirace gotickými romány
- subjektivní přístup ke skutečnosti – autor zachycuje jen to, co sám zná a vidí
- odstraňují se hranice mezi lit. druhy
- archaická slova
- v poezii: hudebnost, barevnost verše (metonymie, metafory); lyricko-epické žánry: veršovaná byronská povídka, poema, óda, balada; lyrické: intimní, reflexivní, milostná lyrika; dramatická báseň
- v próze: líčení, hra barev a zvuků; žánry: román, novela, historická povídka
- nová estetická hodnota: harmonie kontrastu – beránek má duši ďábla, hrbatý má duši anděla
Romantismus ve světové literatuře
editovatNěmecko
editovat- Novalis (1772-1801): jeho díla jsou silně nábožensky zabarvena se sklonem k mysticismu, vytvořil základy romantismu v Německu svou sbírkou básní Hymny noci, která je poznamenána smrtí jeho snoubenky a bratra, užívá metafory.
Píše tkzv.:Autorské pohádky
Dílo:
- Hymny noci – bás. sbírka, častý motiv smrti, ztracené lásky, touhy po smrti (věčném spánku) a oslavy Panny Marie
- Heinrich von Ofterdingen – nedokončený román odehrávající se ve středověku: Jindřich spatří ve snu modrou květinu a vydává se ji hledat; modrá květina je symbolem romantismu – „poezie modrého květu“ – český název románu Modrý květ
Jakob & Wilhelm Grimmové (1785-1863) a (1786-1859)
- sbírali pohádky, snažili se zachovat lidového vypravěče a tím původní kouzlo pohádky
- zapsány i s původním nářečím a rčeními
- ovlivnili tvorbu B.Němcové a K.J.Erbena
- Dílo:
- Pohádky pro děti a celou rodinu – 200 pohádek jako Vlk a 7 kůzlátek, Sněhurka, Bílý had
Anglie
editovatGeorge Gordon Byron (1788-1824)
- hlavní představitel „revolučního“ romantismu
- pocházel z aristokratické rodiny – lord
- dostal se do vysokých kruhů, kde poznává nemorálnost vládnoucí společnosti v Anglii; se svým prostředím se často dostával do sporu; cestuje, pobývá v Itálii, Španělsku
- bojoval proti tyranii a nesvobodě – v Řecku proti tureckému utlačování
- zemřel na mor
- ustanovil prototyp básnické povídky – veršovaná (byronská) povídka = moderní epos
- Dílo:
- Džaur
- Korzár
- Lara – bás. povídky, revoltující hrdina – konflikt se soudobým světem
- Childe Haroldova pouť – autobiografický moderní epos
- hrdina je přesycen plané zábavy a cestuje po Evropě. Nechává se unášet slavnou historií zemí a přírodní scenérií - vkládá zde svůj protest proti tyranství - užívá apostrofy = oslovení osob, věcí, abstr.pojmů (Ó Řecko) - úvahy o minulosti a přítomnosti Hodiny zahálky, báseň Psáno po přeplavání ze Sestu na Abydos
- byronská povídka = veršovaný lyricko-epický útvar. Dějový základ básnické povídky je prostoupen lyrickými prvky, popisy a reflexemi. U nás nejslavnější bás. povídkou Máchův Máj. V Rusku poema
Percy Bysshe Shelley (1792-1822)
- básník, autor milostné, přírodní a sociální lyriky
- byl ateista - proto vyloučen z Oxfordu; odjíždí do Itálie, kde se nakonec utopil v moři
- Dílo:
- Odpoutaný Prométheus – dramatická utopická báseň, která je obměnou staré antické báje » oslavou tvořivé síly Prométheovského rozumu. Na rozdíl od mýtu se Prométheus podvolí vůli bohů, v básni mytický hrdina vzdoruje Jupiterovi tak dlouho (trestán za to, že poskytl lidu kulturu a vzdělanost), až nakonec smete tyrana z trůnu
- Sebrané spisy - Óda na západní vítr – jedna z nejslavnějších básní, vítr se stává symbolem vzpoury, ale zůstává stejně jako hrdina nezdolný, apostrofy
- óda = lyrická báseň většího rozsahu, v níž autor vyjadřuje patetický, nadnesený vztah k nějakému vznešenému pojmu (národ, vlast, významná osobnost)
- titanismus = literární pojem, boj proti tyranii lidské i božské.
