Radiostanice Lo 70 KL 40

Souprava vysilače a přijimače (radiostanice) typ Lo 70 KL 40 je původní konstrukcí firmy C. Lorenz A.G. z roku 1940. Vyráběna byla po dobu Druhé světové války pod názvem "Marine-Gustav" primárně s určením pro německé válečné námořnictvo (Kriegsmarine). Coby pozemní stanici pro spojení s leteckým kompletem FuG-10 ji však využívalo i německé letectvo (Luftwaffe, RLM). S leteckou soupravou FuG-10 (též konstrukce fy. Lorenz) má Lo 70 KL 40 i mnoho společného, a to jak konstrukčním provedením a součástkovou základnou, tak i celkovou koncepcí celého zařízení.

Výroba této radiostanice byla během válečného konfliktu delimitována do množství různých výrobních závodů, kdy dominantním výrobcem se stala pardubická radiotechnická továrna Telegrafia. Zde plynule pokračovala výroba této radiostanice i po válce, tentokrát již pod novým názvem "Jalta", a to až do padesátých let století dvacátého. V Československé (lidové) armádě byly tyto radiostanice provozovány ještě v šedesátých letech dvacátého století.

Poté, co byly tyto radiostanice vyřazovány ze služby, byly větším dílem sešrotovány. Část se jich však dostala prostřednictvím Svazarmu mezi československé radioamatéry a později, v průběhu let devadesátých, skončily buď jako komplety, nebo častěji jako jednotlivé díly, ve sbírkách militárií po celém světě. Po roce 2000 už jsou kompletní, či dokonce i provozuschopné radiostanice tohoto typu skutečnou sběratelskou vzácností.

Zdejší popis radiostanice Lo 70 KL 40 se odvíjí od restaurovaného provozuschopného přístroje, používaného na vojenském letišti Kbely.

Následný text popisu přístroje vychází z dobové tovární dokumentace radiostanice Jalta, již poválečné produkce:

1. Použití

Přístroj Jalta typu Lo 70 KL 40 (dle dřívějšího označení "Marine - Gustav") slouží k bezdrátovému spojení na větší vzdálenosti na krátkých a dlouhých vlnách.

2. Mechanická stavba

Přístroj má těchto 5 hlavních dílů:

a) Rozvaděč
b) Vysilač
c) Přijimač
d) Antenní část
e) Napájecí část (usměrňovač nebo měnič)

Rozvaděč, vysilač a přijimač představují samostatné díly, které jsou zasunuty do společné kovové skříně, připevněny každý dvěma zajišťovacími šrouby a elektricky propojeny pomocí dotekových nožů. V levé části skříně je vespod umístěn rozvaděč, nad ním vpravo vysilač a vlevo přijimač. V pravé části skříně je antenní část. Skříň se zasunutými přístroji jest odpružena gumovými tlumiči. Při vysouvání jednotlivých přístrojů uvolní se zajišťovací šrouby označené červenými kroužky. Před zasunutím je pak třeba z elektronek odšroubovat přečnívající vytahovací knoflíky.

Napájecí část, usměrňovač či měnič, jest připojena dvěma kabely k výše zmiňované přístrojové skříni a může stát či být zavěšena, vždy však musí bezpodmínečně mít po obou stranách mezeru aspoň 60 mm pro přístup chladicího vzduchu.

Antenní část může být umístěna jako samostatný díl. Též však může být čtyřmi šrouby upevněna k přístrojové skříni coby její pravá část. Připojení antenní části obstarávají 2 kabely.

3. Propojení

Rozvaděč, vysilač, přijimač, antenní část i napájecí část jsou opatřeny nožovými lištami, skříně pak pérovými lištami. Při zasunutí přístrojů jsou tak tyto elektricky propojeny. Skříň napájecího zdroje se dodává s pevně připojeným kabelovým propojením. Síťový zdroj je s měničem pro napájení z baterií zaměnitelný beze změny v zapojení.

4. Rozsahy

Přístroj je možno použít k příjmu a vysílání v pásmu dlouhých vln 300 - 600 KHz a v pásmu krátkovlnném 1500 - 7500 KHz. Celé pásmo je rozděleno do čtyř podrozsahů, a to pro příjem i vysílání:

1. 300 - 600 KHz, značení červené,
2. 1,5 - 2,5 MHz, značení modré,
3. 2,5 - 4,3 MHz, značení modré,
4. 4,3 - 7,5 MHz, značení modré.

