Sumerská literatura

Sumer Mezopotámie, rozkládající se na území dnešního Íráku, v povodí řek Eufrat a Tygris, byla jednou z nejstarších civilizací (3500 p. n. l.). Sumerové již znali početní systém. Vynalezli obrázkové písmo, tzv. piktogramy (z lat. namalovaný), v němž každý obrázek zastupuje určitou věc (např. lovce, ženu, nádobu), ale nevztahuje se ještě ke konkrétnímu jazyku. Z nich se postupně vyvinuly ideogramy (z řec. idea - myšlenka), teré jsou považovány za první skutečné písmo, dokázali již zaznamenat i abstraktní pojmy (lásku, smrt, radost). Později Sumerové svůj systém zdokonalili. Začali používat šikmo seříznuté rákosové pisátko a do hliněných destiček vtiskovali místo obrázků zjednodušené klínkové obrázky. Podle nich se písmo nazývá klínové.

NÁŘEK NAD ZKÁZOU MĚSTA URUK: báseň, které se staly předlohou pro EPOS O GILGAMEŠOVI, nejstarší dílo světové literatury. Dochovaly se pouze zčásti na dvanácti hliněných destičkách. Pocházejí pravděpodobně z doby kolem roku 1700 př. n. l.

EPOS O GILGAMEŠOVI: Gilgameš (ze dvou třetin bůh a z jedné třetiny člověk) je líčen jako tyranský vládce, nutící své poddané k těžké práci na stavbě hradeb města. Obyvatelé žádají bohy o pomoc. Ti proto sešlou na zem polodivokého člověka Enkidua, jenž má Gilgameše přemoci. Původně protivníci se však stanou přáteli a vykonají mnoho hrdinských činů. Enkidu umírá v důsledku prokletí bohyně Ištar a Gilgameš, který pocítí strach ze smrti, se vydává hledat tajemství nesmrtelnosti. Bez úspěchu se vrací do města Uruk a poznává, že hradby, které dal vybudovat, chrání město před nepřáteli a jsou dílem, jež ho činí velkým a nesmrtelným. Do eposu je vložen příběh o potopě, který přejaly i jiné literatury.

Epos ENUMA ELIŠ (když nahoře) vypráví o stvoření světa

CHAMMURAPIHO ZÁKONÍK - první právní spisy, které nechal vypracovat a vytesat do kamenné skály král Chammurapi (1. pol. 18. stol. př. n. l.)