Valticko/Školství

Školství

Domovy mládeže

Útulna (Kinderasyl)

V roce 1901 byla otevřena dětská Útulna Severní dráhy. 10/109

Veřejná dětská opatrovna je krásným pomníkem munificence Jeho Jasnosti knížete Jana II. z Liechtenšteina a na Liechtenšteině. 6/

Školství na Břeclavsku

(Již roku 1672 je připomínána škola v Sedleci. V roce 1949 byla postavena nová moderní budova školy. Dnes je zde mateřská, základní a také Střední hotelová škola. /Propagační tisk./)

Pro vyučování mládeže je (1837) 9 katolických (Bílovice, Hrušky, Lanžhot, Břeclav, Mikulčice, Nová Ves) kromě dvou židovských (Břeclav a Podivín) triviálních škol existujících a na podporu chudých přestává od roku 1833 v každé obci vlastní příprava, kterou provádí celkem 78 pomocníků a ročně naučí je alespoň základům psaní, čtení a sečítání. 7/

Školy

Škola chirurgická

Náš řád pozůstává z duchovních ošetřovatelů nemocných. Tato dvě slova vyjadřují vlastnosť, jakouž spolubratří míti musí, chtějí-li dostáti svému povolání. 4/

Tyto dvě vlastnosti jsou také nerozlučitelny a tvoří dohromady pojem Milosrdného bratra. 4/

Vstupuje do řádu každý zavazuje se k životu duchovnímu; v tomto směru děje se vychování každého v noviciátě (zkušební době); na konec skládá dobrovolný slib poslušnosti, čistoty, chudoby a doživotního ošetřování nemocných. 4/

Ať pak později zastává v řádu jakýkoliv úřad, zůstává "ošetřovatelem" a musí v tomto speciálním odboru co nejlépe býti obeznámen. 4/

Bylo-li po všechny časy třeba jistého vyškolení tomu, kdo chtěl býti ošetřovatelem nemocných, tož dnešního dne beze vší pochyby jsou požadavky ještě mnohem větší, dnes je třeba, aby měl znalosť hygienických pravidel a opatření ochranných, zběhlosť v assistenci, již musí době řádně osvojiti, ježto nelze mu obmeziti se na pouhé, bezmyšlénkové posluhování nemocným. 4/

To uznali již naši dávní předchůdcové a pěstovali; kro přerušuje takový výcvik, sluší o něm bez odporu za to míti, že povrchně pojímá svoje povolání. 4/

Jeden rok v noviciátu v našem řádě stačí sotva k tomu, aby mladý muž často jen dospěl ku poznání, že mu jest státi se zcela novým člověkem; - pořádku, poslušnosti, postupu duchovních cvičení, přemahání počátečních obtíží při obsluze nemocných, odřeknutí se všech starých zvyků, toho všeho musí se dosíti v této krátké době. - a skutečně děje se v té příčině velmi mnoho, dík dobré, vážné vůli a důvěře v Boha, - a není příliš častý případ, aby zatoužili po minulých časech ti, kdož byli se jednou věnovali službě řádové. Úkolem každého v tomto roce jest opakovati větší katechism (učebnice věrouky) a naučiti základům dějin řádových, jakož i nejdůležitějším věcem o ošetřování nemocných dle knih při stálé praktické službě nemocenské. 4/

Více žádati jest tudy nemožným, ale více věděti žádoucím; tohoto většího stupně vzdělání musí se tudíž po noviciátě býti domáháno, mimo to jest mladým, ponejvíce horlivým řeholníkům popřávati příležitosti a sluší v nich vzbuzovati touhu po vědě, aby jinak v prázdných chvílích nezakrněli duševně. 4/

Poznáme nyní, jak již v časích minulých zřetel k tomu byl obracen a jak během času má se věc ve příčině tohoto náhledu. 4/

Mužové již důkladně vyškolení, mistři ošetřování nemocných, přišli roku 1605 z Italie založit naší provincie, a bratří kteréhokoli řádu, ať kněží ať laikové, byli stejně vycvičeni a stejně obětavi ve vyškolené obsluze v míru i ve válce. 4/