Přesnost nastaveného kmitočtu při okolní teplotě v mezích -15 až +40 °C je lepší než ± 0,2%.

5. Druhy provozu

A 1 - telegrafie nemodulovaná,
A 2 - telegrafie modulovaná,
A 3 - telefonie,
A 4 - rychlotelegrafie, přenos dálnopisný systémem Hell či obrazový systémem Telefoto (Faksimile).

6. Výkon

Nominální výkon vysilače v anteně je 70 W v pásmu krátkovlnném a 40 W v pásmu dlouhovlnném. Pro provoz telegrafní (A 1, A 2) je možno výkon stupňovitě snížit na cca 10 - 0,1 - 0,001 % výkonu jmenovitého.

Citlivost přijímače při telegrafii nemodulované je v pásmu dlouhovlnném lepší než 0,2 mV a v pásmu krátkovlnném 2 mV pro 1 V výstupního napětí (1 KHz zázněj na výstupu pro sluchátka 4 KΩ).

7. Zapojení

Vysilač je dvoustupňový:

a) Oscilátor s teplotně kompensovaným kapacitním děličem.
b) Koncový stupeň se dvěma paralelně spojenými elektronkami.

Přijimač jest superheterodyn se 7 stupni, které jsou:

a) Prvý stupeň vysokofrekvenční.
b) Druhý stupeň vysokofrekvenční.
c) Směšovací stupeň.
d) Prvý stupeň mezifrekvenční.
e) Druhý stupeň mezifrekvenční.
f) Třetí stupeň mezifrekvenční.
g) Koncový stupeň nízkofrekvenční.

Přístroj je elektronkami vybaven takto:

Vysilač:

LS50 celkem 3 kusy.

Přijimač:

RV12P2000 celkem 16 kusů,

StV150/20 celkem 1 kus,

Te30 celkem 1 kus.

Rozvaděč:

RV12P2000 celkem 4 kusy,

DGL 250 (Sk 1575981) celkem 1 kus.

Síťový napáječ:

RG62 celkem 2 kusy,

AZ 11 celkem 1 kus,

Gl 220 (Sk 865120)

Pro účely indikační a pro osvětlení stupnic:

12V/5W žárovka sufitová, celkem 3 kusy.

8. Antena

Pro vysilač i přijimač je užita společná antena, která se při klíčování přepíná na příjem či vysílání. Kapacita anteny včetně přívodu musí být v mezích 330 - 1100 pF. Při dlouhovlnném provozu jest nutno v případě nemožnosti správného vyladění anteny učiniti přepojení přizpůsobovacích spojek u dlouhovlnného variometru. To se provádí jejich přešroubováním, a to obou současně. Při provozu krátkovlnném délka anteny včetně přívodu nemá přesahovat 60 m.

9. Zdroj proudu

Zdrojem proudu elektrického pro napájení soupravy může být:

a) Síť střídavého proudu 50 Hz o napětí 110 neb 220 V.
b) Proud stejnosměrný o napětí 24 V.

Napájecí část pak poskytuje tato ku provozu potřebná napětí:

a) 12,6 V ~ pro žhavení kathod elektronek a osvětlování stupnic.
b) 24 V = pro napájení ovládacích relé.
c) 150 V = pro napájení anod elektronek přijimače a rozvaděče.
d) 270 V = pro napájení stínicích mřížek elektronek vysilače.
e) -400 V = předpětí mřížkové pro vysilač.
f) 800 V = pro anody vysilače.

Při napájení proudem střídavým může jeho napětí kolísat v rozmezí - 15 až + 10 % od jmenovitého. Při napájení proudem stejnosměrným může jeho napětí kolísat od 22 V do 28 V. Odběr ze sítě střídavého proudu je při plném výkonu nejvýše 500 W. Pro stejnosměrné napájení 24 V je to pak 22 A. Hrubé jištění soupravy obstarávají pojistky v napájecí části, jemné pak pojistky v rozvaděči.

10. Míry a váhy

Skříň vysilače a přijimače s připevněnou antenní částí má tyto rozměry (v milimetrech):

Šířka 814, výška 440, hloubka 367.
Váha této soupravy se všemi přístroji je 76 Kg

Skříň napájecího zdroje má tyto rozměry (v milimetrech):

Šířka 560, výška 400, hloubka 267.
Váha skříně včetně síťového zdroje je 35 Kg, skříň s měničem váží 40 Kg.

