Průvodce úpravou vaší zahrady/Vřesoviště, rašeliniště

Předchozí kapitola Textura

Příklady zvláštního použití rostlin v zahradě

Vřesoviště, rašeliniště

Slouží někdy jako sbírka vřesovištních rostlin, je-li součástí běžné zahrady je vhodným doplňkem a součástí vodních prvků. Základem vřesoviště je vrstva písku, nebo rašeliny, nebo směsi obojího, pro správné pH. Vhodný tvar terénu vřesoviště je mírně zvlněný, nebo mělká prohlubeň svažující se k vodnímu prvku. Vřesoviště obvykle tvoří stanoviště světlé, nebo polostinné. Vřesoviště může být vystavěno na rovině stejně jako na mírném svahu. Zvlněný povrch půdy je vhodný a je žádoucí jej i uměle vytvořit. Zvlněný terén lze doplnit vhodnými kameny s žádoucím minerálním složením Vřesoviště musí být aspoň část roku poměrně vlhké, výsadba s rašeliništními rostlinami musí být velmi vlhká celý rok. Vřesoviště vyžaduje údržbu a zálivku mírně kyselou vodou.

Umělá rašeliniště a vřesoviště napodobují rašeliniště a vřesoviště, nebo lépe řečeno, jsou stylizovanou představou autora o rašeliništi a vřesovišti, vlhké louce nebo vlhkém lese. Obvykle jsou výsadby druhově více pestré než realita. V případě nevyhovující půdy, hnojení vápenatými hnojivy trpí obvykle rostliny kalciózou. Proto je třeba odstranit půdu do hlouby asi 40 cm a navézt vhodný materiál, případně odizolovat vytvořené prostředí neprodyšným materiálem proti pronikání vápníku a zásadité půdy. Zbytky po stavební činnosti, suť, či malty „uklizené“ zedníky v půdě jsou podobně nežádoucí. Při výběru hornin, musí li být použity, je žádoucí se pochopitelně vyhnout horninám obsahujícím vápník, nebo horninám rozpustným či vlivem počasí rozpadajícím se, nebo volit pískovec pouze s křemičitým tmelem, či křemenec. Zcela nevhodné jsou, jak už jsem uvedl, prvky uvolňující látky působící zásaditě. Naopak je vhodné zvolit třeba bazalt či alespoň žulu. Ačkoliv některé žuly obsahují větší množství sodnovápenatého živce, neuvolňují jej obvykle v tak výrazném množství jako zbytky do zednících. Je to proti doporučení vědců, ale lze je obvykle použít bez problémů.

Kvetoucí pěnišník (dříve rojovník Ledum) s vonnými listy.

Rašeliniště je kompozicí více vlhčí a více bylinnou kompozicí, vřesoviště spíše kompozicí dřevin. Rašeliniště je náročnější na údržbu a je spíše záležitostí skalničkářů, kteří chtějí trávit dny pipláním se s odplevelováním. Podstatou rašeliniště není pěstování rašeliníku a rašeliny, ale masožravých a často sbírkou cizokrajných bylin. Žádný nepoučený laik nedokáže ocenit úžasné exponáty fanatického skalničkáře živené jeho krví a potem. Kolik je v zahradničení a botanice nepoznané a nepopsané krásy, lásky a vášně. Fanatické celoživotní lásky a oddanosti. Muž, který prodá svoji rodinu do tureckého harému za exemplář zcela nového druhu africké rosnatky není v tomto oboru ničím neobvyklým.

Část umělého rašeliniště s rostlinami.

Obyčejné vřesoviště bývá obvykle osázeno vřesy (Calluna) a vřesovci (Erica). Druhy a odrůdy vřesů a vřesovců se od sebe liší například vzrůstem nebo dobou kvetení, ale i tvarem květů a barvou. Kromě vřesů je vhodné v takové úpravě vysazovat rostliny, které jsou pro přirozená vře­soviště typická, nebo které se svým charakterem do vřesoviště hodí. Vřesoviště je vhodné komponovat stejně jako přírodně krajinářské parky či nepravidelné zahrady, tedy jako zdánlivě přirozené nepravidelné kompozice. Ze stálezelených dřevin jsou ve vřesovišti často vysazovány jehlič­nany, a to skupiny sloupovitých druhů a kultivarů jalovce (zejména Juniperus communis). V mnoha případech lze vhodně používat i druhy a kultivary keřové a poléhavé. Do pozadí a okolí vřesoviště jsou vhodné kleče, pro menší kompozice pak spíše Pinus mugo ssp. mughus. Podle úvahy je možné použít například i skupiny nižších kultivarů smrků.