Walter Scott (1771-1832)
- skotský básník a romanopisec
- zakladatel historické povídky a historického románu
- na prvním místě čest, mravní ušlechtilost, hrdinství, vlastenecké cítění
- Dílo:
- Waverley – beletristicky zpracované povstání ze skotských dějin
- Rob Roy, Pirát, Kenilworth
- Ivanhoe – historický román z dob krále Richarda Lví srdce (12. stol.); zachycuje turnaje, bitvy, hradní slavnosti, milostné zápletky, ale také rytířské vlastnosti
- historický román = čerpá z historie, část je vymyšlená, zůstávají věrné hlavní postavy nebo si jejich jména přetvořil. Snaží se navodit historické období
Francie
editovat- prolíná se s realismem – romantický děj a hrdina, ale prostředí je vylíčeno realisticky – v próze
- v poezii se romantismus zachovává
Victor Hugo
- psal básně, prózu, drama
- stal se poslancem, získal hodnost paira Francie – jako odpůrce Napoleona III. Musel opustit Francii, na anglických ostrovech napsal vrcholné romány, po pádu N. se vrátil do vlasti a do politiky
- Dílo:
- Legenda věků – vrcholné dílo fran. Epiky; trojdílný cyklus básní, inspirace antikou; zachycuje vývoj společnosti v její cestě za pokrokem a humanitou a je přesvědčen, že se vyvíjí k lepšímu, zdokonaluje se
- z tohoto díla čerpají Vrchlický (souhlasí) a Machar (nesouhlasí)
- Ruy Blas – nejlepší Hugovo drama
- Chrám Matky Boží v Paříži – nejproslulejší román, několikrát zfilmován, zdramatizován, tragická láska, gotika, bizarnost postav, tajuplnost, kontrasty, napínavý děj, sugestivní líčení středověké společnosti → jak královského dvora, tak bídy chudých, ale i pokrytectví církevních hodnostářů, výkladové pasáže – dominuje popis chrámu
- Ubožáci = Bídníci – pozdně romantický román, sociálně-kritický, realistické líčení soudobých mravů, zaměřeno proti lidskému ponižování, hlavním hrdina Jean Val Jean je odsouzen za krádež chleba na galeje. Po návratu se setkává s laskavým biskupem, který mu dopomůže stát se váženým a vzorným člověkem. Stává se ochráncem osiřelé dívky a podnikatelem, který svým jměním pomáhá chudým.
- Dělníci moře,
- 93,
- Muž, který se směje
- a další romány
Stendhal – vl. jménem Marie Henri Beyle
- nejde jasně zařadit k uměleckému směru – někdy přiřazován k realismu, ale jelikož jeho hrdinové většinou prožívají vášnivé lásky + vzdor vůči spol., řadí se k romantismu
- stoupencem franc. revoluce, jako důstojník se účastnil napol. válek i tažení do Ruska; po pádu Napoleona odešel do Itálie, kde studoval italskou renesanci – umění a hudbu
- jeho hrdinové prožívají vášnivé lásky, jsou ve sporu s dobou, jíž se navenek přizpůsobují a právě proto se stávají pokrytci. Vzbouří-li se proti společnosti → umírají
Dílo:
- Červený a černý – 2-dílný psychologický román; červený = láska, vášeň, boj, revoluce; černý = despotismus, ponížení
- viz čtenářský deník
- Kartouza parmská – psychologický román, nese autobiografické rysy, zachycení bitvy u Waterloo
psychologický román = zaměřuje se na vykreslení duševního života, neustálé střetávání protikladných pocitů a stavů
ALFRED DE MUSSET (1810-1857)
- nejsubjektivnější franc. romantik, ústřední téma je láska – dramaticky rozervaná, nešťastná, nespokojená
Dílo: Zpověď dítěte svého věku – intimní autobiografický román, jeho vztah k G.Sandové - příběh Octava, který vyrostl v době beznaděje a bezvíry v život, společnost a lásku → když ho oklamala jeho první milenka, oklamal on tu další, která ho miluje a je opět sám
USA
editovatEdgar Allan Poe (1809-1849)
- americký autor, zakladatel americké povídky, předchůdce detektivní povídky, hororu a moderní poezie.
