Průvodce úpravou vaší zahrady

Průvodce úpravou vaší zahrady je text seznamující laického čtenáře s problematikou řešení zahradních úprav, text postupně zvyšuje náročnost a odbornost.

Průvodce úpravou vaší zahrady

Začínáme s plánováním

Nemáte představu co chcete pěstovat za rostliny, jaká vytvořit zákoutí a místa, jenž by potěšila vaše srdce? Otevřete-li katalog libovolného hypermarketu, budete vědět. Třeba bazén, malý sad, velký trávník, nádherně kvetoucí záhon, skupinu stálezelených keřů na zimu, vřesoviště, pískoviště, a samozřejmě houpačku, když už budete mít pískoviště plné zuby. Ačkoliv se podaří nakoupit všechny naplánované rostliny, což bývá problém, může vyvstat potíž jak všechny své nádherné představy vtěsnat na jedno místo. To je nesnáz, kterou řeší koncepce.

Pokračování v kapitole Proč plánovat a také v kapitole Koncepce

Chorobná zběsilost času

Málokdy lze vidět u šablonovitě vytvořených domů v pravidelných malých zahradách, které z dvou třetin pokrývá bazén naplněný chlorovou vodou, nějakou vkusnou zahradu, která by byla více než jen levnou skupinkou nízkých keříků obklopenou živým plotem z tújí.

Pokračování v kapitole Chorobná zběsilost času

Co uvážit a na co se připravit

Při rozhodování o nákladech na úpravu zahrady každoroční částka za údržbu stojí za promyšlení. Je v ní především položka „Náklady na údržbu“. Suché a nekonkrétní heslo. Do chvíle než se stane plevel strašidlem. Zamysleme nad náročností údržby všeobecně. Připravujete se zakládat zahradu. Nejenže úžasné reklamní heslo -Nejvyšší kvalita za nejnižší ceny- může mít neskutečně různý výklad, ale ani založením drahé a kompletní zahrady „na klíč“, není vytvořen stav konečný a neměnný. Ba naopak.

Pokračování v kapitole Co uvážit a na co se připravit

Cit, osobitost, tradice a asociace

Nejjednodušší a nejlepší, co můžete udělat nyní, ten první krok, je zaznamenat si svoje představy, například na papír. Třeba i jen jako body, nebo náčrtky. Varianty řešení. Přestože jsou Vaše sny a přání, třeba protichůdné, zdánlivě neuskutečnitelné, bláznivé fantazie, pomohou vám pomoci vtisknout zahradě osobité kouzlo. Právě osobitost v architektuře často chybí, a to nejen zahradám.

Pokračování v kapitole Cit

Když ale nemáte žádné představy

Nemáte sny a představy? Tedy kromě kanceláře s velkým oknem a velkého razítka? Jakpak potom založit zahradu bez nápadů a vkusu? Brnkačka. Nemáte sice sny o zahradě, ale jistě máte na zahradu požadavky, které dokážete přesně technicky specifikovat. Chcete prostor, který by vám po úpravě za nepříliš velký obnos, nepřinesl pomluvy od sousedů, protože je příliš „to“, nebo málo „ono“. Vaše zahrada by neměla být terčem posměšků od vašich hostů anebo nechápavých otázek, jakkoliv nechcete žádný šedý průměr. Chcete být důstojní a „in“.

Pokračování v kapitole Když ale nemáte žádné představy

Jaké je to cítit krásu

Schopnost vnímat hezké věci, nebo jejich zajímavé části, dokáže ale přinášet neskonalé potěšení, pocity radosti a úžasu. Možná někteří z vás zažili takové pocity. Pokračování v kapitole Jaké je to cítit krásu

Jak vybrat „in“ barvu rostlin?

Zkuste si představit zahradu kompletně vytuněnou v důstojné zářivě bílé. Všechno bílé. Zářivé bílé. Jako nevěstiny svatební šaty rozprostřené po zahradě, nebo zářivá čistoskvoucí čistoskvostnost vypraného prádla, třeba si zkuste představit bělostnou bílou nedotčenou dotekem, stínem jediné další barvy, zrníčkem prachu a kapkou potu.

Pokračování v kapitole Jak vybrat „in“ barvu rostlin?

Stálezelená zahrada

Jak udělat zahradu stejně krásnou celý rok? Brnkačka. Skupiny stálezelených rostlin a jehličnany lze použít k doplnění skupin opadavých dřevin, ale v některých parcích, jsou z těchto dřevin vytvořeny celé části, sloužící i pro zimní a předjarní vycházky. Pomocí stálezelených rostlin a jehličnanů lze vysadit zahradu s kvalitami neměnnými většinu roku. Hezká nekvetoucí zahrada by měla mít různé, vhodně umístěné, odstíny zelené. Ať už ji tvoří stálezelené, nebo smíšené skupiny. Odstíny zelené, by v obvyklé zahradě neměly být příliš křiklavě odlišné a nikoliv tak fádní, aby splývaly s okolím.

Pokračování v kapitole Stálezelená zahrada

Vzpomeňte si na školu. Opisujte. Opisujte. Opisujte.

Nejlépe od zkušených mistrů. Starých a obdivovaných zahrad. Japonských, francouzských, anglických, perských, italských i moderních. Podle potřeby a možností. Nemusíte znát nic. Mnohé pěkné zahrady nejsou nic jiného než více nebo méně zdařilé kopie jiných.

Pokračování v kapitole Vzpomeňte si na školu. Opisujte. Opisujte. Opisujte.

Působení místa

Důvod proč zdánlivě opouštím praktické rady k zakládání zahrady, je genius loci. Příběh, okolnosti, výraz místa. Genius loci může být silným argumentem, proč vytvořit zahradu určitým způsobem. Legenda, nebo sentimentální historka může i v očích nejtvrdšího kritika omluvit naprosto nevhodnou úpravu. Genius loci je neopomenutelný oslepující efekt, karta přebíjející vše. Ovšem mnohdy je spíše žádoucí, aby zahrada byla i použitelná a vzhledná.