• 
  Svah hory v polských Tatrách porostlý vřesem.
• 
  Přírodní rašeliniště, severní Polsko.
• 
  Rašeliniště a vřesoviště v polských Tatrách.

Na rozlehlé plochy do okolí vřesovišť jsou vhodné borovice, přímo pro vřesoviště je vhodná zejména borovice blatka. Nečekejte však , že snad bude nějak krásná. Není, do rašeliniště se ale velice hodí. Ze stálezelených dřevin je klasickou a vynikající půdokryvnou dřevinou v rašeliništi medvědice (Arcostaphylos uva-ursi), z keřů snad ani nelze opominout možnost výsadby silně vonných keřů jako jsou druhy rojovníku Ledum, nebo Myrica gale. Klasikou je použití pěnišníků pro kvetení a list. Kyhanky jsou výrazné zimní červenavou barvou olistění, avšak jinak nepatří mezi výrazné a tak jsou spíše v oblibě u milovníků jemných a Nepůvodními rostlinami ve vřesovištích, ale pro laické oko nerozeznatelnými od vřesovištních rostlin a tedy působivými a vhodnými alternativami jsou například zimostráz Buxus, zimolezy Lonicera pileata, Lonicera cylindrica, nebo kultivary brslenu Euonymus fortunei. Do vřesoviště lze úspěšně použít i méně agresivní druhy skalníků (Cotoneaster), nebo je omezit pouze na okolí této kompozice, kde jejich pak vzhled s vřesovištními rostlinami bude ladit. V samotném vřesovišti či rašeliništi může být často spíše vápnomilný skalník snadno nahrazen již uvedenou a vhodnou acidofilní medvědicí (Arcostaphylus).

Vlhká louka, Šumava

• 
  Typické smrky – mrzáčci v popředí. Rašeliniště, Šumava.
• 
  Rašeliniště, Šumava
• 
  Porost vřesovištních rostlin, Polsko, Národní park
• 
  Rašeliniště, Žďár

Z opadavých listnáčů jsou pro vřesoviště vhodné například břízy, které se na takových přírodních lokalitách rovněž přirozeně vyskytují. Pro stylizované úpravy je zajímavou alternativou převislá forma břízy, Betula verrucosa 'Younghi' a jí podobné. Jako zajímavost pro fajnšmekry lze použít ve vřesovištích a rašeliništích rozšířený druh břízy Betula nana, nebo nízké a drobné druhy vrb. Společného kvetení velké skupiny nízkých vrb v předjaří si povšimne i mnohý kolemjdoucí. Ideální pro vřesoviště jsou čilimníky (Chamaecytisus ) a janovce (Cytisus),pomalu rostoucí ale nádherné kručinky (Genista), které působí jako nápadné dekorace na jaře. Bývá doporučován i dřišťál (např. Berberis thunbergii) který bývá dekorativní v zimě a na podzim a jehož barevné kultivary mohou být využity celý rok. Přínos pro zvláštní kompozici vřesoviště či rašeliniště by u mnoha uvedených dřevin měl však být dobře zvážen a také množství použitých druhů. Tyto biotopy se zvláštní florou vytvářejí zcela typické prostředí a má li být napodoben jeho zvláštní ráz. Místo vyniká nikoliv výraznou barevností, či kontrasty, ale společnou nenápadnou sladěností. Musí být tedy postupováno citlivě a se znalostí biotopu. Naopak, je li účelem vytvořit kompozici působící pouze na procházející návštěvníky je namístě upřednostnit i určitý výrazný barevný prvek a poutavou atrakci.

Celý les voní rašeliníkem, rojovníky a myrikou. Rašeliniště, severní Polsko.

