Valticko a Lichtenštejnové.

Valticko bylo k nově vzniklé Československé republice připojeno na podkladě mírové smlouvy v Saint-Germain-en-Laye z roku 1919. 1/

Ještě před úvodem stránky v "Obsahu" vytvářen je seznam - osnova - budoucích kapitol, které budou postupně doplňovány novými texty, získaných převážně z archivních dokumentů a starých knih, týkajících se tohoto předmětu zájmu. Některé výrazy jsou zvýrazněny hranatými závorkami, aby zůstal červené pro lepší orientaci při editování. V závorkách (kurzivou) jsou různé doplňky a upřesňující připomínky pisatele.

Valticko/Úvod

Úvod

Archiválie

Historie

Valtice

Lichtenštejnové

Lesní hospodářství

Boří les (Temenauer Wald, Theimwald, Theim)

Obora lednická (Der Tiergarten)

Obora v Bořím lese

Parforsní hony

Zvíře v lékárně

Valticko/Rybníky

Rybníkářství

Allachovy rybíky

Allachův rybník I.

Allachův rybník II.

Allachův rybník III.

Allachův rybník IV.

Allachův rybník V.

Allachův rybník VI.

Allachův rybník VII.

Hamethský rybník

Hlohovecký rybník

Františkův rybník

Mlýnský rybník

Nesyt (Steindammteich)

Prostřední rybník

Sedlecký rybník

Výtopa (Steindammteich)

Vodní práva

Valticko/Liechtensteinská panství

Adamov, železářský podnik

Aloisov, železářský podnik

Nové Zámky u Litovle

Rabensburg (Ranšpurk)

Zámek

Kostel

Velkostatek

Ruda nad Moravou (Eisenberg)

Zábrdovice, alodní panství se statky Šaratice (Scharatitz) a Kiritein.

Valticko/Liechtensteinská panství/Břeclav (Lundenburg)

Břeclav, panství

Dějiny panství

Dějiny 9.století

Dějiny 10.století

Dějiny 11.století

Dějiny 12.století

Dějiny 14.století

Dějiny 15.století

Dějiny 16.století

Dějiny 17.století

Dějiny 18.století

Dějiny 19.století

Stará Břeclav (Altenmarkt)

Břeclav (Lundenburg), panství

Povodí Moravy (March) a Dyje (Thaya)

Dějiny města

Dějiny 14.století

Dějiny 15.století

Dějiny 16.století

Dějiny 17.století

Dějíny 18.století

Dějiny 19.století

Dějiny 20.století

Břeclav, židovská obec

Synagoga strará

Synagoga nová

Židovský hřbitov

Břeclavský velkostatek

Obce břeclavského panství

Dluhonicze

Hrušky (Birnbaum)

Kostice (Kostitz)

Ladná (Rampersdorf)

Lanžhot (Landshut)

Mikulčice (Mikultschitz)

Moravská Nová Ves (Neudorf)

Moravský Žižkov (Zischkow)

Nikolčice (Nikoltschiz)

Opatovice (Opatowicze)

Podivín (Kostl)

Rakvice (Rakaut)

Rendorf (?)

Stikwicze (?)

Stlýczko (?)

Trukmanice (?)

Tvrdonice (Turnitz)

Týnec (Teinitz)

Velké Bílovice (Bilowitz)

Valticko/Liechtensteinská panství/Lednice (Eisgrub)

Lednice (Eisgrub), panství

Lednice, městys 1840

Valticko/Liechtensteinská panství/Mikulov (Nikolsburg)

Rodové panství Mikulov

Poloha a popis panství

Dějiny panství

Dějiny 13. století

Dějiny 14. století

Dějiny 15. století

Dějiny 16. století

Dějiny 17. století

Dějiny 18. století

Dějiny 19. století

Pálavské vrchy (Polauer Berg)

Polesí a lov zvěře

Řeky a rybníky

Zemědělství

Vinohradnictví a vinařství

Sadařství

Chov dobytka

Části panství

Město Mikulov (Nikolsburg)

Mikulov, duchovní život a kostely

Mikulov, město

Mikulov, požáry a jiné nehody

Mikulov, proboštství

Mikulov, Svatý Kopeček

Mikulov, tržiště

Mikulov, významní občané

Mikulov, zámek

Mikulov. Židovská obec

Občanská vybavenost

Obchody

Obyvatelstvo

Infrastruktura

Silnice

Školství

Zdravotnictví

Živnosti a řemesla

Obce mikulovského panství

Bavory (Pardorf)