Pokračování v kapitole Působení místa

Krátké ohlédnutí za kvasící historií krásy zahrad

Dnešní zahrady mají vzor v zahradách včerejška a předvčerejška. Vzor, který jako kámen mudrců míchali největší vědci i umělci světa. Elixír krásy byl míchán v egyptských a římských zahradách, organizovaných symetricky, v hravých italských renesančních zahradách a čínských zahradách inspirovaných přírodou. Čínské zahrady znázorňovaly pomocí terénu, prvků a rostlin náboženské příběhy. Jsou alegorií náboženských představ interpretovaných pomocí přírody. Římané milovali květinové zahrady a květiny. Milovali tyto nepraktické rostliny natolik, že jejich pěstování a zdobení se jimi vedlo i k soudním obviněním ze zhýralosti a pýchy.

Pokračování v kapitole Krátké ohlédnutí za kvasící historií krásy zahrad

Pravidelné a nepravidelné

Zahrady byly vždy obrazem přírody, nebo zobrazením okolního vesmíru, přizpůsobeným a polidštěným. V dnešní době vytvářené zahrady a parky lze snadno podle historické tradice rozdělit na „pravidelné“ a „nepravidelné“. Pravidelné zahrady vycházejí z nejlepších zkušeností a kvalit francouzských zahrad z období baroka a renesančních terasových italských zahrad.

Pokračování v kapitole Pravidelné a nepravidelné

Vlastnosti rostlin ve vztahu k jejich použití v zahradnické architektuře

Pozorovatel vnímá efekty prvků, částí a celku, spíše než druhy rostlin. Vnímá převislé větve vrby Salix 'Pendula' a podivně kroucené větve vrby Salix 'Tortuosa'. Nezajímá jej obvykle jméno, druh, nebo přesný kultivar dřeviny, ale právě jejich nejvíce zjevná vlastnost. Jednotlivé dřeviny s podobnými vlastnostmi jsou často zahradníky nahrazovány jedna za druhou.

Pozorný pozorovatel snadno zjistí jak zcela odlišné jsou volně rostoucí dřeviny různých kultivarů a i u blízkých druhů. Samotný druh či kultivar dřeviny není nejdůležitější, je li jiný vhodnější nebo je dostupnou alternativou pro dané podmínky. Pokračování v kapitole Vlastnosti rostlin ve vztahu k jejich použití v zahradnické architektuře

Velikost, forma a tvar

Vzrůst a tvar všech rostlin je dán rozvětvením nadzemních částí (lodyh), a to u dřevin postavením, tloušťkou a hustotou větví a větviček. Při uplatnění stromů , jako výtvarného prvku je velmi důležitá výška a šířka koruny, její hustota a textura. Pokračování v kapitole Vlastnosti rostlin ve vztahu k jejich použití v zahradnické architektuře

Textura koruny

Texturou koruny je míněno působení vnímaného povrchu koruny, její působení ovlivňuje tvar a velikost listů ale ovšem například také způsob větvení a hustota zavětvení. Textura je na vzrůstových podmínkách nezávislá, pro jednotlivé druhy nebo i variety určitá, neměnná, a také se projevuje trvale. Pokračování v kapitole Textura koruny

Olistění

Největší díl porostů v krajině v ČR, a tedy i v zahradách a v parcích tvoří opadavé listnáče. Dřeviny, jejichž asimilačními orgány jsou listy. Na jaře raší, postupně se vy­víjejí a na konci vegetačního období odumírají a opadávají. Na rozdíl od temné zeleně stálezelených dřevin a jehličnanů jsou opadavé dřeviny celkově lehčími a měkčími prvky v estetice zahradní kompozice. Pokračování v kapitole Vlastnosti rostlin ve vztahu k jejich použití v zahradnické architektuře

Barva

Barevné kultivary stálezelených jehličnanů a listnáčů patří mezi nejpoužívanější rostliny v úpravách zahrad, zejména malých úpravách. Jehličnany jsou ve svém habitu a v estetickém účinku tak svérázné, že vyžadují mnohdy promyšlenější umístění než ostatní stromy a keře. Barevná krása jehličnatých dřevin představuje barevnou paletu od stříbřitých, sivých, modravých, celé široké stupnice zele­ných, ale i žlutých, hnědavých až nafialovělých barev a odstínů jehlic. Pokračování v kapitole Textura koruny

Pravidla kompozice

První čtyři historická pravidla pomáhají udržet pod kontrolou chaos a byla využívána už v pravidelných zahradách, které více než tyto čtyři pravidla nepotřebují.

• Přiměřenost
• Užitečnost
• Řád
• Symetrie

Pokračování v kapitole Pravidla kompozice

Přiměřenost

Přiměřenost H.Repton popisuje jako řádné přizpůsobování několika částí k celku, a ten celek k charakteru, situaci a okolnostem místa a jeho vlastníka. Jde vlastně o základní pravidlo zahradní tvorby. Komponováním celku zahrady podřizujeme rozmanitost jednotlivých prvků celkovému vyznění díla. Pokračování v kapitole Přiměřenost

Užitečnost

Užitečnost zahrnuje výhody, komfort, čistotu, a všechno, co vede k účelnému bydlení s elegancí. Zahrada musí být především prostorem, který lze používat, který dobře slouží svému účelu. Repton příležitostně kritizoval nesmyslnost některých úprav napodobujících přírodní kompozice na úkor komfortu nebo dokonce omezující použitelnost zahrady či parku Pokračování v kapitole Pravidla kompozice

Řád

Řád zahrnuje udržení pořádku forem a jejich použití, četně správnosti a dokonalosti. Kultivovaná mysl je podle H. Reptona šokovaná takovými věcmi, které by byly neviditelné pro „křupana“. Například, nevhodný ohyb cesty nebo linie, které by měly být dokonale souběžné a nejsou, jsou vady mohou způsobit bolest očím citlivé duše. Pokračování v kapitole Řád

Symetrie

Symetrie je označovaná jako shoda částí podle osy. Obvyklá je u pravidelných zahrad v průčelí budov, zvláště podle antického vzoru. Symetricky plánované budovy může snadno doprovázet podobnost a uniformita částí zeleně. Symetricky a uměle upravené zahrady v tomto případě dají vyniknout pravidelnosti budovy podstatně méně než dobře připravená napodobenina naprosto přírodního prostředí Pokračování v kapitole Symetrie

Dále uvedená Reptonova pravidla se vztahují k nepravidelné zahradě:

• Malebný účinek
• Spletitost a komplikovanost
• Jednoduchost
• Rozmanitost
• Novost
• Kontrast
• Spojitost
• Asociace
• Majestátnost
• Přivlastnění
• Oživení
• Období a vliv průběhu dne
• Dokonalost provedení

Malebný účinek

Malebný účinek je popisován jako efekt světla a stínu, tvarů skupin, skic, zbarvení, rovnováhy kompozice a efektu hrubosti materiálu, rozkladu a věku. Je často spojen s romantickými prvky a představami. Malebný účinek zejména umělých prvků a jejich skupin může zcela zkazit přirozeně příjemnou kompozici nebo vhodností dodat bezvýraznému celku příjemné oživení. Pokračování v kapitole Malebný účinek

Spletitost a komplikovanost

Spletitost a komplikovanost lze definovat jako úpravu v kompozici, kdy rozestavení objektů, svým pouze částečným zobrazením, utajováním, náznaky a nejistotou, dodávají scéně vzrušení a vyvolávají zvědavost. Pokračování v kapitole Spletitost a komplikovanost

Jednoduchost

Jednoduchost rozestavení objektů, které, bez toho, aby všechny části byly ukázány pohledu současně, dokáže vytvořit snadné spojení částí v celek jednoduchým pokračováním, nebo gradací. Pokračování v kapitole Jednoduchost

Rozmanitost

Rozmanitost je vlastností jenž přiměřeně obohatí celek a pomocí uspořádání harmonicky spojí smysluplnou kompozici. Rozmanitost uspořádání zahrady nebo parku, samozřejmě v přiměřené míře, dodává silnější zážitek. Pokračování v kapitole Rozmanitost

Novost

Módnost a novinka je ohromným zdrojem potěšení, avšak je nejobtížnější a nejnebezpečnější pro umělce, aby se pokoušel vytvářet taková módní díla, avantgardní výstřelky. Originalita a nápaditost není totéž co módnost a může být s ní dokonce v rozporu. Pokračování v kapitole Novost

Kontrast

Kontrast je náhlou a neočekávanou změnou v kompozici, vytvářející přechody které nejsou ani příliš časté ani příliš násilné. Kontrasty prvků, habitu, tvarů a barev uvnitř kompozice jsou prvkem oživení zvýrazňující rozmanitost. Kontrast je nezbytnou součástí, jenž v celku dává vyniknout tomu, co se liší od průměrnosti pozadí. Pokračování v kapitole Kontrast

Spojitost

Spojitost by se dala vnímat i jako ucelenost a kontinuita. Ucelenost díla, nebo kompozice je základním předpokladem harmonického díla. Jakékoliv dílo musí tvořit spojitý celek s koncem a počátkem. Pokračování v kapitole Spojitost

Asociace

Asociace je podle Reptona jedním z nejpůsobivějších zdrojů potěšení, ať už je vyvolána shodou náhod, nebo úmyslně. Obzvláště je tímto osobním spojením vyvoláván pocit dlouhodobé známosti, spřízněnosti s objekty, možná jinak nedůležitými, jako je oblíbené místo, strom, pěšina, nebo místo, které je spojené se vzpomínkou. Pokračování v kapitole Asociace

Majestátnost

Majestátnost Repton označuje jako zřídkakdy malebnou, ať už majestátnost spočívá v značné velikosti, rozsahu, nebo ve skvostných a početných předmětech nádhery. Majestátnost je však podle něj zdrojem potěšení spojeného s velebností. Není, podle něj, žádná chyba běžnější než pokus nahradit rozsahem krásu. Pokračování v kapitole Majestátnost

Přivlastnění

Označení popisující rozsah majetku, jevícího se vlastnictvím, ať jím skutečně je nebo není, a ukázání rozsahu majetku pro potěšení oka a duše. Nejde o fyzické označení majetku , ale vyvolání dojmu vlastnictví. Pokračování v kapitole Přivlastnění

Oživení

Oživení je potěšení z pohledu na život a pohyb, ať už jej ukazuje proudění nebo tříštění vody, zvířata, nebo zvlněný pohyb stromů ve větru. Pokračování v kapitole Oživení

Období a vliv průběhu dne

Období, a vliv průběhu dne má vliv na vnímání kompozice. S vlivem průběhu ročního období může a má, architekt zahrady počítat ve svém plánu. Vhodné je to při plánování zimních efektů, pro období kvetení, nebo zbarvení listů. Vliv průběhu dne má vliv na umístění rostlin z technických důvodů, ale umožňuje také plánovat jak dát vyniknout některým kompozicím vyžadujícím zvláštní osvětlení, nebo oslunění. Pokračování v kapitole Období a vliv průběhu dne

Dokonalost provedení

Dokonalost provedení uvádí na jiném místě Repton jako ještě další kritérium kvality provedení a vzhlednosti provedení. Třpytivé provedení ale nezaručuje funkčnost a smysluplnost. Technická dokonalost často není viditelná. Vzhled dokonalého provedení je vždy v kontrastu s působením přirozenosti a může zmařit, či zesměšnit celkové vyznění úpravy. Pokračování v kapitole Dokonalost provedení

Charakter

„...Jasně rozumíme co znamená charakter u muže nebo ženy, a já bych chtěl přenést tento pojem bez změny tak, aby mohl být použit v popisech zahrad. Je běžné rčení , že někdo má pěknou tvář, ale postrádá charakter. Je snadné si představit zahradu, která je bezvadná v jednotě a harmonii svého vybavení, se vším krásným a vhodným, pouze postrádá charakter. Charakter, vlastní originální obsah, výraz a vyznění díla ocení ti, kdo jej rozeznají, je li obsažen. Pokračování v kapitole Charakter

Pravidla kompozice v dnešní zahradní architektuře

V dnešní zahradní architektuře jsou stejným způsobem použita tato kritéria a principy zhotovení a hodnocení zahrad a parků:

• Rozmanitost
• Ucelenost
• Harmonie
• Smysluplnost

Pokračování v kapitole Pravidla kompozice v dnešní zahradní architektuře

Rozmanitost

Rozmanitostí je rozuměna především pestrost dílčích prvků. Rozmanitost způsobuje vyšší vnímání pozornosti, ale absence společného rysu, ucelenosti, nedostatek harmonie a nahodilost výsadby nakonec může mít vliv na vyznění a pochopení kompozice. Pokračování v kapitole Rozmanitost

Ucelenost

Ucelenost jenž je chápána jako výraz celku který je kompletní výrazem i obsahem. Ukončenost a jednota. Ucelenost je vlastnost, která chybí detailu, nebo části celku. Pokračování v kapitole Ucelenost

Harmonie

Důležitou součástí harmonie je plánovaná hierarchie objektů kdy některé jsou výraznější a jiné tvoří pozadí. Prvky které ve společné úpravě vzájemně nemají vlastnosti v žádoucím poměru a vztahu, vytvářejí náhlé přechody a kontrasty, nebo nedostatek kontrastu a přechodu. Pokračování v kapitole Harmonie

Smysluplnost

Účelnost díla hodnotíme podle možnosti smysluplného využití. V sadovnictví takto lze ocenit hodnotu praktické možnosti využití zvláště u zahradních staveb a doplňků, cest, oplocení a podobných staveb. Stejně tak je smysluplné použití ozdoby, kterou se těší oko návštěvníka a která nemá jiný smysl. Pokračování v kapitole Smysluplnost

Nástroje tvorby

Následující kapitolky by Vám měly poskytnout nezbytné nástroje k tvorbě zahrady. Umožní rozvažovat celek i vhodnost částí.Pokračování v kapitole Nástroje tvorby

Linie

V zahradních úpravách jsou kromě linie výsadby (například aleje a záhony) významné linie tvarů jednotlivých použitých předmětů a jejich skupin. Linie v průhledu na krajinu vedou oko k významnému prvku. Tvar a uspořádání prvků se jeví divákovi jako systém různých linií a čar, které ohraničují nebo vyznačují formy těles. Tyto pomyslné i zřetelné linie ovládají podrobnosti celé kompozice a na jejich vzájemném uspořádání závisí působení uměleckého díla. Podle toho, jak a kde se tyto linie uplatňují, lze také rozlišit jejich hlavní vedení na linie osové, obrysové a perspektivní. Pokračování v kapitole Linie a v kapitole Vedeme pohled návštěvníka zahrady

Perspektiva a magická geometrie

V kompozici zahrad se stejně jako v ostatních odvětvích výtvarného umění uplatňují efekty zvýrazňující, nebo modelující perspektivu. U skutečně přirozené situace záleží nejen na skutečné velikosti pozorovaného předmětu, ale i na jeho vzdálenosti od oka. Například pomocí opakujících se předmětů stejné velikosti, stejně vzdálených, si oko rychle vytvoří představu vzdálenosti a prostoru, aniž by si to ani pozorovatel uvědomil. ´

Pokračování v kapitole Perspektiva a geometrie

Popředí, střed a pozadí kompozice

Popředí je část obrazu, která je pozorovateli nejblíže. Jednotlivé předměty zde umístěné vidí oko podrobně, v dostatečné velikosti, v nezkreslené syté barvě a znatelné struktuře. Tím se popředí odlišuje od středu a od pozadí. Pokračování v kapitole Popředí, střed a pozadí kompozice

Symetrie a rytmus

Při sadovnických úpravách lze jako mocný nástroj použít souměrnost. Zákonité opakování a symetrie ve více, nebo méně nápadných rytmech a osách. Osová souměrnost umožňuje snadno vytvořit zahradu s jasným grafickým motivem, přehlednou a oboustranně vyváženou. Tímto způsobem snadno docílíme ucelenosti díla s rizikem , že je velmi omezen přirozený vzhled. Pokračování v kapitole Symetrie a rytmus

Rytmus

Rytmus je obecně tvořen opakováním motivu. V sadovnickém návrhu se rytmus motivu může skládat z použitých rostlin, jejich skupin, nebo umělých prvků. Terénní úpravy a stavební prvky jednoho typu mohou být seskupeny v řadě. Potom směřují pohled diváka ve směru rytmického seskupení. Tím vytvářejí linie pohledu, které oko pozorovatele sleduje. Opakování vyvolává pocit řádu svojí pravidelností. Pokračování v kapitole Rytmus

Rytmický sled

Rytmický sled je rytmus opakujících se objektů, v průběhu nějž jsou některé vlastnosti použitých prvků pozměněny tak, aby změna byla patrná v plynulé radě a v určitém směru. Opakování, pravidelný rytmus podporuje jednotu. Překročením míry použití může být jednota běžného opakování únavná, může vést ke stereotypu. Pokračování v kapitole Rytmický sled

Zaostření

Zaostření je obvykle dosahováno vedením linií pohledu k nějakému bodu,nebo bodům. Nutí diváka k pohledu na určité zvýrazněné místo. Solitery a dominanty, výrazné prvky a nápadné části kompozice jsou takto v zahradní designu zvýrazněny, aby upoutaly pozornost. Pokračování v kapitole Zaostření

Hierarchie prvků

Při vytváření zahrady tvoříte hierarchii objektů, částí kompozice. Jednotlivé části musí být v náležitém vzájemném vztahu a zároveň podřízeny celkovému záměru. Pokračování v kapitole Hierarchie prvků

Solitéra a dominanta

Dominantou bude u menších skupin jeden exemplář, u velkých bude kromě jedné dominanty hlavní může být několik dominant vedlejších, které musí vynikat svými rozměry a vzrůstem nad ostatní porost.Pokračování v kapitole Solitéra a dominanta

Vyvážení kompozice

Vedle souměrnosti či nesouměrnosti je považováno za další velmi důležité kritérium vyvážení kompozice. To je v pravidelných zahradách dáno přirozeným osovým rozdělením a oboustrannou symetrií. Dostatečná vzájemná „protiváha“ prvků v nepravidelné zahradě bývá přirozeným základem harmonie. Nezbytnost vzájemné „protiváhy“ občas bývala křečovitě dodržována a přeceňována až k absurdnosti.Pokračování v kapitole Vyvážení kompozice

Poměr

Nic není malého nebo velkého, jen v poměru k něčemu jinému. Vyhovující smysl pro proporce, správné použití vhodné velikosti prvků v architektuře, je jedním základních pravidel a nástrojů zahradnické tvorby. Vzájemný poměr mezi velikostí, strukturou, barvou, tvarem a dalšími atributy nutně musí být v souladu s jejich úlohou a postavením v kompozici. Pokračování v kapitole Poměr

Kontrast

Umístíme-li vedle sebe dva prvky v některé charakteristice navzájem nápadně odlišné, vy­tvoříme kontrast (protiklad), jehož vý­znam se nesmí podceňovat ani při tvorbě zahrady či parku. Kontrast musí působit v souladu s celkovým uspořádáním a jako logická a nedílná součást díla ve tvarech a v barvách. Pokračování v kapitole Kontrast

Orámování pohledu

Rámování je vnímáno jako zařazení jednotlivých prvků do celku který je ohraničen ,nebo ukončen „orámováním“.Jde o plánovité omezení výhledu na kompozici. Pokračování v kapitole Orámování pohledu

Světlo a stín

Hodnota uměleckého díla je určena nejen uspořádáním tvarů a linií, nýbrž i správným rozdělením světla a stínu, které dodává obrazu životnost a plasticitu. V přírodě jsou světlými elementy louky, vodní plochy a cesty. Stíny jsou v přírodním obraze dány jednak tím, že stromy a keře se jeví oku tmavší než například travnaté plochy, a jednak tím, že stromy a keře vrhají stíny a zabraňují nebo zmenšují osvětlení jiných předmětů. Pokračování v kapitole Světlo a stín

Nebezpečná dobrodružství s barvami

Barva je pravděpodobně nejvýznamnější dekorační faktor v zahradě a často je brána v úvahu jako rozhodující vlastnost jednotlivého prvku. Vyšlechtění nových barev a odstínů bylo věnováno více pozornosti než jiným vlastnostem květin. Při prohlížení krajiny vidíme různě zbarvené povrchy, které se vzájemně odlišují, a to nejen svým zbarvením, nýbrž i proměnlivostí tónů a svou světelností, popřípadě pronikavostí barevného účinku. Více diskusí o vlastnostech rostlin je zaměřeno na barvu, než na strukturu a formu. Pokračování v kapitole Nebezpečná dobrodružství s barvami

Účinek odrazivosti, jas

Jas květů a olistění je výsledkem odrazu slunečních paprsků. Na odrazivost, účinek paprsků odražených od povrchu předmětu na oko pozorovatele musí být brán zřetel.Pokračování v kapitole Účinek odrazivosti, jas

Barevný kruh

Základními barvami jsou červená, žlutá a modrá. Sestavíme-li tyto barvy ve stejných vzdálenostech na obvod barevného kruhu vzniknou smíšením vždy dvou sousedících barev barvy přechodné, a to oranžová, zelená a fialová.Pokračování v kapitole Barevný kruh

Hry v barevném kruhu

Podle zkušenosti směs pigmentů z barev v tomto kruhu diametrálně odlišných barev poskytuje barvu sice méně kontrastní, než kombinace základních barev, ale tyto barvy, jsou-li postaveny vedle sebe, působí na naše oko příjemně. Pokračování v kapitole Hry v barevném kruhu

Kontrastní výběr - duplex

Jednoduchá kombinace barev používá pouze dvě barvy v barevném kruhu protilehlé. Jsou li takové kombinace použity bez společných odstínů, vyznačují se maximálním kontrastem. Pokračování v kapitole Kontrastní výběr - duplex

Harmonické kombinace

V praxi však je možné získat příjemný dojem z barev celkovým sladěním (harmonií) a vyvážením několika málo složek. Má-li být skladba barev ve výsadbě harmonická, může toho dosáhnout tím, že bude mít některé společné složky. Pokračování v kapitole Harmonické kombinace

Tři a více barev

Příjemně působí taková sestava, kde následují vedle sebe takové barvy, které jsou v barevném kruhu seřazeny symetricky, nebo v nějakém pravidelném rytmu.Pokračování v kapitole Tři a více barev

Polychromatické kombinace

Polychromatické kombinace využívají všech barev, ale jsou pro vyladění kompozice stejně náročné a vyžadují tolik přemýšlení a experimentování jako ostatní přístupy. Pokračování v kapitole Polychromatické kombinace

Monochromatické kombinace

Tyto kombinace jsou více či méně kontrastními kombinacemi černé, bílé a různě šedé barvy s jinou. Jsou relativně jednoduché. Pokračování v kapitole Monochromatické kombinace

Barvy a jejich vlastnosti

Přestože to každý nevnímá, je různobarevnost i uvnitř škály běžně zelených rostlin kolem nás dosti vysoká od bělavé zeleně topolů až po nejtemnější zeleň olší, a je často doplňována ještě odlišnými odstíny dřevin při jarním rašení. Pokračování v kapitole Barvy a jejich vlastnosti

Účinek nasycení barev

Silné neředěné barvy jsou vhodné také jako výrazný doplněk dalších kombinací. Světlé tónované pastelové barvy prosvětlují kompozici a mohou být vhodně použity na výsluní a v popředí. Pokračování v kapitole Účinek nasycení barev

Váha, hmotnost barev

Žlutá barva má nejnižší hodnotu, fialová má nejvyšší hodnotu (s výjimkami bílá a černá). Oko vnímá nejnižší hodnoty jako první. Pokračování v kapitole Váha, hmotnost barev

Teplota barev

Červená, žlutá a oranžová jsou považovány za teplé barvy. Zelená, modrá a fialová, jsou považovány za chladné. Je však možné měnit teplotu, smícháním barev. Přidáním červené do fialové lze získat výrazně teplejší kombinace. Pokračování v kapitole Teplota barev

Podmínky, které mohou ovlivnit působení barev

Vnímání barev se liší od člověka k člověku a mohou být značně ovlivněny názory okolí a módou. Vnímání jednotlivých kombinací ovlivňují i barvy v okolí kombinace. Přirozené světlo mění sytost barev během dne. Pokračování v kapitole Podmínky, které mohou ovlivnit působení barev

Jak barvy mohou působit na vnímání

Použití některých barev může ovlivnit náladu a vnímání. Například červené, žluté a oranžové odstíny asociací mohou rozrušit diváka. Modrá, fialová a zelená jsou považovány za"studené barvy" a působí spíše tlumivě. Pokračování v kapitole Jak barvy mohou působit na vnímání

Habitus

Vzhled dřevin je z velké části dán tvarem jejich koruny, obrysem nadzemní části. Ten je závislý na způsobu růstu větví. Pokračování v kapitole Habitus

Stromy s oblou korunou

Stromy s korunou převážně kulatou, nebo zaoblenou jsou vhodné pro naprostou většinu kompozic. Rozdíly v použití plynou z jejich dalších vlastností. Pokračování v kapitole Stromy s oblou korunou

Dřeviny s kuželovitým habitusem

Učebnice sadovnictví uvádí, že se listnáče s kuželovitou korunou, jako jsou např. pyramidální topoly, nemají vysazovat do ulic jako stromořadí, neboť jsou příliš strohé. Strohostí chce zřejmě autor naznačit výrazný charakter tvaru dřevin, který je podobný jehličnanům s hustou korunou a kuželovitým tvarem.Pokračování v kapitole Dřeviny s kuželovitým habitusem

Převislé tvary

Ačkoliv habitus podobný habitusu dřevin s převislým růstem větví mohou mít některé běžné dřeviny, například i hrušně, třešně nebo jabloně jsou obvykle převislé tvary dřevin zvláštními tvarovými odchylkami. Pokračování v kapitole Převislé tvary

Keře

Jako keře jsou označovány dřeviny bez kmene jenž se rozvětvují již odspodu , které dorůstají také obvykle menších rozměrů než stromy, a to nejen do výšky, nýbrž v celé hmotě. Pokračování v kapitole Keře

Byliny

Habitus trvalek, letniček, cibulovin lze přirovnat k habitu keřů. Výsadba trvalek může být náročným, ale působivým prvkem parku. Trvalky jsou pěstovány pro bohatství barev, habitu, tvarů květu i olistění, jako nádherná a někdy dost náročná dekorace. V určité době byly výsadby květin odmítány jako nevkus, okrasa nepřirozená právě umělou zdobností. Pokračování v kapitole Byliny

Textura

Textura koruny je různá podle velikosti, tvaru a povrchu olistění. Také je však ovlivněna i množstvím listů a seskupením olistění, popřípadě postavením listů na větévkách. Pokračování v kapitole Textura

Některé obvyklé formy zahradních úprav

Vřesoviště, rašeliniště

Slouží někdy jako sbírka vřesovištních rostlin, je-li součástí běžné zahrady je vhodným doplňkem a součástí vodních prvků. Základem vřesoviště je vrstva písku, nebo rašeliny.Pokračování v kapitole Vřesoviště, rašeliniště

Jehličnany

Borovice blatka Pinus uncinata, subs uliginosa je typická pro rašeliniště, je českým endemitem. Pokračování v kapitole Vřesoviště, rašeliniště

Listnáče

Z listnáčů lze použít pro rašeliniště méně obvyklé javory Acer davidii, Acer palmatum, dřišťál Berberis thunbergii , muchovník Amelanchier laevis, dříny Cornus florida, Cornus kousa, Cornus sanguinea, Cornus stolonifera, i rašeliništní keřík kyhanka Andromeda. Pokračování v kapitole Vřesoviště, rašeliniště

Okrasné záhony

Okrasné záhony jsou v zahradě či parku prostorem, určeným na zpravidla k dočasné výsadbě rostlin. Květinové záhony mohou na jednu sezónu vytvořit barevný vzor či skupinu, anebo i jen doplnit kompozici jako linie. Tyto záhony nemusí být využívané jen k pěstování květin, může zde být využito jako ozdoby i jiných rostlin, například rostlin okrasných listem, pokojových rostlin, rostlin z oranžerií, nebo i zeleniny. Pokračování v kapitole Okrasné záhony

Rostliny v nádobách

Už jste také určitě někde viděli na náměstí nebo v parku kytky v betonových, plastových nebo dřevěných korytech nebo květináčích. Celé náměstí vypadá lépe, v parku rostliny v nádobě bývají výraznější, jsou vnímány jako významnější. I zahrada s rostlinami v nádobách které se sem hodí, vypadá lépe. Pokračování v kapitole Rostliny v nádobách

Xerofytní výsadby

Výsadby rostlin málo náročných na vláhu jsou atraktivní v ČR zejména se zvyšující se cenou za vodu a klesajícími průměrnými srážkami. Pokračování v kapitole Xerofytní výsadby

Suchá zídka

Suchá zídka je prvek architektury zahrad a parků. Suché zídky jsou tvořeny stavebním materiálem, nejčastěji kameny a výsadbou. Kameny spojuje pouze zemina, v ní je výsadba. Suchá zídka tedy není gabion, není pouhou kamennou zdí. Výsadbou a použitím kamene je suchá zídka velmi blízká skalce. Pokračování v kapitole Suchá zídka

Skalka

Skalka není mineralogickou sbírkou a neměla by být pouze sbírkou rostlin. Základním kriteriem hodnocením zahradnického díla, skalky, tak není množství, exotičnost rostlin nebo kamenů, ba ani barevnost květů, ale její zapojení do okolí, nenásilná elegance a její přirozený, zdánlivě zcela původní vzhled. Pokračování v kapitole Skalka

Štěrbinová skalka

Štěrbinová skalka je typem skalky kde je povrch skalky pokryt do takové míry kameny, že je omezeno zaplevelení, kameny působí jako mulč a současně mají být dekorativním prvkem. Pro výhodu minimálních prostor pro plevel mezi kameny jsou používány kameny štípané do desek, nebo břidlice (pro skalku obvykle nevhodný materiál). Tyto desky jsou obvykle uloženy hranou nahoru (tedy opačně než obvykle kameny ve skalce) a často položeny jedním směrem. Pokračování v kapitole Štěrbinová skalka

Skalka v rovině

Skalky v rovině lze využít jako doplňku dobře založené zahrady v místě, kde převlá­dá rovinatý terén a umělé vytvoření skloněného terénu působí nepřirozeně. Pokračování v kapitole Skalka v rovině

Bylinková spirála

Bylinková spirála je spirálový nebo kruhový záhon s kameny, více nebo méně vyvýšený v některé části. Bývá často budován s nejvíce vyvýšeným středem (počátkem vinutí) spirály a malou nádržkou s vodními rostlinami před nejnižší částí. Pokračování v kapitole Bylinková spirála

Jezírka a vodní prvky

Vodní hladina a pohyb vody jsou rozhodně nejvýraznější z prvků které v zahradě či parku lze najít. Z pohledu kompozice je důležitá blízkost dalších prvků v okolí nádrže, protože se na hladině mohou zrcadlit a jejich vliv se tím násobí. Pokračování v kapitole Jezírka a vodní prvky

Kaskády

Kaskády jsou v posledních sto letech dosti opomíjeným prvkem zahrad ačkoliv ve vhodném prostředí anglického parku vypadají velice malebně a umělé kaskády se sousošími byly vždy nejobdivovanějším doplňkem francouzských a italských zahrad. Pokračování v kapitole Kaskády

Rozárium

Rozárium nebo rosárium je zahrada kde jsou pěstovány především růže. Protože jde o očividně umělou výsadbu je obvykle vhodné pokud je pravidelně členěno a vhodně geometricky rozvrženo. Pokračování v kapitole Rozárium

Parter

Parter je ozdobná, pravidelně členěná část zahrady na rovné ploše nebo zvolna pravidelně klesající rovině. Je typická pro renesanční a barokní zahrady. Pokračování v kapitole Parter

Broderie

Broderie je ornamentální výplň poměrně velké plochy. Je okrasou renesanční nebo barokní zahrady od 17. století. Její krása je zřejmá z pohledu z výšky nebo dálky. Pokračování v kapitole Broderie

Giardinetto

Giardinetto znamená v italštině zahrádka. Je malou, oddělenou a obvykle kvetoucí úpravou v blízkém okolí hlavní budovy. Giardinetto mohlo být i součástí nepravidelných a anglických parků v 18. a 19. století a mohlo být i nepravidelně řešené. Pokračování v kapitole Giardinetto

Terasy

Terasy jsou pevné ohraničené plochy, výrazně vyvýšené oproti jiným. Slouží k zvýraznění některých částí pozemku. Převýšení je zpevněno zdí i několik metrů vysokou. Pokračování v kapitole Terasy

Bosket

Bosket byl původně malý lesík nebo hájek. Tvoří jej několik dřevin vysázených v pravidelných rozestupech podobně jako je tomu u aleje. Dřeviny jsou vysázeny v širokém pásu nebo skupině. Pokračování v kapitole Bosket

Giardino secretto

Giardino secretto je nevelký uzavřený prostor, kterou ohraničují zdi nebo živé ploty. Je místem, kde lze najít dostatek soukromí. Je následníkem uzavřených středověkých zahrad. Pokračování v kapitole Giardino secretto

Suché zahrady - karesansui

Tyto kompozice jsou nepravidelné a pečlivě udržované. Její části jsou symbolické a mají náboženský charakter. Její součástí jsou kameny v upraveném, uhrabaném písku nebo štěrku. Pokračování v kapitole Suché zahrady - karesansui

Pergoly

Nyní obvykle dřevěné, ale původně zděné stavby sloužící jako opory pro popínavé rostliny, zejména vinnou révu. Tyto stinné ale vzdušné stavby mohou být používány jako altány, ale i jako průchody, jako okraj zahrady a zahradní zdi, či jako součást treláží. Pokračování v kapitole Pergoly

Altán

Altány, zahradní besídky, pavilonky, loubí a exedry tvoří zastřešená stinná ale vzdušná místa na zahradě. Umožňují posezení v klidné atmosféře a pohledy na krásné okolí. Obvykle se jedná o dřevěné přístřešky, ale některé mohou být zděné nebo kovové. Pokračování v kapitole Altán

Vstupní části, zdi a oplocení

Vstupní části parku a zahrady, brány a oplocení byly velkým tématem architektury renesanční a barokní zahrady a anglického parku. Dnes je málokdy vstupní část řešena jako nákladná brána z tepaného železa, většinou jsou to smrkové latě které si majitel přišroubuje sám k nejlevnějším jeklům. Pokračování v kapitole Vstupní části, zdi a oplocení

Treláž

Treláž, je mřížoví často sloužící jako opora pro popínavé rostliny ale někdy je použita jen jako zástěna. Může být vypletena z různých přírodních materiálů různým způsobem a s různou hustotou, stejně jako může být tvořena kovovými dráty nebo pásky. Pokračování v kapitole Treláž

Labyrint

Zahradní labyrint byl běžnou součástí evropských zahrad. Stěny labyrintu mohly být tvořeny pravidelně tvarovanými dřevinami i trelážemi. Pokračování v kapitole Labyrint

Schodiště

Na schodiště v mnoha typech zahrad je používán kámen, v typech více přírodních nebo romantických i málo opracovaný. V přírodních zahradách mohou stupně schodů přiměřeně vhodně zpevňovat i materiály podléhající zkáze, jako jsou větve. Pokračování v kapitole Schodiště

Úpravy se vzorem uzlů - knoten

Ve středověku byly pěstovány zahrady se symboly svastiky, provázaných uzlů a často zacyklené linie. Symetrie a opakování vzoru vzájemně se prolínajících pramenů byly vytvářeny na malých plochách pomocí stříhaných živých plotů, které někdy doplňovaly květiny. Pokračování v kapitole Úpravy se vzorem uzlů - knoten

Napajedlo pro ptáky a ptačí koupaliště

Ptačí koupaliště a napajedlo lze postavit i v nejmenší zahradě. Nádržka sloužící jako koupaliště a napajedlo by měla být velmi mělká, plochá, s pomalu se svažujícími okraji. Může být dekorativně zpracovaná a vyvýšená aby byly hry a dovádění lépe pozorovatelné. Pokračování v kapitole Napajedlo pro ptáky a ptačí koupaliště

Předzahrádka

Předzahrádkami rozumíme obvykle menší nebo větší prostor před domem směrem ke komunikaci. Velmi často jde o zcela úzké pásy pozemku. Předzahrádky obvykle neplní účel obytné zahrady pro své umístění a malé rozměry. Pokračování v kapitole Předzahrádka

Živý plot

Živý plot je oddělující stěna z okrasných dřevin. Je uměle vysazená a více nebo méně udržovaná. Volnější a nepravidelné živé ploty mohou být méně udržované. Pokračování v kapitole Živý plot

Oranžerie a zimní zahrada

Oranžerie je název pro skleník obvykle vystavěný jako zimní ochrana pro středomořské a choulostivé dřeviny. Oranžerie je ale také název pro místo na volné ploše pod širým nebem, kde jsou teplomilné subtropické dřeviny v nádobách vystavovány během letního období. Pokračování v kapitole Oranžerie a zimní zahrada

Trávník

Trávník je svou barvou velmi vhodným protikladem skupinových výsadeb a na koseném trávníku nejlépe vynikne solitera. Tento princip ovšem musí být použit vhodně. Trávník by měl být použit především v dostatečném měřítku, protože pokos malých ploch (3 x 3m) je náročný a smysl použití trávníku na tak malých plochách je velmi pochybný. Pokračování v kapitole Trávník

Některé styly zahrad jako vzor

Čínské zahrady, nepravidelné zahrady východního stylu

Čínská zahrada je zahradnická legenda. Čínská zahrada je styl spíše kontemplativní než okázalý, styl, který byl vytvářen postupným vývojem od starověku po období kolonizace Asie Evropou. Pokračování v kapitole Čínské zahrady

Babylonské zahrady

Babylonské zahrady byly legendární starověké zahrady, označované za jeden ze sedmi divů světa. V literatuře jsou popisované jako oproti okolí vyvýšené umělé stavby které umožňovaly pohled po rovinaté krajině do dálky, zpravidla situované pohledem k řece. Pokračování v kapitole Babylonské zahrady

Egyptské zahrady

Zahrady ve starověkém Egyptě byly uměle osázené a podle zámožnosti majitele i poměrně rozlehlé plochy, někdy s tak velkými vodními plochami, že se po nich bylo možné plavit plachetnicí. Zahrady sloužily k potěšení a hrátkám. Součástí zahrady byl zavlažovací systém, který zahrady rozděloval na pravidelné části. Pokračování v kapitole Egyptské zahrady

Perské zahrady

Perské zahrady jsou výrazně pravidelné zahrady v nichž je neopomenutelným prvkem voda, často dlouhá úzká nádrž tvořící osu celé zahrady a symbolizuje řeku. Kolem nádrže jsou vysázeny květiny v pravidelných záhonech a vedou chodníky. Pokračování v kapitole Perské zahrady

Římské zahrady

Ve starověkém Latiu, zahrada byla součástí každého vesnického sídla. Podle Cato staršího, by měla být zahrada v blízkosti každého domu a měla by mít květinové záhony a okrasné stromy. Horace napsal, že během jeho časů zahrady staly národní zálibou. Augustus postavil Porticus Liviae, veřejnou zahradu na kopci Equitine v Římě. Mimo Řím se zahrady šířily v bohatých městech. Účelem zahrady bylo vytvoření ozdobeného obytného prostoru. Pokračování v kapitole Římské zahrady

Středověká zahrada

Architektonická úprava středověké zahrady se postupně vyvíjela v další zahradní architektonické styly. Jako celek má v období středověku zahrada i její prvky zakódovaný ikonografický význam a stává se mystickým místem. Pokračování v kapitole Středověká zahrada

Italské zahrady

Zahrada sloužila jako obytný prostor budovaný podle stejných hledisek jako celá stavba na jejích půdorys navazuje. Na dvorech panovníků nesloužila jen obytným a dekoračním účelům, jako sbírka rostlin, soch a jiných uměleckých předmětů, ale i jako zoologická sbírka, depozitum cizokrajných živočichů, často ptáků, šelem a hříček přírody. Pokračování v kapitole Italské zahrady

Francouzské barokní zahrady

Francouzské barokní zahrady, upravené ve stylu nazývaném zjednodušeně francouzská zahrada, francouzský park (zahrady à la française) jsou založeny na symetrii (často mnohostranné) vzorů. Připomínají krásou pravidelné krajky, bohaté a nákladné vzorované ozdoby plnící ryze ozdobnou funkci. Hlavním znakem těchto zahrad je pravidelnost a především dokonale rovná plocha, nebo série rovných ploch.Pokračování v kapitole Francouzské barokní zahrady

Anglické zahrady a parky na přelomu 18. a 19. století

Anglický park, tento styl, jeho vznik byl původně inspirován především divokou přírodou, romantikou a jejich duchovní tvůrce spojoval odpor proti strojenosti, okázalosti a nepřirozenosti barokních zahrad. První z anglických romantických zahrad tohoto nového stylu byly vytvořeny amatéry a zřejmě to byly zahrady které bychom dnes nazvali spíše přírodní nebo divokou. Poptávka po více přirozené zahradě měla ovšem vliv na práce skutečných zahradních architektů. Pokračování v kapitole Anglické zahrady a parky na přelomu 18. a 19. století

Venkovská zahrada

Venkovská zahrada je rázovitý rustikální styl zahrady, který používá neformální design, tradiční materiály, husté výsadby a někdy i směs okrasných a jedlých rostlin. Je typická barevností. Často bývá vyzdobena předměty denní potřeby venkovanů a dekoracemi, které napodobují nebo imitují původní přírodní materiály. Pokračování v kapitole Venkovská zahrada

Ferme ornée

Ferme ornée je zemědělský statek, který je upraven jako poetická ozdoba. Nejde o obdobu dnešních agroturistických farem, účelem pěstování zeleniny, ovoce a polních plodin, jakož i chovu dobytka, ve „ferme ornée“ není nijak významná výroba potravin, ale jeho okrasná fumkce. Ferme ornée byl mnoha významnými architekty označen za nesmysl, odsuzován racionálními prostými zemědělci, ale i šlechtici a architekty, jedněmi jako plýtvání půdou a penězi a druhými jako absurdita. Pokračování v kapitole Ferme ornée

Funkcionalistická a postfunkcionalistická zahrada, úpravy zeleně moderní doby

Ve funkcionalistické zahradě zeleň od počátku do poloviny 20. století tvořila pouze technický prvek, měla funkci krycí, pokryvnou a oddělující, nebo často ani neexistovala. Ozdoba je zločin, hlásali věrozvěsti funkcionalismu a zahrady či veřejnou zeleň v objektech tak prakticky krásných jako jsou funkcionalistické budovy, zcela opomíjeli jako zbytečnost. Pokračování v kapitole Funkcionalistická, postfunkcionalistická a moderní zahrada

Přírodní zahrada

Přírodní zahrada, někdy také označovaná jako divoká zahrada, se svým vzhledem pokouší přiblížit přírodnímu a přirozenému vzhledu přírodního stanoviště před zásahem člověka. Přírodní zahrada není zpustlá plocha, ale zahrada která buď napodobuje nějaký biotop, nebo lépe je zahradou, kde je těch několik málo lidských zásahů směřováno k většímu souladu a podobě s přírodou a přirozeností při zachování požadavků na užívání. Pokračování v kapitole Přírodní zahrada

Seznam použité literatury

Seznam použité literatury v textech „Průvodce úpravou vaší zahrady“.