Dějiny Korolup/Hilfspolizeitruppen: Porovnání verzí

Po připojení obce k Třetí říši se podlena podkladě zákona z 23. listopadu 1938 stal sbor dobrovolných hasičů součástí Technické pomocné policie (Hilfspolizeitruppen). Německý hasičský svaz „Deutsche Reichsverband für Feuerwehr- und Rettungswesen” se sídlem v Praze byl zrušen. Činnost hasičů měla nyní probíhat v součinnosti s organizací NSDAP a s představiteli obce. Starosta Korolup Franz Baldreich tímto zastával pozici nejvyššího policejního orgánu v obci. Ve službě a mimo službu hasiči zdravili pozdravem "Heil Hitler", přičemž se tak mělo dít důstojným způsobem s předpaženou rukou. NSDAP také dobrovolným hasičům určila povinnost nošenínosit svrchovanéhosvrchovaný odznakuodznak a s tím i související rozety. Nošení páskyPásku se svastikou nebyloale hasičůmhasiči nosit povolenonesměli. Hasičské automobily mohli hasiči používat pouze v případě požáru nebo jiné katastrofy. Stranické formace NSDAP je mohly použít na základě žádosti, kterou podávaly u starosty obce.

Co se týče hasičské techniky, znamenalo připojení k Třetí říši značný pokrok. Došlo ke sjednocení celého vozového parku, motorových stříkaček, hadic a spojek a nejmodernější technika se postupně dostala až do těch nejmenších obcí. I přes veškeréodchod požadavkyvalné Třetívětšiny říšehasičů na odchodfrontu hasičůse do války senašli v místech protiletadlové obrany II. a III. řádu (v malých městech, městysech a obcích) nacházelo dost mužůmuži, co se snažili plnit službu požární ochrany ve starém duchu. Přes den pracovali v zemědělství, ve zbrojním průmyslu či obchodu a při večerních nebo nočních náletech, požárech nebo jiné katastrofě zasahovali bez řečí a velkého povyku kolem.

V posledních dnech druhé světové války přijalidostali hasiči příkazrozkaz dostat před postupující Rudou armádou veškeré vybavení a vozový park do bezpečí. S technikou odjížděli jenom muži, jejich rodiny nesměly cestovat v žádném případě na vozech a tak často docházelo v chaosu končící války docházelo často k dlouhodobému odloučení. Hodně zařízeníhasičské techniky se také během posledníchprvních válečnýchpoválečných dnů a po válce rozkradlo. Kradla Rudá armáda, ale i váleční zajatci, nuceně nasazení dělníci na práci a vězňové z koncentračních táborů, kteří se snažili všemožněrůznými způsoby dostat domů.<ref name="Retrospekce">Retrospekce historie hasičů v době druhé světové války je zpracována na základě odborné literatury, dobových hlášení, dotazníků a jiného dochovaného písemného materiálu nadřízených orgánů. Využity byly i kroniky obcí v Dolním Rakousku.</ref><ref name="FINDBUCH">www.findbuch.at, Niederdonau NSDAP und staatliche Verwaltung</ref><ref name="">Brandschutz unter autoritären Regimes, 12. Tagung der Internationalen Arbeitsgemeinschaft für Feuerwehr- und Brandschutzgeschichte mit Sitz in Pribyslav vom 6. bis zum 8. Oktober 2004 in Fulda, Hessen, Deutschland, Schinnerl, A. Feuerwehrliche Dienstbefehle während der NS-Zeit im Reichsgau Salzburg S. 169-199 Salzburg</ref><ref name="LUFTSCHUTZ">Andreas Linhardt, Feuerwehr im Luftschutz 1926-1945. Die Umstrukturierung des öffentlichen Feuerlöschwesens in Deutschland unter Gesichtspunkten des zivilen Luftschutzes (Bericht Nr. 19 der Deutschen Brandschutzgeschichte der Vereinigung zur Förderung des Deutschen Brandschutzes e.V. (vfdb)). Braunschweig 2002. ISBN 3-8311-3738-2</ref><ref name="Typenbuch">Udo Paulitz: Feuerwehr Typenbuch 1900-1945: Alles über Fahrzeuge - Daten - Technik der Feuerwehrfahrzeuge von Mercedes-Benz, MAN, NSU, Opel, Magirus mit Spritze, Drehleiter und Martinshorn, Mnichov 2011</ref>