Zdá se, že jakýsi tradicionální výcvik, jakož i přestávání na dočasném stavu panoval až do roku 1718. 4/

Provinciál P. Matyáš Mayer v sezení definitoria (poradců) dne 1. prosince 1718 učinil návrh tohoto znění: "Budiž ihned mladým řeholníkům sliby složivším v Praze nad sakristií zřízena místnosť, aby tam všichni pohromadě byli řádně cvičeni zvláště několik hodin denně lékařem k tomu ustanoveným v ranhojičství a ošetřování nemocných, rovněž také ve zpěvu, chorálech a jiné hudbě, aby provincie měla v mnohém ohledu zkušené ošetřovatele nemocných."

Tak se také stalo a škola tyto byla ihned zřízena. 4/

Sledujeme-li dále popud k tomuto návrhu, shledáme, že v roce 1718 bylo již 11 konventů, v nichž žilo 196 bratří; tento počet nemohl se více vycvičiti a vyškoliti v každém konventu zvláště, byloť úmyslem vysýlati již instruované potřebné muže, pročež mělo vychování jich díti se ihned na jednom společném místě. 4/

Jakéhosi menšího stupně vzdělání předběžného nelze u přijatých až do roku 1718 spatřovat u srovnání s dnešním časem. čímž chce se jen říci, že v každém směru, i ve zpěvu i v hudbě jakýsi výcvik právě tak potřebným býti se jeví dnes, jako tomu bylo tenkráte. 4/

V kapitule provincie roku 1745, dne 20. dubna, provinciál P. Rafael Wagner učinil přísný návrh, aby větší ještě význam přikládal se vyučování studiím chirurgickým a vzdělávání se - po noviciátě. 4/

V sezení (poradců) ze dne 24. července 1746 ve Valčicích bylo za svrchu řečeného provinciála usnešeno zříditi také profesuru ve Valčicích zároveň s vyučováním chirurgii a ošetřování nemocných, čímž byl také učiněn počátek trvalé školy tamtéž. Jak známo, přišel dne 10. května 1772 noviciát z Vídně do Valčic, načež pak roku 1781 znovu byl přeložen do Vídně. Přes to však bylo u vyučování stejně pokračováno ve Valčicích i v Praze; v roce 1791 pražské učení přešlo do Valčic úplně a bylo tu upraveno řádným způsobem a s velikou pílí jako dvouroční kurs k největšímu prospěchu provincie. 4/

Roku 1748, dne 5. května v kapitule provincie velice litováno bylo smrti Jeho Excellence hraběte Filipa Kinského, neobyčejného to podporovatele těchto studií. Ještě více pak shledáváme, že celá řada Nejjasnějších knížat Liechtenšteinů, zvláště pak kníže Josef Václav Liechtenštein, byli nadšeni pro školu tuto, a mnoha bratří řádových podnikalo s generální dispensí na útraty těchto kavalírů studijní cesty po Italii a Francii, aby naučili se tomu, čeho jako nutně potřebného dalo se užiti pro vychování jiných, (zvláště co tehdy nebylo ještě v našich zemích všeobecně známo). 4/

S pravým nadšením sledovati lze v archivech a knihovnách našich konventů, jaká touha po vědomostech nejrůznějších oborů ovládala naše předchůdce. 4/

Každý snažil se svým způsobem soukromou pílí učiniti se užitečným; tak kněží obírali se namnoze spisováním a vydáváním kněh modlitebních, poučných a pobožných, lékárníci byli mistry v oboru botaniky, jež pěstovala se velice, nebo vynikali v oboru chemie, mnohých zaměstnáním bylo vyučovati svěřence své, aby je zasvětil v tajemství tohoto na ten čas povolání; jiní pobádali k pěstování rostlin novým způsobem, jiní zase vykonali mnoho v oboru fysiky experimentální, čehož výmluvným jsou svědectvím zbytky často složitých přístrojů v našich konventech. 4/

Kronikami a zápisky konečně obírali se opětně jiní, jichž práce dnes sbíráme a vítáme s díky. 4/

Otec studentů, P.Norbertus Boccius (viz oddíl: Významní občané), jehož poznali jsme již z dřívějších líčení, ovládal více méně přímo neb nepřímo po celou druhou polovici století veškeré vyučování ve Valčicích. 4/

