Instalace OS Linux: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
překlepy |
|||
Řádek 3:
= Příprava instalace =
V současné době je linuxové jádro na takové úrovni, že by měl být schopen zvládnout instalaci linuxové distribuce i začátečník. Pro seznámení se s
Vlastní proces instalace bych pak doporučoval zkoušet nanečisto ve virtuálním prostředí. Některé [[Emulátory pro Linux| virtualizační nástroje ]] pro PC existují také ve variantě pro systém MS Windows či Mac OS X. Instalace ve virtuálním prostředí je prakticky stejná jako u skutečného stroje. U skutečného stroje však máte větší pravděpodobnost že narazíte na nějaký problém s konfigurací hardware.
Řádek 9:
Abyste snížili pravděpodobnost, že během instalace zůstanete bezradně zírat na to, co se po vás chce, je vhodné nejprve řádně prozkoumat hardware, který máte k dispozici. Tj.:
*
*
* také není od věci si poznamenat na papírek jakýsi ''"scénář"'' instalace, podle kterého budete postupovat. Ten by měl obsahovat takové informace jako jsou:
** síťová nastavení a název stroje
Řádek 33:
V dnešní době už asi stěží budete instalovat váš nový systém z diskety.
* Nejobvyklejším instalačním médiem v současnosti je CD-ROM či DVD-ROM.
* Pokud to podporuje základní deska (
{{Pozor|Pokud provádíte instalaci bez připojení k síti, musíte mít k dispozici všechna potřebná instalační média. Nestačí mít pouze nějaké minimální CD!}}
Řádek 51:
Správné rozdělení disku je základem dobré instalace. Nevhodně zvolená velikost diskového oddílu, nebo nevhodný typ souborového systému vám může do budoucna připravit nemilá překvapení. Proto dříve než začnete rozdělovat prostor na disku, byste měli mít jasno, jakým způsobem budete chtít potom se svým systémem pracovat.
{{Pozn|I když není posláním této kapitolky seznámit čtenáře s tím jak to je s adresářovou strukturou na unixových systémech, je zde na místě upozornit - zvláště přeběhlíky od MS Windows - že linuxový systém používá stromovou
Jednotlivé větve - adresáře, pak mohou fungovat buď jako složky, ve kterých jsou další soubory či adresáře, nebo jako tzv. '''přípojné body'''. Na tyto přípojné body pak lze "navěsit" buď blokové zařízení (diskový oddíl), jiný adresář (přes volbu ''bind'') nebo obraz disku, CD či DVD ( přes volbu ''loop'' ). Více se můžete dozvědět v kapitole [[ Linux:FAQ#Disková zařízení | Linux:FAQ ]].
}}
===
Pokud potřebujete zajistit pro svůj stroj opravdu dobré zabezpečení na něm uložených dat pak si pročtěte následující kapitolu o [[
Pokud se rozhodnete buď jedno, nebo obé použít, pak pamatujte na to, že tato zařízení je třeba vytvořit dřív, než přistoupíte k vlastnímu dělení diskového prostoru.
Řádek 69:
Pro /boot používám souborový systém ext2, který patří mezi nejstarší, léty prověřené souborové systémy. Lze se na něj dostat pomocí doplňkových utilit i z jiných OS tak, aby bylo možné na něj zapisovat. V případě poškození některého ze souborů nezbytných pro nabootování, se tak na něj můžete vždy dostat a pokusit se o opravu.
Pro ostatní diskové oddíly používám s oblibou souborový systém
Pro uživatelské adresáře ( adresář /home ) používejte vždy(!) samostatný diskový oddíl. Jednak se vám nemůže stát, že by vám některý z uživatelů nevědomky
Pokud stroj průběžně aktualizujete, tak si hlídejte zaplnění diskových oddílů na které se vám ukládají stahované soubory. U Debianu je to adresář <code>/var/apt/cache/archives</code>. Tyto soubory můžete s klidnou duší mazat, pokud je nehodláte dále používat k instalaci na jiných strojích. Také můžete tento adresář umístit na jiný diskový oddíl a nahradit ho [[ Linux:Adresářová struktura#Linky | symlinkem ]]
| |||