PoV 21.prvních dnech po říjnuodstoupení 1938pohraničí hasiči nejprve vyčkávali nová nařízení, změnu uniforem a uklízeli ve zbrojnicích, které měly být vyčištěny od starého harampádí. Na obcích probíhaly kontroly dokumentů: služební knihy požárů, seznamu členů, inventární knihy hasících přístrojů a vybavení, pokladního deníku, knihy činnosti záchranářské skupiny (Branddienstjournal, Standesliste, Gerätebuch, Kassabuch, Tätigkeitsbuch der Rettungsabteilung) a celkového počtu metrů hadic. Dále se kontrolovalo, zajištěnímožnost zásobování vodou, čistota požárních nádrží a stav přístupových cest. V lednu roku 1939 probíhalovelitelé zjištěníhasičů zadluženostiodesílali sborů, zpráva měla obsahovatzprávu nejeno výši, alea idůvodu důvodpřípadného zadlužení. Pokladní deník i s kasou předali hasiči obci, která byla nadále zodpovědná za finance a korespondenci, takže odpadla funkce pokladníka a zapisovatele. Připojení obce k župě Niederdonau bylo oznámeno v Říšském věstníku zákonů (Reichsgesetzblatt) 14. dubna 1939.

Připojení obce k župě Niederdonau (od 25. března 1939) bylo oznámeno v Říšském věstníu zákonů ze 14. dubna 1939 oznamoval. Od března roku 1940 vyplňovala obec ke každému desátému dni v měsíci statistické formuláře, kam zapisovala zásahy a odesílala je na ''landrát'' do Hornu. V dubnu téhož roku obdržely všechny obce jednotné peněžní deníky. NaPodle začátkunových červencepředpisů rokumuseli být všichni hasič povinně úrazově pojištěni u Svazu obecních úrazových pojišťoven (Gemeindeunfallversicherungsverband). Další novou povinností obce byl odběr jednoho výtisuk časopisu „Deutscher Feuerschutz“, s jehož obsahem se pak mužstvo seznamovalo během nástupů (Appellen) a při večerních školeních. Rokem 1940 přišlivstoupil hasičiv oplatnost kovovézákaz hřebenyvystoupení z protipožární služby. Vedoucí představitelé sborů byli zahlceni řadou dotazníků, průzkumů, formulářů a zpráv, které měly být odesílány co možná nejlépe a pokud možno sepsané nebo vyplněné na hasičskýchpsacím přilbáchstroji. Očividně tato nová úřední agenda činila hasičům a obecním představitelům nemalé problémy, jelikož ze strany vyšších orgánů se neustále objevovaly urgence nedodržených termínů nebo výhrůžky spojené s osobními konsekvencemi.

Zákon o požární ochraně (Gesetz über das Feuerlöschwesen) č. 199 ze dne 23. listopadu 1938 vyšel v „Reichsgesetzblatt” na straně 1ve 662věstníku 26. listopadu 1938 a o měsíc později vstoupil v platnost. Zákon samozřejmě počítal i s lhůtou pro postupné začlenění Rakouska a sudetského území. Vyhláškou č. 1 324 ze dne 19. září 1939 vstoupil zákon od 1. října 1939 v platnost i na území Východní marky a Říšské župy Sudetenland. Tímto byl v podstatě dosavadní hasičský svaz „Deutsche Reichsverband für Feuerwehr- und Rettungswesen” rozpuštěn a s ním i hasičský sbor v Korolupech. V obci na jeho místo nastoupila jednotka Technického pomocného policejní sboru (Hilfspolizeitruppe), která spadala pod říšské ministerstvo vnitra. Vyhláškou č. 1 324 ze dne 19. září roku 1939 vstoupil zákon od 1. října 1939 v platnost i na území Východní marky a Říšské župy Sudetenland.