Z bylin jsou vždy ideálním doplňkem vřesoviště traviny do výšky 50 cm, nezaplevelující a zelené. Osobně jsem nadšen metlicí Deschampsia caespitosa 'Pálava', která je sterilním kultivarem uvedeného druhu, takže se libovolně nerozpleveluje a velmi hezky kvete. Nejsem jediný. Původní druh se rozpleveluje s oblibou, ovšem to na mnoha místech nemusí být jistě na závadu a lze jej doporučit také. Většinou je velmi vhodné vyhnout se při zakládání rašelinitě vysokým travinám. Ty evokují spíše prostředí mokřadu, rybníka, slatiny, než rašeliniště a bohatší zdroje živin. Kromě travin doporučovány některé druhy hvozdíku (Dianthus), hluchavkovité, například mateří­douška (Thymus), ale například i kociánek (Antennaria). Přirozenou součástí stinných partií ovšem mohou být kapradiny Adiantum, Athyrium, Dryopteris, Osmunda, Onoclea, Polystichum a jiné.Je však stejně jako u jiných výsadeb třeba znát vzrůstnost rostliny a tedy použití v kompozici. Nejen do stínu ale také do světlých partií lze kromě naší kapradiny Dryopteris s úspěchem použít velmi efektní vyšší světlou kapradinu Matheucia struthiopteris, jenž dobře snese světlé místo, pokud je zde dostatek vlhkosti. Na běžném, sušším stanovišti má na výsluní popálené listy.

Vlhká květnatá louka, Šumava

Zajímavé u kapradin mohou být jejich plodolisty, „květy“. Ty jsou výrazné u kapradě podezřeně královské (Osmunda regalis), ačkoliv si jich všimne opět jen majitel, nebo návštěvník, který chodí okolo s očima otevřenýma. Půvab umělých vřesovišť se pro­jevuje hlavně brzy na jaře, když kvetou vřesovce (Erica carnea) a koncem května když rozkvetou žluté janovce. V jarním období kvetou pěnišníky a azalky, které rozkvétají podle odrůd. Další u nás běžně pěstované druhy vřesovců (Erica tetralix a E. vagans) kvetou od června do července a koncem léta. V období od jara do léta rozkvétají také mateřídoušky, kručinky (Genista) a čilimníky (Cytisus decumbens). Koncem léta kvetou nafialověle růžové vřesy. V zimě je většina dřevin na vřesovišti stálezelených. I mimo období kvetení vřesů, vřesovců a dabécií anebo plození jiných rostlin má dobře založené vřesoviště, ať už malé či velké, půvab charakterem vegetace. Při výstavbě lze velmi výrazně uspořit drahou rašelinu použitím písku jako podkladu a jen slabší vrstvy rašeliny nebo namíchané rašeliny a písku. Pokud je žádoucí ve výsadbě využít rostliny které kyselou půdu špatně snáší, je vhodné vytvořit pro takové případy větší izolované ostrovy s vhodnými podmínkami, nebo je vysázet na okrajích s půdou s neutrální pH.

Zlatý květ kapradí Osmunda regalis.(zahrada gymnázia, Brno Řečkovice)

• 
• 
  Kromě druhů typických rašeliništních dřevin jako jsou kyhanky lze velmi úspěšně využít i okrasné dřeviny jim podobné, jako například zimolez Lonicera pileata nebo některé skalníky.
• 
  I malé vřesoviště nebo rašeliniště má velký výpar vody, proto může být napájeno vodou z nádrže.
• 
  Mezi u nás celkem otužilé druhy vřesovců patří Erica arborescens, vřes který dorůstá až několika metrů.
• 
  Líbavka, Gaultheria je ozdobná plody i květy. Vyžaduje ale kyselou půdu.

Rašeliniště a vřesoviště vhodně doplní jalovce Juniperus communis, kapradiny, rododendrony a rojovník Ledum palustre.

Pro vřesoviště a rašeliniště lze sice použít rovnou plochu, ačkoliv obvykle je sice používána větší nebo menší prohlubeň, nebo je prostor obklopen vyvýšeninou nebo nějak ohraničen. Není však vůbec od věci použít pro vřesoviště zvlněný terén a osázet jej nízkým porostem vřesovištních nebo převahou vřesu. Zcela přiměřené je rovněž použít sérii ne zcela pravidelných písčitých dun, například s povrchem z bílého křemičitého písku, jaký bývá používán například na golfových hřištích, různě osázených vřesy, klečí a vhodnými travinami a využít tak silných barevných, světelných a strukturálních kontrastů v přirozeně sladěné, rozjímavé, romantické ale na prvoplánovou krásu chudé kompozici. Příklad takové krásy můžeme vidět například v Polsku, v Národním parku u Baltského moře. Celé rašeliniště nebo vřesoviště G. Jekyllová doporučuje oset, jemně poházet semeny málo vzrůstných, v rašeliništích a vřesovištích běžných, řídce rostoucích travin (a tymiánu, šalvěje, ožanky) a tak dosáhnout tak bez velkého úsilí toho nejlepšího efektu přirozenosti jaký je možné získat. K tomuto účelu není samozřejmě použít běžné travní směsi. Tento efekt je samozřejmě užitečný v nepravidelných přírodních kompozicích nikoliv v pečlivě udržovaných záhonech. H.Repton o vřesovištích píše : „...Tam, kde je velká plocha pustého vřesoviště nebo pastviny blízko hranice parku, pokud nemůže být zacloněna, bývá obvykle pokryta roztroušenými shluky stromů, a vyvolává chuť k úpravám. Malé shluky ubohých skotských jedlí, obklopené hradbami bláta, jsou rozptýleny nad ohromnou rovinou,... ...Dokonce na obrovském rozsahu země, dříve než byl založen Sherwoodský les, byl tento skrovný druh vegetace bídnou ozdobou krajiny... .“ Vyplývá, že vřesoviště v 18. a 19.století obvykle nebylo považováno za ozdobu, přírodní park v podání architektů byla vždy krajina spíše umělá.

