Maďarština/Samohlásková harmonie

Pro maďarštinu a další ugrofinské jazyky je typický jev, který z češtiny a příbuzných jazyků neznáme. Tento jev, který ovlivňuje celou gramatickou stavbu maďarštiny, se nazývá samohlásková (též vokalická) harmonie.

Pro účely samohláskové harmonie dělíme maďarské samohlásky na přední a zadní:

Přední samohlásky	e é ö ő ü ű
Zadní samohlásky	a á o ó u ú

Pravidlo říká, že v jednom slově mohou být buď jen přední, nebo jen zadní samohlásky. Výjimkou jsou slova cizího původu (telefon, hieroglifa) a složeniny (Budapest).

Toto důležité pravidlo je třeba mít na mysli při skloňování a časování. Uplatňuje se při výběru správných koncovek. Příklad:

• dolgoztok = pracujete (zadní samohlásky)
• ültök = sedíte (přední samohlásky)

Samohláska i / í je sice foneticky přední, pravidlo vokalické harmonie se však u ní neuplatňuje. Může být v jednom slově s předními i zadními samohláskami. Rovněž přední e / é se v určitých případech kombinuje se zadními samohláskami (například genitivní koncovka -é), jindy se však pravidelně střídá se zadním a / á nebo o / ó.