Bulhary (Pulgram)

Dívčí hrad (Maidenburg)

Pověsti, báje a básně o hradu

Dolní Věstonice (Unter Wisternitz)

Falkenstein

Horní Věstonice (Ober Wisternitz)

Klentnice (Klentnitz)

Mušov Muschau)

Pavlov (Polau)

Perná (Bergen)

Popice (Poppitz)

Pouzdřany (Pausram)

Sedlec (Voitelsbrunn)

Sirotčí hrad (Weisenstein)

Uherčice (Auerschitz)

Odkazy

Valticko/město Valtice (Feldsberg)

Valtice (Feldsberg), město

Valticko/Liechtensteinská panství/Valtice (Feldsberg)

Dějiny panství

Nejstarší dějiny širšího

Dějiny 11.století

Dějiny 12.století

Dějiny 13.století - vláda Seefeldů

Dějiny 13.století - návštěvy Ulricha z Liechtensteina

Vyprávění o Královně Venus

Dějiny 13.století - konec vlády Seefeldů

Dějiny 13.století - nástup Kuenringů

Dějiny 14.století

Dějiny 15.století

Dějiny 16.století

Dějiny 17.století

Dějiny 18.století

Dějiny 19.století

Dějiny 20.století

Valticko/obce

Allah - pustý

Gelčín - pustý

Hamad - pustý

Hauskirchen

Herrnsbaumgarten

Hlohovec

Charvátská Nová Ves

Königsbrunn - pusté

Latzelsdrof

Rabensburg (Ranšpurk)

Reibendorf - pustý

Valtický velkostatek

Boří dvůr

Hamethský dvůr

Herrnbaumgartenský dvůr

Nový dvůr

Schrattenberský dvůr

Valtický dvůr

Vinařství

Přilehlé rakouské obce

Stillfried an der March

Wilfersdorfský velkostatek

Ždánický velkostatek

Valticko/Demografie

Obyvatelstvo

Osídlování Charváty

Sčítání obyvatel

Významní občané

P. Norbert Boccius

Bratři Bauerové

Josef Antonín Bauer

František Bauer

Ferdinand Lukáš Bauer

Významné návštěvy

Jeho Veličenstvo císař 1876

Valticko/Pamětihodnosti

Apollonův chrám

Belveder (Belvedere)

Čínská rotunda Lednice (Chinesischen Lufthaus či Rotunde)

Dianin chrám čili Rendez-vous

Farní dům

Hradby městské

Hraniční zámeček Hlohovec-Lednice (Gränzmonument)

Chrám múz Lednice (Musentempel)

Janův hrad Podivín (Hansenburg)

Kolonáda na Homoli

Lovecký dům Lednice (Jagdhaus)

Lovecký zámeček (Katzelsdorfský)

Minaret Lednice (Chiosk)

Nový dvůr (Neuhof)

Obelisk

Pohansko Břeclav (Jagdschloß Pohanska)

Rybářská chata (Fischethütte)

Rybniční zámeček

Tři Grácie (Cirkus der Grazien)

Venerie

Zámek břeclavský

Zámek lednický

Jezdecké stáje

Jízdárny

Skleník - oranžerie

Zámecký park lednický

Vodní režim

Akvadukt (Aquädukt)

Zámek valtický

Zámecká kaple

Zámecké divadlo

Zámecké stáje

Valticko/Kláštery

Klášter milosrdných bratří

Předmluva

Valticko/Milosrdní bratří

O řádu milosrdných bratří

Provinciální kapitula

Převorové valtického domu

Noviciát

Knihovna

Byty představených

Dějiny konventu a nemocnice

Hospodářství klášterní

Stodola

Studna nová

Lékárna

Zahrada veliká

Odkazy

Reference

Valticko/Františkáni-minorité

Dějiny kláštera

Dějiny 12.století

Dějiny 13.století

Dějiny 15.století

Dějiny 16.století

Dějiny 17.století

Dějiny 18.století

Dějiny 19.století

Odkazy

Valticko/Kostely

Boží muka

Kaple pohřební

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Kaple sv. Barbory

Kostel sv. Augustina

Kostel sv. Jana Nepomuckého

Kostel sv. Michala

Plastika sv. Floriána

Sochy a sousoší

Socha sv. Jana z Boha

Sochy B. P. Marie a Sv. Jana

Odkazy

Reference

Valticko/Infrastruktura

Doprava

Silnice

Valtice-Břeclav

Valtice-Lednice

Železnice

Energetika a průmysl

Cihelny

Reinthal

Valtice

Kamenolomy

Herrnbaumgarten

Hlohovec

Úvaly

Kutání uhlí

Pivovar Poštorná

Vápenka Valtice

Valticko/Školství

Domovy mládeže

Dětská opatrovna

Školy

Škola chirurgická

Škola nová v Hlohovci

Škola obecná šestitřídní

Škola rolnická

Škola stará v Hlohovci

Valticko/Zdravotnictví

Nemocnice milosrdných bratří a konvent

Lazaret u svaté Barbory (do 1605)