Zde, na písečných dunách, by výsadba vřesů a vřesovcovitých s vhodnými travinami, nebo vřesoviště působilo zcela přirozeně. Místo je ovšem krásné i samo o sobě. (Severní Polsko)

Doporučené dřeviny

Jehličnany

Borovice blatka Pinus uncinata subs uliginosa je typická pro rašeliniště, je českým endemitem. Není krásná. Někdy bývá přímo označována za ošklivou. Lze pochopitelně použít i Pinus mugo, borovici kleč, která je velmi vzhledná, vhodná a adekvátní do většiny z výsadeb rašeliniště. Převážná většina druhů jalovce je vhodná, samozřejmě podle velikosti a kompozice výsadby. Všeobecně jsou mnohé jehličnany přiměřené do tohoto druhu výsadby podle záměru architekta, avšak některé tyto dřeviny kyselé půdy snáší špatně. Smrky Picea omorica, Picea sitchensis, Picea abies a také zakrslé a neobvyklé tvary jsou často esteticky přiměřené, ačkoliv smrk sám o sobě nesnáší kyselé půdy. Jedle Abies homolepis, A. procera, cedr Cedrus deodara, borovice Pinus banksiana a Pinus cembra kyselé půdy snáší dobře. V okolí lze na zvýraznění využít tmavý tis, ten však kyselé půdy nepreferuje.

Listnáče

Lze použít pro rašeliniště méně obvyklé javory Acer davidii, Acer palmatum, dřišťál thunberghův Berberis thunbergii, muchovník Amelanchier laevis, dříny Cornus florida, Cornus kousa, Cornus sanguinea, Cornus stolonifera, rašeliništní kyhanka Andromeda . K typickým vřesovištním rostlinám patří vřes Calluna vulgaris vyžaduje vlhké (i vysychající) kyselé půdy, stejně jako vřesovec Erica . Jsou však i přirozené lokality, kde Erica snáší vysoký obsah vápníku. Umělá selekce jde směrem k její menší náročnosti na podmínky. Ve vřesovišti nebo rašeliništi vyniknou i jiné vřesovcovité, jako třeba Cassiope, Gaultheria, Gaylussacia, Ledum, Myrica, Leucothoe, Pernettya, Phyllodoce nebo irský vřes, Daboecia cantabrica.

Nejběžnější dřevina vřesovišť a rašenilišť, vřesovec, je oblíbený pro poměrně pravidelný růst a pravidelné hojné kvetení.

Jak jsem již uvedl výše, lze v úpravě použít vhodné druhy a kultivary skalníků například Cotoneaster buxifolius, Cotoneaster conspicuus, Cotoneaster dammeri, Cotoneaster salicifolius. Jsou podobné spíše výběžkatě rostoucí, ba spíše výsadbu prorůstající medvědici Arcostaphylos, která sem však přirozeně patří a může opticky spojovat skupiny rozdílných nízkých dřevin. Problematické při pěstování mohou být borůvky a šícha. Pro vřesoviště je doporučováno používat kručinky a čilimníky (Genista, Cytisus multiflorus, Cytisus x praecox) a janovce (např. Cytisus scoparius ). Charakterem růstu, habitusem, olistěním se do vřesovišť hodí. Tyto keře součástí některých přirozených vřesovišť bývají, někde dokonce tvoří velké plochy. Velmi vyniknou při květu a v zimě ale mimo tato období keře nevynikají a proto nekonkurují jiným prvkům. Velmi dobře snášejí i suchá období, nevýhodou je, že kručinky a čilimníky pomalu rostou. Zvolíte li tyto keře, doporučuji zahuštěné výsadby.