- jeho povídky vyjadřují pocit beznaděje, hrůzy ze života a ze smrti
- při tvorbě básní a prózy preferoval Poe racionální přístup. Nejprve si stanovil konečný efekt a teprve poté konstruoval děj. Rozumová úvaha je pro něj důležitější než náhodná inspirace
- na Poea navázali symbolisté – Prokletí básníci (Baudelaire, Verlaine, Rimbaud)
Dílo:
- Havran – legendární baladická báseň; viz čtenářský deník
- Filozofie básnické skladby:
- nejprve rozsah – chtěl 100 veršů, je jich 108
- estetický účinek – dominovat měla Krása, ke kráse dodal tón Smutku
- refrén – aby byl krátký a dal se obměňovat a aby byl zvučný
- opakování refrénu – havran = schopen lidské řeči +je vhodný pro tón básně
- téma – smrt spjatá s krásou = smrt mladé ženy → ústy truchlivého milence
- podobně promýšlí Poe rytmus, metrum, pořadí slok apod.
- Filozofie básnické skladby:
- Jáma a kyvadlo – viz čtenářský deník
- Černý kocour, Zlatý skarabeus, Vraždy v ulici Morgue apod.
Rusko
editovat- příznačné prolínání romantismu s realismem
Alexandr Sergejevič Puškin
- pocházel ze starobylého šlechtického rodu
- sblížil se s budoucími děkabristy ( = účastníci proticarského povstání v prosinci 1825), r. 1820 poslán do vyhnanství na jih Ruska za proticarské verše, zde píše romantické poémy pod vlivem Byrona, podruhé ve vyhnanství na Kavkazu – ovlivnilo jeho tvorbu
- zemřel v souboji vyvolaném dvorskými intrikami
- v jeho dílech byla barvitě a bez příkras zobrazena ruská společnost první pol.19.stol. – zoufalost zbídačeného lidu, salónní nudu šlechty, půvab ruské přírody, tragické konflikty, ale i upřímnou lásku k zemi jako takové
- vytvořil svým dílem základy moderní spisovné ruštiny
Dílo:
- Evžen Oněgin – veršovaný román, který líčí jak příběh hrdiny, tak soudobou ruskou společnost
- Evžen je romanticky založený muž, cynik, bouřlivák, společenský
- po smrti strýce se usazuje na venkově, kde poznává Taťánu, ta se do něj zamiluje, ale on její lásku neopětuje. Naopak vzbudí žárlivost u svého přítele Lenského, jehož v souboji zabíjí. Otřesen touto událostí opouští Rusko, ale po letech se vrací. Najde Taťánu už provdanou. Zamiluje se do ní, ale ona ho odmítá.
- Piková dáma – klasická romantická novela s fantastickým námětem
- Heřman je posedlý zmocnit se tří vyhrávajících karet. Hraběnka prozrazuje Heřmanovi ony 3 karty,ale zároveň při setkání s ním umírá. Heřman dvakrát s těmi kartami vyhraje velké sumy peněz, ale potřetí se mi místo jedné z nich zjeví piková dáma jako symbol mrtvé hraběnky. Heřman vše prohraje a skončí jako šílenec.
- Kapitánská dcerka – historická novela odehrávající se na pozadí rolnického povstání, které vedl Pugačov
- Ruslan a Ludmila – poéma, pohádkový námět
- Boris Godunov – historické drama, líčí dobu přelomu 16. a 17. stol.