Zahrada vedle kláštera

Výstavba zahájena 1662

Roku 1668

Roku 1720

Roku 1724

Lékárna 1735

Léčba nemocniční

Nemocnice nová (1892)

Příprava stavby 1888

Průběh výstavby

Dokončená stavba 1892

Hřbitovy

Hřbitov kolem kaple sv. Barbory

Hřbitov starý

Hřbitov u kláštera milosrdných bratří

Odkazy

Reference

1/ Dr. Vladimír Voldán: O archivu valtického panství a velkostatku. Zprávy okresního vlastivědného muzea v Mikulově, září - prosinec 1959.

2/ Dr. Rudolf Hurt: Příspěvek k dějinám města Valtic. Zprávy okresního vlastivědného muzea v Mikulově, září - prosinec 1959.

3/ Obec Hlohovec http://www.hlohovec.cz

4/ Dějiny a slavnostní spis rak.-české řádové provincie Milosrdných Bratří ke slavnosti ve dnech 28., 29. a 30. srpna konaného vysvěcení nemocnice mateřského domu ve Valčicích v Dol. Rakousích, Munificencí Jeho Jasnosti knížete Jana I. z Liechtenšteina a na Liechtenšteině nově vystavěné. Sepsal a vydal cís. rada a provinciál řádu Joannes de Deo Sobel. Ve Vídni 1892. Nákladem řádu Milosrdných Bratří.

5/ Vodní práva knížete z Liechtensteinů. Ing. Emilian Bartoš, technická kancelář a podnikatelství staveb Břeclav, v prosinci 1933. (Muzejní spolek Valtice, přír. č. 0782-62)

6/ Schilderung von Eisgrub, Feldsberg und deren Umgebungen. Nebst einem Wegweiser uind Plane auf Stahl mit 17 Ansichten und einem Panorama an dessen Rande. Wien, bei Peter Rohrmann, k. k. Hofbuchändler. (Překlad vybraných kapitol autor knihy. Kopie originálu Muzejní spolek Valtice přír. č. 1579-94V - Vydáno v roce 1840, tj. po uvedení do provozu Ferdinandovy severní dráhy z Vídně do Břeclavě a Brna - dokončené v roce 1839. Kniha obsahuje také ceník tehdejšího jízdného.)

Úvod

Valtice a Lednice, bohatá predilekční (oblíbená) místa předního knížecího domu Rakouska (Liechtensteinů), ten nádherný odkaz předků, s cennou upřímností tato rozkošná, vábná, překypující příroda s jedinečnými parky, s umělou krajinnou přirozeností se rozvíjející od Lednice, je opravdu se vší skutečností evropskou celebritou. Kouzlo lombardského moře nemusíme hledat, sice zde jsme bez alpských horských pastvin, bez zasněžených vrcholků, ale je tu však jedna velkolepá zahrada či park, které nabídnou vše co umění v rovinné krajině dovede vykouzlit. 6/

Návštěva těchto míst dříve byla možná jen pro vymezené okruhy návštěvníků. Vynaložený čas přizpůsobený vašim přáním, komunikační schopnosti, které omezeně očekává chudina a tyto návštěvy trpí, protože žije v tomto okouzlujícím prostoru a návštěvník má celkový požitek z překrásných míst, dosud nevídaných. 6/

Nyní ale v pokročilém duchu času již se k pojmu dosavadních vzdáleností, a že - než by se hýřivý mladistvý sen uskutečnil - máme snahu rychle pomýšlet odletět někam do ráje města, ale nabízí se dříve při jasně žádné zvláštní pohodě, jaké požitky přináší vzduchoplavba, nabízí se zde několikadenní méně pohodlné cestování krajinou. 6/

Nezůstává žádná pochybnost, že Vídeňák, jehož rodné město nepovažuje za žádnou druhou rezidenci v Evropě, objevuje v jejím nedalekém okolí nepřebernou chráněnou překrásnou krajinu, s novými otevřenými vábničkami a spěchá vděčně je užívat, pokud mu Munificence (Jeho Jasnost kníže) její majitel a upřímný, oblíbený kníže stejně jako jeho předkové pro jejich bodrost. 6/