Kyhanky a další vřesovištní rostliny se mrazy zbarví červeně.

Starší výsadby janovce jsou velmi neuspořádané a mimo kvetení nevzhledné. Pomůže řez po odkvětu . G.Jekyllová janovce doporučovala v letním období popínat bujně rostoucími plazivými letničkami. Ve vřesovišti by takové rostliny ovšem nevypadaly většinou přirozeně. Bude tedy vhodné zvolit třeba nějaké jiné technické řešení a janovce částečně vysadit za skupiny dřevin, které se olisťují později na jaře nebo jsou v předjaří seříznuty a v létě už bujně rostou. Méně nápadnými vhodnými dřevinami pro okolí vřesovišť a rašelinišť a jako podrost jsou nízké druhy vrb, jako je třeba Salix lapponica nebo Salix helvetica jakkoliv lze pro příležitostnou výhodu použít i vyšší druhy. Pro výrazné kvetení také lze na exponované plochy výrazně zdobných výsadeb použít pěnišníky, kterých je škála druhů a kultivarů lišících se dobou kvetení, růstem, barvou květů, opadavostí a neopadavostí ale třeba i vůní olistění. Pro dobrou představu jejich většího použití je vhodné navštívit místo bohatě osázené těmito dřevinami, park Průhonice, nebo třeba ZOO Lešná v době květu pěnišníků, na jaře.

• 
  Chladem zčervenalé vřesoviště v předjaří.
• 
  Pohled na kompozici s malým vřesovištěm a rašeliništěm v době kdy jsou ozdobou již jen plodenství travin.

A znovu po jejich odkvětu, v létě. Tehdy je zvýrazněn habitus dřevin, struktura olistění a ozřejmí se nám tak nejlépe i jejich omezení. Mezi dalšími lze jako cenné dřeviny, doporučit Enkianthus, hortenzie Hydrangea, ale i Pieris japonica, Kalmia a Kalmiopsis. Pieris je nápadný květem a během roku výraznými barevnými listy. V době kvetení i olistěním je krásná skimnie Skimmia. Jsou vyšlechtěny i variety se světle a barevně zbarvenými listy vhodné ovšem spíše pro zvláštní příležitosti, zvláštní místa v kompozici nebo barevné doladění. Použití uvedených a dalších výrazně kvetoucích a zbarvených dřevin by mělo být v přírodně vyhlížejících výsadbách omezeno vkusem a přirozeností. Kvetení velkých ploch vřesovců a vřesů je přirozené a výrazné, avšak kvetení mnoha různých výrazných druhů dřevin je vhodné spíše pro malý městský park či předzahrádku. Nikoliv tak pro květ, ale pro otrněné zelené větve jsou používány keře Poncirus trifoliata. Ten může v některém vřesovišti najít své místo a je výrazný poblíž cest i v zimě.

Líbavka Gaultheria shallon.

Pro velmi rané kvetení, nápadné v předjaří, kdy dřeviny ukazují holé větve a byliny jsou uprostřed spánku doporučuji něžné keře vilínu Hamamelis. Je možné zvolit z více druhů vilínu, ale květ všech je ovšem výrazný spíše z blízka. Krásné jsou v protisvětle, nebo ve vhodné denní době, v počasí které jejich krásu květů jemných barevných stužek, zvýrazní. Další vyšší výrazně kvetoucí keře pro tyto výsadby jsou kaliny , například Viburnum x burkwoodii, Viburnum carlesii, Viburnum farreri. K jiným vyšším dřevinám pro výsadby ve vřesovištích a rašeliništích mimo jehličnany patří bříza (Betula) a jeřáb (Sorbus). Lze použít myslím všechny druhy, variety, formy a kultivary podle koncepce kompozice. Ze stálezelených stromů nebo stromovitých keřů lze mimo uvedených druhů lze v těchto výsadbách použít tmavé cesmíny Ilex glabra, nebo zimostrázy Buxus sempervirens.

• 
  Skupina vřesovištních rostlin v přírodě. (Polsko, NP)
• 
  Kvetoucí vřesovištní dřeviny potěší při pozorování zblízka stejně jako při pohledu na celou skupinu.(Erica cinerea)
• 
  Čerstvě vysázené vřesovcovité na podzim. V popředí dva odstíny dabécie v pozadí kvetoucí vřes(Brno, Gyrec).
• 
  Brusinka.
• 
  Brusinka květ.
• 
  Kvetoucí kručinka.
• 
  Šícha černá s plody.