Zvláštní zásluhu převor získal jako učitel v klášteře ve spojené chirurgické škole, ve které zřídil dvouletý kurz, ve které novice připravoval na ošetřování nemocných a chirurgii. 10/73

Vynikajícím způsobem byl tu činným R. F. Jáchym Reimschissel jako první učitel ve Valčicích, jenž tu také roku 1763 jako učitel zemřel. Byl Med. Dr., a soudíc po jeho spisech, byl zbožným řeholníkem, jenž ku povolání svému jevil velikou lásku. 4/

Nalézáme po jeho smrti tuto čestnou poznámku: "excellens chirurgus et Professor Chirurgiae obiit cum magno dolore toius districtus." 4/

P. Theofil Tobenz přišel roku 1763 do Valčic za převora a učitele; byl rodem Španěl a střídavě s P. Norbertem Bocciem v této vlastnosti opětovně působil. 4/

P. Bertrandus lib. Baro de Schrödel jest všude zaznamenán jako Med. Dr. a professor, avšak nedá se prokázati dle zápisů, že by býval ve valčické rodině. 4/

K němu odnáší se pověsť o dvou bratřích, z nichž jeden prý byl vysoce postaveným důstojníkem dělostřeleckým, druhý pak Milosrdným bratrem a životním lékařem Jeho Jasnosti knížete z Liechtenšteina a na Liechtenšteině. 4/

Oba tito bratři, pocházející z Pomořanska, v mládí na cestách po našich zemích odloučili se hledajíce postavení a pak nevědouce druh o druhu dostali se k řečeným povoláním. 3/

Náš Fr. Bertrandus, odloučený již od bratra svého, onemocněv na cestách v Uhřích, dostal se do naší nemocnice v Břetislavi a stal se pak Milosrdným bratrem. Druhý bratr přišel do Vídně; jeho vědomosti mathematické opatřily mu náhodou vznešeného protektora knížete z Liechtenšteina. Stal se dělostřelcem, důstojníkem a domohl se vysokého stupně hodnosti. 4/

Když Fr. Bertrandus, již lékařem jsa, čekal jednou v předsíni hodlaje učiniti svou denní návštěvu pozdravujícímu se právě knížeti, spatřil ťu vysokého důstojníka, jenž zdál se mu tahy svými býti znám. 4/

I tázal se ho, má-li bratra a pochází-li z Pomořanska? Výkřik radosti! a oba bratří spočívali si v objetí, ne více jako cestující studenti, nýbrž "jeden s talárem a s mečem druhý."

Příhoda tato vešla ve známosť, a císařovna Marie Terezie dala prý si oba bratry představiti. Tato látka došla mnohého zpracování a uveřejnění. Podlé dosavadních pátrání jest něco pravdy na této věci. 4/

Bertrandus Ludovicus lib. Baro de Schröder zemřel jako podpřevor dne 4.dubna 1787 v konventě eisenstadtském, kdež dosud chová s jeho soukromá knihovna děl francouzských s jeho vlastnoručním podpisem. 4/

Pak následovali jako učitelé ve Valčicích spolubratří: R. F. 1794 Benedictus Ranis, ranlékař; 1800 Pacificus Lieb, M.-Dr., 1804 Largus Paschinger, ranlékař, 1813 Sulpitius Waldmann, ranlékař, 1814 Ivo Küttner, ranlékař, 1818 Benignus Simandl, ranlékař, 1830 Jáchym, ranlékař, 1832 Beatus Zintl, Med.- a Phil.-Dr., 1836 Valentinus Wallhofer, ranlékař, 1840 Walfried Baumgartner. M.-Dr., 1844 Jáchym Raymann, znamenitý ranhojič a oční lékař, výtečný jako učitel, méně jako převor zdejší a letovický. Zemřel v Budíně r. 1874. - Roku 1850 následoval poslední učitel P. Aecadius Rejthárek, M.-Dr., šlechetný a svědomitý bratr Milosrdný starého rázu; zůstal zde až do zrušení školy, přišel za vrchního lékaře do Vídně dne 2. října 1854 a zemřel dne 25. března 1865 jako převor v Letovicích. 4/