Vyhláška říšského velitele SS a šéfa německé policie zze 14. února 1939 zakazovala cizím státním příslušníkům členství ve sborech pomocné policie. Členy pomocného policejní sboru mohli být nadále jen němečtí státní příslušníci. Hasiči, kteří neobdrželi v Korolupech říšské německé občanství nebo optovali k českému (protektorátnímu), museli ze sboru vystoupit. Zpráva o členství měla být obcemi odesílána okamžitě. Podle vyhlášky z 24. října 1939 se mohli stát členy pouze muži od 17 do 55 let. Aktivní služba končila v šedesáti letech a po dosažení této věkové hranice přecházeli hasiči do rezervy. Obecní hasičský sbor se skládal minimálně z 18 mužů (1 četa o dvou družstvech), v malých obcích ze 14.<ref name="GESETZ">Brandschutz unter autoritären Regimes, str. 272 - 278</ref>

=== DenSbírky na „Den německé policiepolicie” ===

V roce 1939 obdržel sbor kke oslavě „Dne„Dni německé policie”, který se konal (29. leden)ledna, jasné instrukce. Velitelé (starostové) se měli postarat o účast celého ''manšaftu'' na oslavě, která sestávala z Winterhilfswerk-sbírkysbírce, pro kterou obdrželi plechové kasičky s odznakem WHW. aV zden oslavy se měl konat apeluapel mužstva před zbrojnicí, za vyvěšení vlajky a pozdravu (Flaggenhissung). Finanční příspěvky od hasičů byly brány jako jejich „osobní oběť” a proto měly být z plechovek vyčleněny. ZemskéV hasičskéroce 1940 zemské vedení připomínalo, že ke konečnému vítězství Německa mohou hasiči přispět stoprocentní účastí na hasičedomovní apelovalo,sbírce abyKWHW se(Kriegswinterhilfswerk). vV denoběžníku svátkuz projeviliroku jako1941 pravíse nacionalistéuvádělo, aže bokDen poněmecké bokupolicie sbude policiítentokrát aoslaven sdvoudenní celýmsbírkou národemKWHW vzdali(Kriegswinterhilfswerk) dík15. a vůdci16. Vúnora. denDoslova svátkuse svolalv starostaněm hasičepravilo: ke„Očekává zbrojnicise, kdeže proběhlkaždý nástupuniformovaný ahasič vyvěšeníse vlajkyaktivně zapojí a popřinese téi seosobní hasičioběť s(1 pokladničkamiRM rozešlina vykonatosobu). sbírkuÚdaje poo vsipočtu hasičských dárců a údaje o celkovém výtěžku musí být uvedeny odděleně.”

Hasičské tradice spojené s církevními obřady jako každoroční oslavy patrona svatého Floriána kolem 4. května nebo účast hasičů na církevních procesích byly nacionalistům od začátku trnem v oku. Zpočátku museli hasiči účast na takových oslavách (svátek sv. Floriana, svátek Božího těla, pohřby a podobné akce) povinně projednávat se stranickou organizací NSDAP ve Vratěníně a s představiteli obce. Další nařízení upřesňovalo, že církevní obřady nejsou hasičskou službou a členům Technické pomocné policie tedy nepřísluší na těchto akcích nosit uniformu a to ani členům hasičských kapel. V lednu roku 1939 seobdrželi hasičůmoběžník, oběžníkemkterý připomínaloupozorňoval, že nosit prapor hasičského sboru je dovoleno pouze během obřadů k poctě zemřelého kamaráda a že sbor se musí za každé situace chovat tak, aby nepodkopával dobrou pověst sborů pomocné policie. Na začátku května 1939 se opět hasičům oběžníkem připomínalo, že podle výnosu říšského velitele SS a šéfa německé policie z 3. června 1938 se účast v uniformách na církevních procesích a pohřbech za žádných okolností nepovoluje.