Časovost tohoto líčení, pokud jde o přítomnost, potom jak a kdy a co se stalo, ve spojení v nejmenších detailech, jasný a věrný plán pro průvodce návštěvníků této krajiny, pokud by se nedržel tohoto doporučení, mohl by tudíž nekvalitně a nemile a nevhodně oddělovat jednotlivosti. V opačném případě bude přívětivý a zůstanou pak zachovány živé vzpomínky. 6/

Díky železnici přibližují se prospěšně vzdálenosti a protlačuje se ještě do větších vzdáleností. Investiční prostředky nejsou marné, když člověk měří čas jiným tříděním a k tomu mu pomohou věnované hodiny prohlídek a procházek. 6/

Tento text je jako ukazatel či rozcestník kolem Lednice a Valtic, jako nezávazný pomocník pro zvolení turistického okruhu nebo směru, použitelného jako historicko-topografických poznámek, vyplývajících z popisu jednotlivostí. 6/

Archiválie

Nejcennější prameny pro dějiny Valticka v našich archivech jsou beze sporu ve fondu valtického velkostatku, uloženém ve Státním archivu v Brně (značka fondu F 94). Fond totiž obsahuje písemnosti, vzniklé z agendy valtického panství, politického, berního a soudního úřadu I. instance před rokem 1850, i písemnosti hospodářské agendy velkostatku do jeho likvidace po 2. světové válce. 1/

Písemnosti vyšších instancí do roku 1850, vztahující se k našemu Valticku, zůstaly v archivních fondech republiky Rakouské, právě tak jako většina písemností veřejných úřadů od roku 1850 do roku 1920, poněvadž až do tohoto roku, do faktického připojení k ČSR, patřilo správně Valticko k Dolním Rakousím. 1/

Nově zřízeným státním úřadům bylo v roku 1850 z valtických registratur odevzdáno poměrně málo materiálu; postoupeny byly tehdy patrně, soudíc podle zachovaného fondu, nejmladší spisy a z knih nepochybně většina pozemkových knih. Ve fondu valtického velkostatku převažuje tedy aktový materiál, ježto se knihy buď od fondu dostaly jinam, jako knihy účetní, pozemkové, nebo se poměrně špatně dochovaly, jako různé pomocné i úřední knihy přenesené veřejné agendy a agendy judiciální. 1/

Jenom hospodářské spisy valtického velkostatku od roku 1844 zůstaly v původním ukládacím systému. Jako u jiných lichtenštejnských velkostatků byly také ve spisovnách valtického velkostatku, tj. ve spisovně ekonomické, politické a judiciální, zavedeny od počátku roku 1844 nové spisové klíče podle lichtenštejnské normálie o zřízení a vedení registratur na lichtenštejnských panstvích ze 7. prosince 1843, čís. 11049/16, mající uniformovat ukládací systémy spisové pro všechny lichtenštejnské velkostatky. Koncem minulého století byly však do nových věcných skupin přemanipulovány z velké části nejen spisy všech agend před rokem 1844, ale i spisy politické a soudní od roku 1844 do roku 1850, do zániku dominia. Rekonstrukce původního uložení spisů podle rozdílných systémů byla by bývala velmi pracná a zčásti i neúčelná, jelikož některé původní systémy neznaly věcné třídění; proto byly přemanipulováním vytvořené věcné skupiny učiněny podkladem konečného spořádání všech spisů před rokem 1844, i když se tím starší evidenční pomůcky staly celkem nepotřebnými. Jenom řídce se ve valtické hospodářské registratuře od roku 1870 objevují priora z lednické nebo břeclavské velkostatkové registratury. Většina materiálu fondu je psána německy; čeština je do konce 1. světové války řídkou výjimkou, třebaže se česky mluvilo nejen v obcích Hlohovec, Charvátská Nová Ves a Poštorná, ale i z části ve Valticích. 1/

Naproti tomu ovšem obsahuje fond valtického velkostatku také archivní prameny k dějinám několika dnešních rakouských obcí, které patřily do roku 1850 k valtickému panství, a historický materiál o činnosti některých hospodářských jednotek velkostatku, které zůstaly po roce 1920 v Rakouské spolkové republice, což je dáno někdejším územním rozsahem valtického velkostatku, jejž drželi od konce 14. století do roku 1945 Liechtensteinové. 1/

