Praktická elektronika/Získávání součástek ze starých obvodů: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
sort |
|||
Řádek 14:
== Jak? ==
Získané zařízení rozebereme. Stranou uložíme zajímavé části, jako jsou plošné spoje, motory a převody, optické prvky, sítové konektory a spínače. Podle vlastního uvážení můžeme uschovat i mechanické části, jako jsou šrouby, trubky či plechy.
Řekněme, že jsme opatřili obvod z monitoru. Je na něm mnoho neznámých součástek, s jejichž magickými vlastnostmi se seznámíme později, nyní stačí je rozlišit a vyndat. Na odpájení je nejvhodnější běžná transformátorová páječka a úzké malé kleště, výhodná je odsávačka cínu. ▼
▲
Snažíme se součástku nepřehřát, pokud vyžaduje delší vytahování a cloumání, přejdeme raději k jiným a necháme ji mezitím vychladnout. U dvounohých součástek ohřejeme jednu nohu a vytáhneme, pak vytahujeme druhou. Tranzistory mívají tři nohy blízko sebe, ohřejeme tedy očkem dvě nožičky současně a tranzistor povytáhneme tak, abychom vytáhli obě dvě; pak odpájíme třetí.
Podstatně obtížnější je odpájení integrovaných obvodů, které mají mnoho nohou. Existují 3 přístupy:
#'''Odpájení plochým očkem''': Vytvoříme na transformátorovou páječku očko obdélníkového tvaru, jehož přední strana ohřeje všechny nožičky na straně integrovaného obvodu současně. Je vhodné na součástky, které nemají mnoho nohou, např. na rychlé vyndavání tranzistorů.
#'''Tavení obvodu nad plynovým plamenem''': Rychlá, ale nešetrná metoda. Ve velmi dobře větrané místnosti nahřejeme část plošného spoje zespodu tak, až se začne tavit cín. Pak všechny součástky snadno vytáhneme sikakleštěmi. Pokud takto nahřátým obvodem prudce klepneme o nějakou kovovou nádobu, vytřepe se z něj spolu se součástkami i množství cínu. Integrované obvody a kondenzátory jsou však ohroženy vysokou teplotou. Elektronik je pak ohrožen jedovatými výpary z desky.
#'''Tzv. trubičkování''': Metoda pracná a vyžadující zkušenost, ale šetrná k součástce (vhodné např. pro křehké CCD snímače).
##Připravíme vhodnou nerezovou trubičku, a to z injekční jehly o průměru 0,8 - 0,9 mm. Ostrými štípačkami ji jemně stiskneme u ostrého konce a otáčíme s ní. Ve vzniklém zářezu ji pak odlomíme. Na smirkovém papíru kolmo odbrousíme asi 1 mm délky. Konec trubičky pak sbrousíme kuželovitě tak, aby lépe proniknul mezi nožičkou součástky a obvodem.
##Obvod s požadovanou součástkou upevníme do svěráku součástkou dospod. Trubičku přiložíme na konec jedné z nožiček součástky, páječkou celou nožičku prohřejeme tak, aby se právě roztavil cín. Na trubičku zatlačíme přiměřenou silou a jemně s ní kolébáme, až pronikne do mezery mezi nožičkou a dírou v plošném spoji. Necháme nožičku vychladnout a kolébáním trubičku vytáhneme (nikoli otáčením, hrozí ukroucení!). Jde to obvykle přijatelně snadno, protože cín nesmáčí nerez.
##Takto postupujeme pro všechny nožičky a dáváme pozor, abychom zpět nepřipájeli nějakou předchozí. Pokud se trubičku nepodaří prostrčit během několika sekund po ohřátí nožičky, jdeme na další, abychom součástku nepřehřáli. K dané nožičce se vrátíme časem.
##Po otrubičkování celé součástky ji opatrně páčíme šroubovákem. Otřepky cínu okolo nožiček by měly pozvolna povolit, případně uvidíme, na které z nožiček součástka ještě visí. Nožičky srovnáme plochými kleštěmi a zbavíme přebytků cínu.
[[Kategorie:Praktická elektronika|Získávání součástek ze starých obvodů]]
| |||