Výsadba vřesovištních rostlin podle G. Jekyll. Horní obrázek ukazuje výsadbu podle zahradníka a spodní její návrh při použití stejných rostlin. Našla „...cesty toporně lemované jedním druhem vřesu na jedné straně a jiným druhem na straně druhé. Pozadí výsadby v pravoúhlých blocích,... ...všechny tyto rostliny lze umístit tak, aby celek vypadal poměrně jednoduše a přirozeně, jak je uvedeno na spodní plánu.“

V jedné části své knihy G. Jekyll popisuje jak si představuje stálezelenou zahradu. Při jejím popisu používá velké množství vřesovcovitých a dalších vřesovištních rostlin. Ačkoliv jde o původně laickou autorku jejíž některé názory je vhodné brát s nadhledem a ohledem na to že jde o texty z konce 19.století a začátku 20.století, a ani nejde přímo o vřesoviště, stojí za to zde ukázat její představu. V té době, a ještě i o sto let později, velmi pokrokovou. Nejen jako hold její osobě stojí za to si přečíst o jejích snech. ...V dolní části, jenž je chladnější, by bylo místo pro pěnišníky a kalmie, s porosty skimnie a libavky. V blízkosti cesty, na méně slunné straně, budou čemeřice Lent Hellebores a v zimě nádherně zelené škornice (Epimedium). Na plném slunci kyhanka Andromeda japonica a na zastíněnější straně Andromeda floribunda. Oba tyto odolné a poměrně křehké, dřevité keře patří do skupiny nazývané správně Pieris (dnes čeleď vřesovcovité Ericaceae) a tvoří husté keře čtyři nebo více stop vysoké. U jejich nohou může být nízko rostoucí kyhanka (Andromeda) ve skupině s leukothoe (Leucothoe) jenž má výhony více podobné charakteru vrby. Tyto obě nízké dřeviny tvoří hezký přízemní koberec do jedné až dvou stop výšky, jsou krásné ve všech ročních obdobích. Jejich listy bývají v zimě barevné či mramorované s červenými odstíny. Části chladnější strany by také mohla mít okraje z jeleního jazyka a osladiče, obou zimních kapradin. Pak tam, kde cesta stoupá do více osluněných míst by mohly cisty ve všechny mírné zimní dny vydávat svoji silnou vůni a růst zde nízké pěnišníky. Za cisty bude bílý janovec, s jemně zelenými větvičkami v zimě. Zde by byly i kvetoucí keře, zavalitý nažloutle rozkvétající vilín (Hamamelis) a jasně žlutý jasmín Jasminum nudiflorum. Za nimi skupiny jalovců. Všechno kolem pokryto kobercem vřesu, a nahoře jedlový les.... Nádhera, lépe popsáno v knížce, než by to mohlo kdy být ve skutečnosti.

• 
  Staré keře pěnišníků v parku Průhonice (léto 2011, celková výška rostlin 3 až 4 m ).
• 
  Vřesy, 2 roky stará výsadba v záhonu namulčovaném tkaninou a oblázky. (soukromá majitelka, Brno Kohoutovice)
• 
  Cist, Cistus latifolius ve Vídeňské botanické zahradě, rostlina kterou G. Jekyll doporučovala do výsadeb s vřesovištními rostlinami.
• 
  Barvy ploch i v přírodním rašeliništi jsou ve spektru od hnědé nebo červené přes ostré žluté až po odstíny modrozelené a bílou, černou, šedou. Je možné využít odrazu nebe na hladině v případě vhodného úhlu pohledu. V umělých rašeliništích lze toto široké rozpětí v případě potřeby doplnit kvetoucími vřesovištními, například pěnišníky a vřesy. Barvy vřesoviště jsou podobné, barevné plochy bývají poměrně celistvé.
• 
  Kontrast, světelná odrazivost rašeliniště je obvykle málo různorodá. U vřesoviště je tomu jinak v době květu dřevin. Malý kontrast způsobuje velké zaostření na méně obvyklé objekty, toho lze využít.
• 
  Obrázek z knihy Euan Hillhouse Methven Coxe, The modern English garden zobrazující vřesovištní úpravu v zahradě.
• 
• 

Pokračování v kapitole Okrasné záhony

Zpět na obsah Průvodce úpravou vaší zahrady