Mimo to súčastnili se se zálibou ve vzdělávání mladších spolubratří v chirurgii a ošetřování nemocných P. Magnobonus Grünes, Ch.-Dr. ad honores (čestný), Coelestinus Opitz, M.-Dr. a Jan z Boha Sobel jako lékaři a pozdější provinciálové. 4/

Doktoři, o nichž tu zmínka se děje a ještě později díti se bude, byli obyčejně doktory lékařství neb ranlékařství, kteréhož stupně získali sobě soukromou pílí ponejvíce teprve v pozdějších letech, byvše původně jen diplomovanými ranhojiči, kteří svého prvního vzdělání nabyli ve škole valčické. 4/

Od roku 1773 až do zavření školy bylo ke studiím ve Valčicích přiděleno 240 bratří jak jest prokázáno; mužové vynikajícího působení zde v mládí svém nalezli základy a žehnali hodinám píle, již vynaložili, a k čemuž jim, - což je věcí hlavní, - skytáno bylo příležitosti. 4/

Dobré výsledky vyučovací nebyly ani samotné vládě neznámy, ježto škola tato byla zároveň přípravkou pro kandidáty medicinsko-chirurgického studia na universitě, kamž byli nejosvědčenější posýláni na předepsanou řadu let ku dosažení veřejného diplomu. 4/

Kolem roku 1830, za provinciála P. Gerarda Nagerlea a valčického převora P. Demeetria Preysingera vyučování počalo jaksi váznouti, jako mnohé v tomto období, a byla nejvyšším rozhodnutím ze dne 24. října 1833 na povzbuzení tato škola přípravná znovu povolena, t. j. absolutorium prohlášeno za úplně postačitelné ku přijetí na veřejné medicinsko-chirurgické učiliště. 4/

Koncem let čtyřicátých vyučování znovu bylo přerušeno a pěstováno vlažněji přes to, že vyzýváno bylo ku pokračování výnosem vys. c. k. ministerstva vyučování ze dne 28. února 1854, k čemuž však již nedošlo. 4/

Mysliloť se, že je dostatek lékařského personálu; rakousko-česká provincie řádová měla tehdy 5 doktorů mediciny, 26 diplomovaných ranlékařův a mimo to dosti ještě absolvovaných valčických pomocníkův. 4/

Poslední tři studenti, přeřazení do Valčic, byli tito: R. F. Melanius Rejthárek dne 30.srpna, Cassius Krupský dne 29. září a Eduard Kühndel dne 6. října 1853. Ti však dokončili tu jen první rok kursu. 4/

Není správnou domněnka, že kurs ten byl pouze přípravnou podmínkou přijetí na studium medicinsko-chirurgické; zřímeť často po řadě kandidáty jako absolventy filosofy v kursu; zapomněloť se při zrušení školy na onu hlubší cenu, jež byla s to, aby od roku 1718 vštípila bratřím lásku k řádu a jeho tradicím. 4/

Škola měla bohatou knihovnu, jež byla otevřena dne 20. března 1763, a přímo elegantně ozdobena byla vyřezávanými nástavci a rámy, jak ještě do dnes je patrno. 4/

Povstala tu ponenáhlu s velikou pílí snešená sbírka anatomických injekčních preparátů, dvě kostry zvláštní výškou vyznamenávající, jedna 6 stop 7 palců vysoká posledního granátníka Jeho Jasnosti knížete Aloisa z Liechtenšteinu, druhá pak 6 stop 2 palce jistého knížecího myslivce. 4/

Bylo tu zříti velikou sbírku kamenů močových a žlučových, mnoho pathologických (o úchylkách) praeparátů suchých jakož i v líhu uchovaných. 4/

Dále byly tu veliké herbáře a názorné prostředky učebné všeho způsobu, jakož i nejrůznější pomůcky chemické a fysikální přístroje. 4/

Anatomie, nižší chirurgie, botanika, nauka o obvazech a ošetřování nemocných ve všech svých způsobech byly předmětem vyučování mimo všechny zručnosti praktického pomáhání,což po dvě léta bylo vyučováno a pěstováno. 4/