Písemnosti fondu valtického velkostatku se původně soustřeďovaly a byly manipulovány v úřední budově panství, dodnes stojící na jižní straně valtického náměstí; je to druhý dům západně od kostela. Trvale tu však spisy nezůstaly. Byly totiž spolu s materiálem jiných lichtenštejnských valtických úřadů, jako lesní zařizovací kanceláře, a s písemnostmi lichtenštejnských velkostatků Rabensburk a Hauskirchen, Břeclav a lichtenštejnského lesního úřadu v Lednici uloženy v západní místnosti vjezdové brány z náměstí do valtického předzámčí. Tam našli roku 1951 pracovníci státního (oblastního) zemědělsko-lesnického archivu v Bučovicích všechny zmíněné fondy v neladné směsi, a převezli je do bučovického archivu k odborné péči. 1/

Vlastní zpracování fondu bylo velmi obtížné a zdlouhavé. Provedli je již archiváři II., tj. zemědělsko-lesnického oddělení Státního archivu v Brně, který převzal počátkem roku 1956 po sloučení zemědělsko-lesnických archivů se státními archivy archiválie Státního zemědělsko-lesnického archivu v Bučovicích do své správy. Z Bučovic odvezli příslušný komplex fondů na podzim roku 1956 do Brna a zde fondy koncem roku roztřídili. Pořádání, skartace a zinventování fondu valtického velkostatku se pak uskutečnilo v plánovaných obdobích roku 1957 a 1958. Fond měl nejen porušenu původní strukturu uložení, ale byl ze značné části i úplně rozvrácen, např. stovky volných listů starých pozemkových knih byly promíšeny spisovým materiálem. Soustavná práce však přinesla i tu žádoucí výsledky. Dnes je ve Státním archivu v Brně k dispozici všem zájemcům inventář spořádaného fondu, aby si podle něho za pomoci připojených rejstříků mohli vypůjčovat z fondu potřebné archiválie. 1/

Časové rozmezí fondu, jak ukázalo jeho zpracování, je dáno lety 1391 - 1945. Zinventarizovaný fond má 681 jednotek; z nichž je 201 knih, 171 krabic, 247 fasciklů a 62 jednotlivin (plány, náčrty, diplomy). Většina materiálu fondu pochází z doby po polovině 18. století. Na první pohled také je zřejmo, že ve fondu chybí účetní materiál velkostatku. Ten byl totiž přidružen k účtům velkostatku dochovaných ve fondu Lichtenštejnské ústřední účtárny, Bučovice, uloženém ve Státním archivu v Brně (značka fondu F 30), a společně s nimi zpracován. Nebyl však také nějak dobře dochován, neboť pocházel v podstatě až z 19. a 20. století. Ve fondu chybí vůbec starší písemnosti velkostatku, hlavně ze 17. století, dále z mladších písemností převážná část písemností valtického lesního úřadu. Náhradu za tyto ztráty, zejména pro starší dobu, může přinést především materiál v ústředním (rodovém) lichtenštejnském archivu ve Vaduzu, ať již tam byl záměrně vybrán z někdejších písemností statkových či se vyskytuje sporadicky v písemnostech lichtenštejnské dvorní kanceláře a v rodových písemnostech. 1/

Závěrem budiž vysloveno přání, aby fond valtického velkostatku se stal studnicí poučení naší i budoucím generacím a splnil tak tu nejkrásnější svou úlohu, kterou měli především na mysli jeho pořadatelé. 1/

V nově vydaném Inventáři Státního archivu ve Vídni nalezl jsem ve výčtu archiválií bývalé tamní dvorské komory zmínku o tom, že v oddělení "Akta dolnorakouských panství" je svazek spisů z let 1526-1634, týkajících se Valtic a Mikulova. V domnění, že půjde o fascikl písemností dalekosáhlého významu, podávajících snad něco bližšího o vzniku a vývoji proslulých rybníků mikulovsko-lednických, požádal jsem o jeho zapůjčení z Vídně do Brna. K svém u velkému překvapení jsem však zjistil, že došlé spisy se týkají pouze města Valtic, vlastně tamního františkánského kláštera z údobí prvního reformačního nástupu. Protože obsahovaly materiál neznámý a nemálo obohacující až dosud málo prozkoumanou valtickou historii, rozhodl jsem se, že si z něho pořídím obšírné výpisy a zjištěná fakta zpracuji v samostatném článku. 2/

Historie

Valtice (něm. Feldsberg)

