Masožravé rostliny/Pěstování/Samozavlažovací truhlík
Pěstování masožravých rostlin v samozavlažovacím truhlíku
editovatPěstuji své masožravé rostliny v samozavlažovacím truhlíku a mohu ze svých dosavadních zkušeností říct, že je to ten nejlepší způsob.
Na trhu existují dva typy samozavlažovacích truhlíků (dále jen truhlíky) a to:
- Truhlíky s knotem.
- Truhlíky které fungují na principu vzlínavosti zeminy.
Pro pěstování masožravých rostlin doporučuji jednoznačně truhlíky s knotem a to hned z několika důvodů:
- Knot umožňuje kapilární spojení s kořenovým systémem rostliny a ta si sama bere přesně tolik vody kolik potřebuje.
- Nedochází k extrémnímu přemokření substrátu.
- Substrát se díky mřížkám umístěným v truhlíku provzdušňuje.
- Díky tomu se zmenšuje na minimum riziko, že dojde k hnilobě kořenů.
- Pomaleji se znehodnocuje substrát, takže není potřeba přesazovat rostliny tak často jak se uvádí(každoročně).
- Prakticky skoro vůbec se netvoří různé řasy, nevzhledné zelené povlaky a plísně tak jak tomu bývá na povrchu přemokřených substrátů.
- Mám osobně vyzkoušeno,že samozavlažovací truhlík umístěný na balkóně, situovaném na jižní stranu, který má plný zásobník vody, vydrží celý týden bez zálivky (dovolená, služební cesta apod.)
- Snadná a bezpečná manipulace s truhlíkem.
- Dobrá skladnost. Umístění mnoha rostlin na vcelku malé ploše což je výhoda hlavně v zimním období (umístění na parapet v místnosti).
- Odpadají náklady na pořízení drenážního materiálu.
Nevýhody truhlíku s principem vzlínavosti zeminy + klasické pěstování v květináči s podmiskou:
- Trvalé přemokření substrátu.
- Následné nebezpečí rychlého vyschnutí.
- Rychlejší znehodnocování substrátu.
- Nutnost častěji přesazovat.
- Veliké riziko hniloby kořenů.
- Tvorba řas,povlaků a plísní.
- U klasických květináčů nutno připočítat náklady na drenážní materiál.
- Trvale přemokřený substrát postrádá jakékoliv provzdušnění.
Já úspěšně tímto způsobem pěstuji Rosnatku kapskou, Mucholapku podivnou, Droseru aliciae a Špirlici purpureu.Přes léto mám truhlík zavěšený na balkoně (ano, tak jako muškáty) směrovaném na jižní stranu a přes zimu umisťuji své rostlinky na vnitřní parapet do pokoje k oknu, které je rovněž situované na jih. Rostou a kvetou krásně!
Chtěl bych tímto způsobem pěstovat i Láčkovku, ale ne v samozavlažovacím truhlíku, nýbrž v samozavlažovacím květináči (v tzv. žardince). Tyto květináče se prodávají též jako závěsné což je pro pěstování Láčkovek ideální (jen tak si myslím nejlépe vynikne-zavěšená v místnosti), ale musím počkat až se má první, koupená, malá a ze špatné péče zachráněná Láčkovka aklimatizuje a pak se uvidí. Každopádně o tom napíšu.
Lubomír Pelíšek