Tato škola, bohužel byla roku 1854 zrušená, poskytovala mnoho dobrého a připravovala mnohé novice k vyššímu lékařskému vzdělání na vídeňské [w:Univerzita|Univerzitě]]. 10/73

Že již po půl století pohřešujeme podobného výcviku, nelze ovšem zamlčeti. Návrh v té příčině učinili v kapitule provincie roku 1875 tehdejší pražský vrchní lékař a nynější provinciál, jakož i pražský vrchní lékárník a nynější [w:Vídeň|vídeňský]] převor, aby znovu zahájen byl ve Valčicích kurs po dnešním smyslu pro assistenci a ošetřování, a chtěli vyučování sami převzíti. Věc však byla odročena a nedošla splnění. 4/

Nynější nová stavba moderní nemocnice, zařízené podlé všech požadavků doby nové, nezbytně vzbuzuje úmysl, aby zavedena byla cvičná škola v tom smyslu, kdež by naši bratří byli soustavně vzděláváni v takových předmětech, jichž je dnes třeba ke skytání pomoci všeho způsobu a k řádnému ošetřování nemocných, při čemž by ještě mnoho účelného mohlo býti vhodně připojeno a vyučováno. 4/

Jeho Jasnosť kníže Jan z Liechtenšteina a na Liechtenštejně přijal dotyčný přednes nynějšího provinciála jakž i převora valčického velice milostivě, ale zvláště zajímal se při druhé přednášce provinciálově na počátku tohoto roku o znovuzřízení vhodného ústavu vychovávacího v mateřském domě valčickém, jež by neobsahovala ničeho jiného než důkladné vzdělání pro život "Milosrdného bratra," aby byl vždy úplně vzdělaným duchovním ošetřovatelem nemocných. 4/

Jeho Jasnosť slíbil v každé příčině všemožnou podporu, jíž dostává se nám beztoho každé doby měrou nejhojnější. 4/

A tak doufáme v Boha, že tento dům mateřský stane se znenáhla školou, kdež mládeži byla by vštěpována horlivosť, zjednávány vědomosti a udržována i rozmnožována láska k povolání. 4/

Škola měšťanská chlapecká (1896)

Dne 11. dubna 1894 rozhodlo obecní zastupitelstvo postavit chlapeckou měšťanskou školu, která byla počátkem školního roku 1895/96 otevřena v knížecí novostavbě. Současně byla také do nové budovy škola přemístěna. Kníže Johann II. z Liechtensteinu (1840-1929) převzal patronát nad postavením školy, věnoval příspěvek ve výši 8000 zlatých a za to se prodlužuje současně honitba na dalších pět let (1900-1905) proti složení kauce v sumě 3000 zlatých, které se rovněž při stavbě školy použily. Protože také Spořitelna smluvně věnovala 20.000 zlatých, bylo provedení stavby urychlené a v září 1896, mohla být slavnostně nová budova vysvěcena. 10/105

Škola nová v Hlohovci

Pochází z roku 1912. 3/

Škola obecná šestitřídní

Zvláštní péči kníže věnoval škole ve Valticích. Když se ukázalo, že v knížecí budově umístěná škola již zákonům nevyhovuje, usnesla se obecní rada dne 4. května 1875 podat prosbu na Jeho Jasnost, že podle zákona je potřebné zřídit školu pro šestiletou výchovu, zač by se obec mohla zavázat, že knížeti na dvacet let ponechá honební právo. Této žádosti bylo vyhověno a v roce 1877 byla nová školní budova slavnostně vysvěcena. 10/97

Je krásným pomníkem munificence Jeho Jasnosti knížete Jana II. z Liechtešteina a na Liechtešteině. 4/

Škola rolnická

Vinařská a ovocnářská, která roku 1873 jsouc zřízena, požívá zemské subvence. 4/

Zakladateli tohoto ústavu jsou: slavný sněm dolnorakouský, vysoké c. k. ministerstvo orby, Jeho Jasnosť panující kníže Jan z Liechtenšteinu a c. k. rolnický okresní spolek ve Valčicích. Roku 1877 škola přešla do správy zemské, načež bylo počato s novými stavbami. 4/