Město Valčice (lidově) samotné patří k nejstarším místům Dolních Rakous a již za časů markrabí Leopolda I. Jasného, tedy skoro před 900 lety, půda tato náležela klášteru Pasovskému, který požíval naprostého osvobození statků svých ode všech daní v markrabství Rakouském, jak o tom svědčí listina císaře Otty III. z r. 993. 4/

Byla-li lokalisace minoritského kláštera na předměstí dokladem toho, že tenkráte byl už stavební vývoj města Valtic u konce, byl vznik kláštera zase nepřímým dokladem značné na tehdejší dobu populace města Valtic i jeho nejbližšího okolí, posetého četnými, dnes z části pustými vesnicemi, k nimž patřily Allah, Hamad, Gelčín, Königsbrunn, Pottendorf a Reibendorf. 2/

Z materiálu fondu dobře možno studovat průběh převratných událostí roku 1848 a let dalších, např. ze spisů o Národní gardě, události válečného roku 1866, život poddaných, zaměstnávajících se většinou zemědělstvím, odvádění desátků, rozsah robotních povinností, provádění robotní reluice, hlavně počátkem 19. století, vyvázání gruntů z břemen, spory panství s městem Valticemi o pravomoc, práci obecních představených. 1/

Liechtensteinové

Ve fondu se najdou zprávy o různých uměleckých předmětech a sbírkách Lichtenštejnů, např. o sbírce mědirytin. Nechybí ani drobnější zmínky o registratuře panství, o její skartaci, o zavádění psacích strojů a o počátcích činnosti valtického okresního soudu, zrušeného po 1. světové válce. 1/

Rod knížecí počínajíc Karlem I. z Liechtenšteinu nar. 1569, až po Jeho Jasnosť Jana II. panujícího knížete z Liechtenšteinu a na Liechtenšteině, nar. 1840. 4/

Karel I. z Liechtenšteinu, narozený 1569, nejspíše v Lednici (Eisgrubu) - byl synem Hartmanna II., muž snah velice šlechetných. Kníže Karel zemřel v 58. roce svého věku dne 12. února 1627 ve Vídni, odkudž pozůstatky jeho dopraveny byly na Moravu, a později k věčnému spánku uloženy ve Vranově (u Brna) r. 1633 do rodinné hrobky, založené bratrem jeho knížetem Maximilianem. Po smrti knížete Karla držitelé Valčic z rodu knížecího následují v tomto pořádku: 4/

Karel Eusebius (1627-1684), jediný syn knížete Karla, nar. 11. dubna 1611, zasnoubený s dcerou sestry své a knížete Maximiliana z Dietrichsteinu, zemř. 2. února 1684. oba slavné paměti. 4/

Hanuš Adam Ondřej (1684-1712), knížete Karla Eusebia jediný syn na živu zůstalý, nar. 16. srpna 1662, zemřel dne 15. března 1737 bez mužských potomkův. 4/

Antonín Florian (1712-1721), vnuk knížete Gundakara, jenž s bratry svými Karlem a Maximilianem dne 29. září 1606 smlouvu o dědictví byl uzavřel; byv narozen dne 28. května 1656, zemřel dne 11. října 1721. 4/

Josef Jan Adam (1721-1732), syn předešlého, nar. dne 24. května 1690, zemř. dne 17. prosince 1732. Byl čtyřikráte ženat. 4/

Jeho třetí manželka byla matkou napotom panujícího knížete Jana Nep. Karla - rozená Marie Anna z Oettingenu-Spielbergu. Zemřela r. 1729, založivší předtím náš konvent v Prostějově, kterážto nadace také 10 let později ve skutek byla uvedena. 4/

Jan Nep. Karel (1732-1748), syn předešlého, nar. 6. července 1724, zemřel 22. prosince 1748, nezanechav mužských dědicův. 4/

Josef Václav Vavřinec (1748-1772), strýc předešlého, nar. dne 9. srpna 1696, zemřel dne 10. února 1772, nezanechav žádných dětí. 4/

František Josef (1772-1781), synovec předešlého z bratra jeho Emanuela; nar. 19. listopadu 1726, zemř. dne 18. srpna 1781.