Změny provedení

Během výroby bylo provedeno několik úprav a změn, zde je tedy popsáno poslední provedení přístroje. Veškeré úpravy neměly dopad na záměnnost jednotlivých dílů. Kromě toho bylo vyvinuto i několik doplňujících úprav přístrojů pro uspokojení specielních požadavků, kdy byly provedeny i větší změny zapojení. Tato provedení je možno jednotlivě dodat na základě zvláštní žádosti. I v těchto případech takto změněné díly jsou plně provozuschopné v původní sestavě soupravy. Na typových štítcích jsou upravené přístroje označeny přídavným písmenem u výrobního čísla.

Úpravy se mohou týkat těchto dílů:

Přijimač:

Přijimač je s označením (.../ a) u typového čísla má změny v obvodech řízení hlasitosti. Hlasitost příjmu se reguluje změnou citlivosti přijimače. Původní zapojení přijimače využívalo pro regulaci citlivosti měnění napětí stínicích mřížek. Jestliže je přijimač používán poblíže silných vysilačů a přitom je požadována jeho plná citlivost, dochází k narušování příjmu parasitním modulováním regulovaných elektronek ve stupních vysoké frekvence. Snížení citlivosti tento jev ještě zhorší, protože snížením napětí stínicích mřížek dojde ke zkrácení převodní charakteristiky elektronek. Pro tyto situace bylo změněno řízení citlivosti. Namísto měnění napětí stínicích mřížek je měněno předpětí mřížek řídicích, a to regulací patřičné části jejich společného kathodového odporu, původně používaného pouze pro blokování přijimače během vysílání. Současně jsou na dotčených posicích původní elektronky nahrazeny typem RV12P2001, které se vyznačují strmostí proměnnou v závislosti od předpětí. Tyto posice jsou označeny u objímek zelenými kroužky.

Toto provedení je plně záměnné s původním provedením přijimače.

Usměrňovač:

Provedení s označením (.../ St) u typového čísla je vybaveno stabilisačními obvody. Ty zajišťují zvýšenou provozní stabilitu zejména vysilače, ale i přijimače, a to i při prudkých výkyvech napájecího napětí. K získání napětí pro napájení stínících mřížek vysilače je namísto divisoru užito triodového zapojení elektronky EL11 coby seriového stabilisátoru. Stabilisační elektronka je řízena zesilovačem odchylky napětí s elektronkou RV12P2000. Její kathoda je opřena o doutnavkový stabilisátor StV150/5 coby zdroj referentního napětí. Napětí anod přijimače je obdobně stabilisováno další elektronkou EL11 a zesilovačem odchylky s elektronkou RV12P2000. Odpadá tak zde zatěžovací odpor i podproudové relé v obvodu napájení přijimače. Doutnavkový stabilisátor StV150/5 coby zdroj referentního napětí je pro oba stabilisátory společný.

Některá provedení usměrňovacích bloků mohou být osazena dvoucestnou, nepřímo žhavenou usměrňovací elektronkou LG12 namísto dvojice přímo žhavených RG62. Namísto elektronky AZ11 v napájecí části přijimače může být osazena elektronka AZ21, nebo též nepřímo žhavená RG12D60.

Veškerá tato provedení jsou plně záměnná s původním provedením usměrňovače.

Přepínací skříňka napájení:

Je li souprava vybavena měničem i usměrňovačem, tato skříňka umožní automatický přechod na napájení záložním zdrojem 24V při výpadku napájení ze sítě. Odpadnutí relé, přidržovaného napětím sítě, a následné sepnutí dvojice stykačů způsobí okamžitý náběh měniče a odpojení usměrňovače. Zpětný přechod na napájení ze sítě je však možný až po stisknutí příslušného vybavovacího tlačítka; poté, co se poměry v síti opět ustálí a usměrňovač je po nažhavení elektronek znovu schopen provozu. Stav provozní připravenosti usměrňovače je indikován doutnavkou. Druhá doutnavka oznamuje přítomnost síťového napětí na přívodu.