- Bachčisarajská fontána, Kavkazský zajatec - čerpá se svých zážitků ve vyhnanství
Michail Jurjevič Lermontov (1814-1841)
- básník, prozaik, dramatik; jeho dílem vrcholí „revoluční“ romantismus
- kvůli svým básním byl dvakrát ve vyhnanství na Kavkaze – stal se pro něj zdrojem inspirace, ale zároveň zde našel smrt při souboji
- sklon k filozofickým meditacím
Dílo:
- Démon – básnická poema vycházející z biblických legend o vzpouře a zavržení andělů
- zobrazuje souboj zla a dobra. Zlo usním chápe jako slabost (bezmocnost) dobra
- není to klasický souboj zla s dobrem, ale konflikt rozumu a citu
- démon symbolizující zlo a zavržený Bohem pro vzpouru, odsouzený k věčné samotě bez lásky, zatouží po štěstí. Své prokletí chce zlomit láskou k pozemské ženě, princezně Tamaře. Způsobí, že ona sama po něm začne toužit, svou láskou ji však zabíjí – jeho polibek je smrtonosný. Tak znovu prohrává svůj odvěký zápas s Bohem a pokračuje ve své nekonečné pouti.
- motiv nespoutanosti, revolty
- démon není klasickým symbolem zla, spíše hrdý duch nespokojen s nesrovnalostmi života, což je příčinou jím rozsévaného zla.
- Hrdina naší doby – první psychologický román v ruské literatuře
- hrdina Pečorin je jedním z typů neužitečného „zbytečného“ člověka. (Pečorin společně s Oněginem zahajují tuto řadu ztracených lidských existencí v literatuře)
- Maškaráda – drama
Poema = obdoba byronské povídky v Rusku; lyricko-epická básnická skladba středního rozsahu
Ivan Alexandrovič Gončarov (1812-1891)
- „oblomovština“ = pasivní postoj k životu, nečinnost a lennost
Dílo: Oblomov – román, Oblomov = představitel „zbytečných“ lidí
Polsko
editovatAdam Mickiewicz (1798-1855) Dílo:
- Konrád Wallenrod – bás. povídka blízká byronské; příběh Litevce, velmistra řádu německých rytířů, jenž mstí svůj pokořený národ
- láska k národu – obětuje mu vše – lásku, život i čest; kontrasty
- konflikty – láska k ženě × k národu; věrnost, čest × zrada
- Pan Tadeáš – romantický národní epos z období Napoleonova tažení do Ruska
Julius Słovacki (1809-1849) Dílo:
- Balladyna – romantická tragédie o ženě vražednici, jež se pomocí svých zločinů dostává až na královský trůn. Dosahuje absolutistické vlády, ale nakonec sama umírá sražena bleskem = deus ex machina – nečekaný zásah shůry
- Kordian – dramatická veršovaná skladba
Maďarsko
editovatSándor Petöfi (1823-1849)
- Psal milostnou, revoluční, reflexivní poezii, je autorem několika eposů
Preromantismus
editovat- 2.pol. 18.stol. – poč. 19.stol.; předcházel romantismu
- protestuje proti nespravedlnosti, proti poutům feudalismu – směr především měšťanstva jako nově nastupující třídy
- kladli důraz na citovou stránku člověka a nesouhlasili se složkou rozumovou
- kultem preromantismu se stává neporušený člověk, přirozený, zbaven zla; dále se vracejí k exotickým, historickým dobám (také rys klasicismu) a přírodě
- častými motivy jsou jezera, hřbitovy (např. anglická jezerní a hřbitovní poezie), noční motivy, měsíční svit, trosky hradů, symbol mnicha, poutníka, vězně
- silně inspirován lidovou poezií, básník měl být mluvčím lidu (klasicismus-Moliere-Lakomec, Pierre Corneille-Lid)
- ovlivňován klasicismem v jednotě místa, času a děje (renesance-Shakespeare)
- vyhovovala jim forma balady
Francie
editovatJean Jacque Rousseau
- filozof, jedna z nejvýznamnějších osobností preromantismu
- vycházel z přesvědčení, že lidská duše je při narození dobrá, ale pak je zkažena civilizací → tyto myšlenky uspořádal v pedagogicko-psychologickém románu Emil
Chateaubriand
- znám svou povídkou Atala, což je tragický příběh lásky Indiána a křesťanské dívky Ataly v prostředí americké přírody
Německo
editovatJohann Wolfgang von Goethe
- přitahovalo ho dílo Shakespeara
- sloučil prvky antiky (bohové, člověk), renesance (rozum, člověk) s pocity novodobého člověka (rozum, racionalita)
- byl předním představitelem literárního hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor)
Dílo:
- Utrpení mladého Werthera – vášnivé vyprávění o mladém člověku, který řeší své citové problémy sebevraždou, ke které ho dohnala společnost
- je to milostný příběh psaný formou dopisů → hrdina je naplněn láskou ke snoubence, později manželce svého přítele; nenachází místo ve společnosti a zabije se.