Alois I. Josef (1781-1805), syn předešlého, nar. dne 14. května 1759, zemřel dne 24. března 1805 bez potomkův. 4/

Jan I. Josef (1805-1836), předešlého mladší bratr, nar dne 26. června 1760, zemř. dne 20. dubna 1836. 4/

Alois II. Josef (1836-1858), nejstarší syn předešlého, naroz. dne 26. května 1796, zasnouben r. 1831 s Františkou hraběnkou Kinskou, zemř. dne 4. února (rozdíl v dalším údaji!) 1858. 4/

Roku 1858, dne 12. listopadu (rozdíl s předešlým údajem), rozžehnal se s tímto světem šlechetný, nejmilostivější panující kníže Alois z Liechtenšteina a na Lichtenšteině. Jeho neobyčejný smysl pro dobročinnosť a uměnímilovnosť, jeho vzácně šlechtěná povaha zůstanou povždy nezapomenuty. 4/

Jan II. kníže z Liechtenšteinu a na Liechtenšteině, syn předešlého, nar. 5. října 1840. 4/

Dne 12. listopadu 1858 nastoupil vládu tehdy ještě mladistvý kníže Jan II. 4/

Božská Prozřetelnosť sama vyvolila jej - tuto nejušlechtilejší letorosť rodu, - aby dal prýštiti nikdy nevysychajícímu prameni dobrodiní chudým a stísněným v tomto domě, a to měrou takovou, jaká nese nepopíratelné známky neobyčejné lásky k bližnímu, jemnocitu a šlechetnosti. 4/

Milý Bůh ochraňuj a opatruj tuto hlavu vznešenou! 4/

Lesní hospodářství

Pouze k dějinám lesů valtického velkostatku, dělených do 5-6 polesí, je ve fondu materiálu méně, už proto, že od roku 1889 nebyl ve Valticích lesní úřad. Badatele třeba odkázati především na fond Lichtenštejnské lesní zařizovací kanceláře (ve Státním archivu v Brně, značka fondu F 31), který poskytne víc než jenom náhradu postrádaných pramenů. 1/

Boří les (Theim)

Pěkný Boří les (Theimwald) kníže Karel Eusebius (1611-1684) zvětšil a založil školku stromů, kde šlechtil stromky dovezené z jeho moravských statků Ruda nad Moravou (Eisenstein) a Zábřeh na Moravě (Hohenstadt), objevila se znamenitá honitba, místo, jaké v celé Evropě se nenašlo a mnoho vysokých osobností do Valtic přitahovalo. Oblékaní podle francouzského způsobu, s plápolavým pérem za kloboukem a doprovázeni davem náhončích s lesními rohy, které radostné fanfáry rozeznívají, táhlo se k lovu. 10/67

Les nazývaný také dříve (Theimwald, Themenauer Wald) je umělý les o rozloze 4000 jiter (něm. Joch). (1 jitro = 3 měřice, 1600 čtverečních sáhů, 57.55745 arů, 0.5745 ha.) V 17. století tam byla pastvina, orná půda a křoviska. Od roku 1660 nechal kníže Karel Eusebius (Karl Euseb) ročně přivážet z Rudy nad Moravou (Eisenberg) a jiných jeho moravských statků, velké množství jedlí a smrků. 6/

Poblíž Lednice jsou každoročně na podzim pořádány hony na koních z části na souši i vodě, v obou revírech. Také se pořádají lovy na vysokou zvěř (jeleny a srnci). Po honech bývají bohaté slavnosti a veselice. 7/

Dolní les (Unterwald)

Na jihovýchod od Břeclavi přïjdeme k uzavřené oboře v lesním revíru "Dolní les" (Unterwald) zaplněnou vysokou zvěří. V oboře jsou křížemkrážem štěrkové cesty, které všechny vedou lesem - parkem podobným anglickému - do jeho středu, kde je zámek Pohansko (Pohanska) 7/

Obora lednická (Der Tiergarten)

Podél protékající Dyje se skrývá množství malé i vysoké zvěře, která mezi prastarými (více než 400 letými) duby a jinými stromy, i hezkými, rozlehlými loukami se toulá, a v početných houfech ji pocestný potkává; a zvláštním způsobem obchází černou zvěř. 6/

Dost daleko ve středu obory u Dyje stojí tzv. Janův hrad. 6/

Obora v Bořím lese

Kníže Alois nechal vzniklý les v roce 1802 ohradit zděnou zídkou v délce 9800 (tak asi 2 1/2 míle) podle návrhu několikrát zmíněného architekta Hardtmutha. Cihly v této zdi jsou ze směsi písku a vápna narážených do forem o obsahu 1 krychlové stopy vytvarovány, polévány a páleny. Při výkopech této stavby nalezly se hroty kopí a kulaté zvětralé stříbrné mince. 6/