VeNositelem Východnízáchranné marceslužby se nositelem záchranné služby měl do budoucnubudoucna stát ČervenýNěmecký červený kříž (DRK). Záchrannéa oddílyzáklad dobrovolnýchjeho hasičůvýstavby tvořily základzáchranné jehooddíly výstavby,dobrovolných protohasičů. Zpočátku byl hasičům vstup do DRK hasičům umožněn zcela volně a mohli také hned po vstupu mohli nosit jeho označení. Zařízení a záchranná výbava ale zůstávala až do ukončení vybudování celé struktury zatím v majetku záchranných hasičských sborů. Od podzimu roku 1938 se postupně převáděly záchranné skupiny do DRK. V březnu roku 1939 obdrželi přední funkcionáři hasičstva a starostové obcí oběžník s vyhláškou inspektora pořádkové policie plukovníka Meißnera. Hasičům a záchranné službě, která byla ve sborech nepostradatelná, se členství u DRK nepovolovalo a v takovém případě vybavení záchranných oddílů na DRK nepřecházelo. V místech, kde došlo přestupem k DRK k oslabení nebo narušení pohotovosti, se měli hasiči okamžitě vrátit a zůstat tak dlouho u hasičské záchranné služby, dokud nebude DRK schopen zajistit veškeré požadavky. Na začátku prosince 1939 započal Německý červený kříž s výstavbou organizací po obcích, ale i tak nadále platilo, že nesmí být porušena pohotovost hasičských sborů.

Z počátku se samozřejmě nehovořiloSamozřejmě o přípravě na válku se nehovořilo. Hasiči započali s větší cvičební aktivitou, která mělabyla véstzdůvodněna kjako přípravěpříprava na „velký úkol”., Starostovékterý obcíje svolávaliv nabudoucnu čeká. Na základě přísně tajného dopisu svolávali starostové obcí „naléhavou” a povinnou schůzku všech hasičů, na kterou se měli povinně dostavit, poskytnouts potřebné informace a donést vojenskévojenskými dokumenty. V případě nesplnění hrozil hasičským velitelům trest podle platných vojenských zákonů. Dalším přísně tajným dopisem vojenské velení zjišťovalo, kolik členů mužstva obec nezbytně potřebuje pro záchranou a hasičskou službu. Nejprve se měli pro hasičskou službu vybírat muži nad 45 let. Pouze v případě, že by sbor na základě této věkové hranice nebyl životaschopný, mohly obce sáhnout k mužům od 35 let. Do těchto stavů vyjmutých z vojenské služby byli zahrnuti také velitel, jeho zástupce, velitel družstva, velitel záchranné skupiny, strojníci a řidiči. Podle dalšího tajného rozkazu hasiči urychleně podstupovali lékařskou prohlídku, která měla ověřit jejich vojenské schopnosti. O této zdravotní prohlídce směl být uvědomen pouze lékař, který výsledky ve dvou vyhotoveních odesílal na okresní vedení.

V obcích se varovné sirény umísťovaly většinou na střechu obecního úřadu. Požáry se ohlašovaly radiopřijímačem, telefonem, telegrafem, požárním hlásičem nebo ústně. Kostelní zvony se mohly k církevním účelům používat po dobu 6 minut od 8.00 do 18.00 hodin, jinak byly vyhrazeny pro ohlašování požárů a pro nouzovou signalizaci. Nakonec se stejně používal starý dobrý signální roh „Nebelhorn”. Od prosince roku 1943 říšská pošta zajišťovala pod heslem „Brandmeldung“ okamžité telefonické spojení.<ref name="Bunker">Luftschutzgesetz[http://www.amaot.de/bunker/ls-werkzeug.htm - Luftschutzausrüstung]</ref><ref name="Luftschutzwart">Luftschutz [http://www.bunkermuseum.de/luftschutz/luftschutzwart_gemeinschaft_emden.pdf- Luftschutzwart]</ref>