Všichni podnikající v obecním společenství děkují vládnoucímu knížeti za jeho účinnou pomoc. Když v roce 1873 byla založena ve Valticích Rolnicko ovocnářsko vinařská škola.10/97

V pozdější době rozšířena o novostavbu a o zakoupené vinohrady a polnosti, četnými rolníky z okolí byla podporována, že poskytla stovku vyškolených odborníků. 10/97

Stejně tak kníže opakovaně podporoval výstavy v našem městě, které zemědělské spolky okresu ve Valticích pořádali, jako sdružení v letošním roce padesátileté výročí jejich trvání nejhezčí výstavu ve Valticích oslaví. 10/97

Škola stará v Hlohovci

Byla ve vsi zřízena v roce 1812 s vyučovacím jazykem českým. V roce 1875 bylo i zde nařízeno německé vyučování. Po připojení Hlohovce k Velkoněmecké říši 8. října 1938 museli učitelé koncem října začít vyučovat německy. 3/

Školka mateřská (1885)

Roku 1885 otevřena lidová mateřská školka, ve které vychovávala naše nejmenší v předškolním věku a užitečně je zaměstnávala, mohlo se to uskutečnit po znamenitém milodaru 10.000 zlatých, který poskytla Jeho Jasnost (kníže Johann II. 1840-1929). 10/97

Od roku 1920 do 1942 byla spravována a financována obcí. V té době byly zde učitelky paní Friedrichová a paní Daumová. Později až do roku 1945 školku zabrala nacistická strana NSDAP. /Městské muzeum/

Odkazy

• 1/ Dr. Vladimír Voldán: O archivu valtického panství a velkostatku. Zprávy okresního vlastivědného muzea v Mikulově, září - prosinec 1959.

• 2/ Dr. Rudolf Hurt: Příspěvek k dějinám města Valtic. Zprávy okresního vlastivědného muzea v Mikulově, září - prosinec 1959.

• 3/ Obec Hlohovec http://www.hlohovec.cz

• 4/ Dějiny a slavnostní spis rak.-české řádové provincie Milosrdných Bratří ke slavnosti ve dnech 28., 29. a 30. srpna konaného vysvěcení nemocnice mateřského domu ve Valčicích v Dol. Rakousích, Munificencí Jeho Jasnosti knížete Jana I. z Liechtenšteina a na Liechtenšteině nově vystavěné. Sepsal a vydal cís. rada a provinciál řádu Joannes de Deo Sobel. Ve Vídni 1892. Nákladem řádu Milosrdných Bratří.

• 5/ Vodní práva knížete z Liechtensteinů. Ing. Emilian Bartoš, technická kancelář a podnikatelství staveb Břeclav, v prosinci 1933. (Muzejní spolek Valtice, přír. č. 0782-62)

• 6/ Schilderung von Eisgrub, Feldsberg und deren Umgebungen. Nebst einem Wegweiser uind Plane auf Stahl mit 17 Ansichten und einem Panorama an dessen Rande. Wien, bei Peter Rohrmann, k. k. Hofbuchändler. (Překlad vybraných kapitol autor knihy. Kopie originálu Muzejní spolek Valtice přír. č. 1579-94V - Vydáno v roce 1840, tj. po uvedení do provozu Ferdinandovy severní dráhy z Vídně do Břeclavi a Brna - dokončené v roce 1839. Kniha obsahuje také ceník tehdejšího jízdného.)

• 7/ Die Margrafschaft Mähren, topografisch, statistisch und historisch geschildert von Gregor Wolny, Benedikter und Professor. II. Band. Brünner Kreis. II. Abtheilung. Brünn. Selbstverlag des Verfassers. 1837.

• 8/ Gemeinde Rabensburg http://www.rabensburg.at

• 9/ Regionální muzeum v Mikulově http://www.rmm.cz

• 10/ Geschichte der Stadt Feldsberg, Karl Höß, Feldsberg, 1902. Im Selbstverlage.

• 11/ Fürst Karl Eusebius von Liechtenstein als Bauherr und Kunstsammler, Victor Fleischer, Wien und Leipzig 1910.