K zobrazovanému exempláři radiostanice:

Tato radiostanice byla ještě v šedesátých letech provozována ve vojenském radiovém baráku v Satalicích (pro letiště Kbely). Na přístroji jsou z této doby známky četných oprav, nikoli však hrubých kutilských zásahů. Zjevně až po stažení z provozu bylo s radiostanicí nakládáno dosti drsně. Byla mimo jiné i hozena "na ksicht", čímž přišla o většinu ovládacích knoflíků a jejich holé trčící osy byly zohýbány. Kdosi také potřeboval do své Škody 100 frajerský otáčkoměr, a zalíbil se mu "letecký" měřák, který neurvale vyrval z antenního dílu. Přitom zřejmě byl poškozen antenní přepinač a hrubě poškozen byl i výstupní antenní isolátor. Přes to vše zůstal vnitřek jednotlivých bloků nečekaně zachovalý.

Poté však byl celý komplet důkladně restaurován a je nyní plně provozuschopný.

Marine-Gustav bylo zařízení původně určené pro Kriegsmarine, leč tento konkrétní přístroj byl zjevně upraven pro potřeby Luftwaffe. Je totiž téměř ideální pozemní protistanicí všeobecně používaného leteckého kompletu FuG-X, se kterým má i mnohé společné konstrukční prvky. Má to rozsahy: DV 300-600KHz a KV 1,5-7,5MHz; provoz A1, A2, A3 a dálnopis systému Hell (Hellschreiber, Typenbild). Udávaný výkon vysilače 70W, skutečný naměřený výkon tohoto exempláře je 40W na DV rozsazích a 110W na KV rozsazích.

Po válce byla tato radiostanice vyráběna i nadále, pod názvem Jalta. Výrobky z tohoto obdobi jsou charakteristické tím, že mají odstraněná (odfrézovaná) reliefní písmena E a S na předních panelech přijimače a vysilače (tlakové odlitky z hořčíkové slitiny). Přes tato místa pak byly nanýtovány kovové štítky s písmeny P a V. Na ovládacím panelu (Bedienungsgerät) pak byla u Jalty napravo od řady pojistek osazena standardní svírka pro pro připojení mikrotelefonu. V panelu byla pro něj vyvrtána díra o průměru 10 mm.

Předváděný přístroj má nejmladší datování na originálně montovaných součástkách z dubna 1945. Byl tedy nejspíš vyroben těsně před koncem války. Blok vysilače je zjevně zkompletován ze dvou částí odlišného stáří (zřetelně odlišné opotřebení a zašlost (patina) stříbřitého nástřiku. Kompletování však asi bylo provedeno továrně (oba díly mají vyznačeno stejné výrobní číslo), na starší ladicí díl s ladicí mechanikou a variometry byl napasován nový díl s elektronkami a ostatními obvody vysilače. Některé části radiostanice mají nezřetelná razítka "Kriegsmarine", jinde zas nesou označení "BAL" (Bauaufsichts-Leitung des RLM, tedy Luftwaffe). Celkově to na mě dělá dojem, že celá tahle radiostanice byla ve fabrice narychlo splácaná z dílů, které právě byly po ruce.

Vratislav - OK1ZAF

Schemata

Schema přijimače Lo70KL40
Lo70KL40 - schema vysilače
Antenní díl pro Lo70KL40, schema
Ovládací část Lo70KL40, schema

Obrazová galerie

Celkový pohled na soupravu přijimače, vysilače, antenního dílu a ovladače
Blok přijimače, vysunutý ze společného rámu radiostanice.
Blok přijimače zezadu, komplet.
Blok přijimače odkrytovaný, pohled na blok mezifrekvence a krystalový kalibrátor
Blok přijimače - demontovaný MF blok a pohled na karusel přepínání rozsahů
Blok přijimače Lo70KL40, vykrývací clona rozsahů
Blok přijimače - odkrytý mechanismus ladění se stupnicí. Ta byla individuálně cejchovaná pro každý jednotlivý kus.
Blok přijimače - odkrytý mechanismus přepínání rozsahů s mimořádně komplikovaným převodem.
Blok vysilače vysunutý ze společného rámu
Blok vysilače zezadu a elektronka LS50
Blok vysilače rozdělený na ladicí a výkonovou část
Výkonová část vysilače s tepelně kompensovanými kapacitními bloky
Ladicí část. Variometry vysilače dlouho a krátkovlnné sekce
Antenní přizpůsobovací díl pro téměř libovolnou antenu
Antenní přizpůsobovací díl, pohled zprava
Blok přepínání provozů a modulátor
Ovladač, pohled dovnitř. Vlevo modulátor, vpravo přepinače provozu.
Zdrojová část.
Pohled dovnitř. Vlevo zdroj VN pro vysilač, vpravo zdroj pro přijimač a blok stabilisátorů.