- Goethe jím vyvolal pobouření
- Král duchů – rád psal balady
- Faust – veršovaná tragédie
- hlavní myšlenkou je otázka smyslu lidského života; přichází na to, že člověk má stále pro co žít
- G. Tak zpracoval starou lidovou pověst, podle níž učený doktor Faust v touze po poznání prodal svou duši ďáblu a tím propadl věčnému zatracení
- Mefistofeles, zosobňující ďábla, nabízí nespokojenému Faustovi, toužícímu stále po novém poznání, své služby. Faust mu slibuje duši, jestli dosáhne ve svém životě klidu a uspokojení. Mefistofeles se ho snaží odvrátit od touhy po vědění s nabízí mu téměř všechny lidské svody (omladí ho, zavede ho do lepší společnosti, seznámí ho s krásnou Markétkou). Ani smrt Markétky nezpůsobí Faustovi klid. Ba naopak, stále pokračuje ve svém životě na základě Mefistofelových nástrah. Získává přízeň císaře a císařského dvora. V závěru, kdy by mohl být Faust uspokojen, si vyžádá od císaře bažinu, aby ji mohl zúrodnit, aby na ní mohli žít svobodní lidé. V uskutečnění této vidiny spatřuje konečný smysl svého života. Ačkoliv pocítil uspokojení a podle smlouvy s ďáblem by jeho duše měla propadnout peklu, přece jen jej zachraňuje ušlechtilý záměr pomáhat lidem.
Friedrich Schiller
- druhý velký básník hnutí Sturm und Drang
- tvůrcem lyrické básně Óda na radost, kterou zhudebnil L. v Beethoven = 9.symfonie
- psal také dramata – Loupežníci, Don Carlos, Úklady a láska
Romantismus v architektuře, ve výtvarném a hudební umění
editovatArchitektura
editovat- inspirace gotikou
- památky: londýnský parlament, westminsterský palác v Londýně, zámek Hluboká, Lednice, Hrádek u Nechanic
Malířství
editovat- náměty ze středověkých dějin, ze soudobých dramat, událostí
- znaky: napětí, děj vyhrocen do maxima, barvy dotvářejí atmosféru obrazu
- u krajinomaleb: záliba v krajině neklidné, tajuplné, nevšední
- Eugéne Delacroix – Svoboda vedoucí lid na barikády
- Francisco Goya – cyklus Hrůzy války, Rodina Karla IV.
- Antonín Mánes
- Josef Mánes
- Julius Mařák,
Hudba
editovat- vzniká symfonická báseň – Wagner, národní opera, základem je harmonie, užívali složitých akordů
Franz Schubert, Ferenc Liszt, Richard Wagner, P.I.Čajkovskij Bedřich Smetana – Hubička, Čertova stěna, Má vlast částečně Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich