Rodina ve starém Římě/Jména

Každý svobodný římský občan měl tři jména: jméno osobní (praenomen), rodové (nomen gentile) a příjmení (cognomen). Jména osobní lze považovat za ekvivalent našich křestních jmen. Jistá odlišnost tkví v tom, že římských osobních jmen bylo jen osmnáct. V rámci jedné rodiny se jich navíc opakovalo jen několik. Jméno rodové končilo na -ius. Bylo společné pro všechny členy určitého rodu. Příjmení, stejně jako dnes, označovalo příslušnost do rodiny. Příjmení bývala odvozena od tělesných nebo psychických vlastností. Pro zařazení do menší rodinné větve se někdy používalo i druhé příjmení.

Osobní jména žen bývala odvozena od jména rodového (rod Corneliů tedy Cornelia). Teoreticky by se tak měly všechny dcery jednoho otce jmenovat stejně. Aby nevznikl chaos, tak si jedna dcera přidávala za jméno „maior“ a druhá „minor“. Pokud jich bylo ještě více, muselo se použít číslovek.

Manželka si nechávala původní jméno, ke kterému si přidávala jméno manžela v genitivu. Otroci mívali jedno jméno. Buď si nechávali své předchozí, nebo dostali nové, složené z osobního jména pánova a ze slova puer.