Asertivita/Asertivní komunikace

Asertivita > Asertivní komunikace

Asertivita je komunikační dovednost zdůrazňující aspekt sebedůvěry a sebeprosazení.

Slovo asertivita není vždy chápáno správným způsobem. Nesprávně se toto slovo považuje občas za jakési synonymum agresivity, i když jeho skutečný význam je pozitivní. Vedle agresivity a pasivity je asertivita třetím způsobem mezilidské komunikace.

Řešení konfliktů

Vítězné řešení konfliktů

Zvířecí předkové člověka používali k řešení konfliktů dva prostředky - boj (agrese) a útěk (pasivita). Člověk přidal nový prostředek - verbální komunikaci - řešení situací a konfliktů tak, aby ani jedna ze zúčastněných stran neodcházela poražená. Řešení situací způsobem, při kterém kdokoliv prohrává, je neperspektivní, protože poražený bude čekat na příležitost, jak se stát vítězem. Rovnováha je dočasná a ve chvíli, kdy vítěz ztrácí třeba jen na chvíli svoje síly, musí počítat se zákonitou odvetou.

Asertivní řešení konfliktů

Asertivní řešení konfliktů vede

k sebeprosazení,
k vnitřní spokojenosti,
ke spolupráci,
k rozvoji přátelství,
k pocitu sounáležitosti,
k uspokojení potřeb všech zúčastněných.

Manipulativní chování

Neasertivní chování nazýváme také manipulativní. Manipulativní chování je velmi často neuvědomělé, osvojené díky výchově a z ní vyplývajících pocitů úzkosti, ignorance a viny. Jeho základem je několik výchovou vštěpených neasertivních pověr. Na odstranění neasertivních pověr byly zformulované základní Asertivní práva, jejichž aplikace odstraňuje manipulativnost z vlastního chování vůči jiným a zamezuje také účinnosti manipulativní chování jiných vůči nám.

Změna manipulatívního chování na asertivní

Neasertivní chování je možné změnit na asertivní. Taková změna chování vede především ke zvýšení kvality života člověka, který se pro změnu rozhodl, ale stává se přínosem i pro jeho okolí. Jedním z možných řešení je následující posloupnost kroků:

Pochopení neperspektivnosti neasertivního chování,
osvojení si filozofie asertivního chování,
důkladný a vytrvalý nácvik situací s uvědomením si asertivních práv a s využitím různých asertivních komunikačních technik,
přechod asertivity do zautomatizovaného (neuvědomělého) lidského chování.

Asertivita je pro všechny zúčastněné výhodnější než manipulativnost a její zařazení do komunikační výbavy vyplývá i z příznivé zpětné vazby.

Vyjadřování vlastních pocitů

U lidí plachých, úzkostných a neasertivních se často vyskytují potíže se zvládáním společenských situací. Pocity úzkosti z rozhovoru a společenského kontaktu souvisí s prožitými nezdary v této oblasti. Přitom je však existence, uvolněnost a spontánnost společenské komunikace podmínkou pro rozvoj jakéhokoliv vztahu a pro pocit životní spokojenosti.

Asertivita nespočívá pouze v obraně vlastních práv a v znemožnění manipulace ze strany partnera - to je okleštěný a nesprávný pohled na asertivitu. Je to též komunikace s jinými lidmi.

Podmínkou překonání neasertivní stydlivosti a uzavřenosti je i dávka odvahy v rozhovoru se svému partnerovi přiblížit, "dotknout se ho" a též "odkrýt i sebe samého" na místech, které zasahují do vlastního soukromí. Kromě asertivních dovedností k úspěchu asertivní společenské komunikace vede i uplatňování asertivního mimoslovního chování v těchto oblastech:

výraz tváře a mimika
pohled a oční kontakt
řeč těla
vokální klíče
dotyky
načasování reakce
obsah a forma zprávy
osobní upravenost

Sladění mimoslovní komunikace s obsahem zprávy potvrzuje "pravdivost" a "upřímnost" naší komunikace. Pokud vnímáme nesoulad mezi slovní a mimoslovní částí odezev, máme pocit, že "něco nedefinovatelně skřípe".

Dva hlavní nástroje asertivní komunikace

Sebeotevření

V rozhovoru můžeme využít volné informace, které bývají součástí jakéhokoliv pokusu o rozhovor. Jsou to spontánně oznamované informace, které nebyly zvlášť vyžádané, týkají se například zájmů, postojů, přání, životního stylu, toho, co máme rádi a co ne. Z volných informací lze čerpat množství informací a nových námětů na rozhovor. Tato zručnost se nazývá technika sebeotevření.

Zpětná vazba

Druhým nástrojem je, abychom takto získané informace rozvinuli v naší odezvě a neomezili se pouze na "ano" a "ne". Pokud tyto informace sledujeme a reagujeme na ně, rozhovor začíná mít i pro partnera smysl, protože je to signál, že slova, jež nám adresuje a mají pro něho význam, jsou i pro nás zajímavé. O našem naslouchání podáváme zpětnou vazbu (a zájem potvrzujeme i očním kontaktem). Tato zručnost, nutná pro účinnou komunikaci, se nazývá reakce zpětnou vazbou.