Turkické jazyky/Vokálová harmonie

TurečtinaEditovat

Přecházející
samohláska
Následující
samohláska
a, ı a, ı
e, i e, i
o, u a, u
ö, ü e, ü

V turečtině existují dvě pravidla pro vokálovou harmonii, hlavní a vedlejší:

  • hlavní pravidlo: přední samohlásky (e, i, ö, ü) mohou být následovány pouze předními samohláskami, zadní samohlásky (a, ı, o, u) mohou být následovány pouze zadními samohláskami,
  • vedlejší pravidlo: zaokrouhlené samohlásky (o, ö, u, ü) mohou být následované pouze uzavřenými zaokrouhlenými samohláskami (u, ü) nebo otevřenými nezaokrouhlenými samohláskami (a, e), nezaokrouhlené samohlásky (a, e, ı, i) mohou být následovány pouze nezaokrouhlenými samohláskami.

ÁzerbájdžánštinaEditovat

Přecházející
samohláska
Následující
samohláska
a, ı a, ı
e, ə, i e, ə, i
o, u a, u
ö, ü e, ü

V ázerbádžánštině platí velmi podobné pravidlo pro vokálovou harmonii jako v turečtině.

TurkmenštinaEditovat

Přecházející
samohláska
Následující
samohláska
a, y a, y
ä, e, i ä, e, i
o, u a, u
ö, ü e, ü

V turkmennštině platí velmi podobné pravidlo pro vokálovou harmonii jako v turečtině.

KazaštinaEditovat

V kazaštině existují dvě skupiny samohlásek a dvojhlásek, tvrdé (а, о, ұ, ы, я) a měkké (ә, ө, ү, і, е, э). Ve slovech se mohou objevit samohlásky pouze z jedné skupiny. Samohlásek и, ю, й a у se vokálová harmonie netýká, s těmito samohláskami je z hlediska vokálové harmonie zacházeno jako se souhláskami. Po tvrdých souhláskách se neobjevují měkké samohlásky, po měkkých souhláskách se neobjevují tvrdé samohlásky.

UzbečtinaEditovat

Uzbečtina vokálovou harmonii nemá.

JakutštinaEditovat

Přecházející
samohláska
Následující
samohláska
и, э, иэ и, э, иэ
ы, а, ыа ы, а, ыа
у, уо у, а, уо
о у, о, уо
ү. үө ү, э, үө
ө ү, ө, үө

V jakutštině jsou samohlásky a dvojhlásky rozděleny do čtyř skupin, ve slovech mohou vyskytnout pouze samohlásky a dvojhlásky z dané skupiny. Výjimkou je samohláska а, která se může vyskytovat po у a уо, a samohláska э, která se může vyskytovat po ү a үө.

Externí odkazyEditovat