Při prvních honech v roce se uloví více kusů zvěře v blízké oboře, patřící panství Valtice. 7/

Hojnosť zvěře byla tu veliká, ale nesmírné škody, které působila, přiměly Jeho Jasnosť Karla Eusebia, že vydal rozkaz, aby přebytečná zvěř se vybíjela a desátek odváděl nemocnici valčické; při velikých honech pak byla Jeho Jasnosť v čele mnohých šlechticů vždy prvně pamětliva peněžní almužny pro tuto nemocnici. 4/

Parforsní hony

Je značně osvědčený podzimní nový lov, zvaný parforsní (tzv. štvanice). 7/

Jedno oddělení Bořího lesa bylo určeno pro parforsní hony, jaké ještě za knížete Aloise v den svatého Huberta se konaly ve staroněmeckém barvířském stylu, dnes ale vznikl hon podle způsobu a řízení anglického. 6/

Zvíře v lékárně

Jest nám zaznamenati zajímavou příhodu ze štvanice, konané dne 13. listopadu 1867. 4/

Tato honba konala se u mlýna garschönthalského (úvalského). Zvěř prchala údolím k vesnici Garschönthalu (Úvaly), pak přes pole k Reistům (Rajsna), zde oběhla dvakráte dokola, dolů do Valčic, podle střelnice až k mýtu na mikulovské silnici, odtud znovu na Reisty, opět dokola, pak zase do Valčic až ke sklepu, řečenému "Kreuzkeller" (Křížový sklep), opětně mimo střelnici po silnici mikulovské kolem ženského kláštera, po ulici do Josefského předměstí, odtud nazpět k našemu konventu a tady - hallali! 4/

Zvíře poskočilo zde do zamřížovaného okna lékárny, otvorem expedičním 51 cm vysokým a 32 cm širokým násilně do lékárny a tu skleslo u tary k zemi. 4/

Lovčí pan Hills uchopil zvíře za zadní běh a odnesl je. V lékárně přítomný bratr lékárník R. F. Remigius Eibel ulekl se tak hrozně tohoto neočekávaného zákazníka, že byl po tři dny bez chuti, - ale pouze bez chuti. 4/

Odkazy

1/ Dr. Vladimír Voldán: O archivu valtického panství a velkostatku. Zprávy okresního vlastivědného muzea v Mikulově, září - prosinec 1959.

2/ Dr. Rudolf Hurt: Příspěvek k dějinám města Valtic. Zprávy okresního vlastivědného muzea v Mikulově, září - prosinec 1959.

3/ Obec Hlohovec http://www.hlohovec.cz

4/ Dějiny a slavnostní spis rak.-české řádové provincie Milosrdných Bratří ke slavnosti ve dnech 28., 29. a 30. srpna konaného vysvěcení nemocnice mateřského domu ve Valčicích v Dol. Rakousích, Munificencí Jeho Jasnosti knížete Jana I. z Liechtenšteina a na Liechtenšteině nově vystavěné. Sepsal a vydal cís. rada a provinciál řádu Joannes de Deo Sobel. Ve Vídni 1892. Nákladem řádu Milosrdných Bratří.

5/ Vodní práva knížete z Liechtensteinů. Ing. Emilian Bartoš, technická kancelář a podnikatelství staveb Břeclav, v prosinci 1933. (Muzejní spolek Valtice, přír. č. 0782-62)

6/ Schilderung von Eisgrub, Feldsberg und deren Umgebungen. Nebst einem Wegweiser uind Plane auf Stahl mit 17 Ansichten und einem Panorama an dessen Rande. Wien, bei Peter Rohrmann, k. k. Hofbuchändler. (Překlad vybraných kapitol autor knihy. Kopie originálu Muzejní spolek Valtice přír. č. 1579-94V - Vydáno v roce 1840, tj. po uvedení do provozu Ferdinandovy severní dráhy z Vídně do Břeclavi a Brna - dokončené v roce 1839. Kniha obsahuje také ceník tehdejšího jízdného.)

7/ Die Margrafschaft Mähren, topografisch, statistisch und historisch geschildert von Gregor Wolny, Benedikter und Professor. II. Band. Brünner Kreis. II. Abtheilung. Brünn. Selbstverlag des Verfassers. 1837.

8/ Gemeinde Rabensburg http://www.rabensburg.at

9/ Regionální muzeum v Mikulově http://www.rmm.cz

10/ Geschichte der Stadt Feldsberg, Karl Höß, Feldsberg, 1902. Im Selbstverlage.