|
=== Deutsches Rotes Kreuz (DRK) ===
[[File:Deutsche Rote Kreuz wwii.jpg|náhled|Plakát DRK z Třetí říše ]]
Nositelem záchranné služby se měl do budoucna stát Německý červený kříž (DRK) a základ jeho výstavby tvořily záchranné oddíly dobrovolných hasičů. Zpočátku byl hasičům vstup do DRK umožněn zcela volně a hned po vstupu mohli nosit jeho označení. Zařízení a záchranná výbava ale zůstávala až do ukončení vybudování celé struktury v majetku záchranných hasičských sborů. Od podzimu roku 1938 se postupně převáděly záchranné skupiny do DRK. V březnu roku 1939 obdrželi přední funkcionáři hasičstva a starostové obcí oběžník s vyhláškou inspektora pořádkové policie plukovníka Meißnera. Hasičům a záchranné službě, kterákteří bylabyli ve sborech nepostradatelnánepostradatelní, se členství u DRK nepovolovalo a v takovém případě vybavení záchranných oddílů na DRK nepřecházelo. V místech, kde došlo přestupem k DRK k oslabení nebo narušení pohotovosti, se měli hasiči okamžitě vrátit a zůstat tak dlouho u hasičské záchranné služby, dokud nebude DRK schopen zajistit veškeré požadavky. Na začátku prosince 1939 započal Německý červený kříž s výstavbou organizací po obcích, ale i tak nadále platilo, že nesmí být porušena pohotovost hasičských sborů.
=== Příprava na válku ===
[[File:Bundesarchiv Bild 183-R43590, Potsdam, Musterung für die Wehrmacht.jpg|náhled|Ilustrační foto - odvod branců do wehrmachtu, prohlídka zdravotní způsobilosti (německy Musterung)]]
Samozřejmě o přípravě na válku se nehovořilo. Hasiči započali s většíZvýšená cvičební aktivitou,aktivita kterábyla bylahasičům zdůvodněna jako příprava na „velký úkol”, který je v budoucnu čeká. Na základě přísně tajného dopisu svolávali starostové obcí „naléhavou” a povinnou schůzku všech hasičů, na kterou se měli dostavit s vojenskými dokumenty. V případě nesplnění hrozil hasičským velitelům trest podle platných vojenských zákonů. Dalším přísně tajným dopisem vojenské velení zjišťovalo, kolikminimální počet členů mužstva obec nezbytně potřebuje pro záchranou a hasičskou službu v obci. Nejprve se měli pro hasičskou službu vybíratpřipadali v úvahu pouze muži nadstarší 45 let. Pouze vV případě, že by nebylo možné sbor na základěz této věkové hraniceskupiny nebyl životaschopnýutvořit, mohly obce sáhnoutzařazovat khasiče mužůmuž od 35 let. Do těchto stavů vyjmutých zZ vojenské služby byli zahrnutivyjmuti také velitel, jeho zástupce, velitel družstva, velitel záchranné skupiny, strojníci a řidiči. Podle dalšího tajného rozkazu hasiči urychleně podstupovali vojenskou lékařskou prohlídku, kteráo měla ověřit jejich vojenské schopnosti. O této zdravotní prohlídcekteré směl být uvědomen pouze lékař, který výsledky ve dvou vyhotoveních odesílal na okresní vedení.
Dotazník z prosince 1938 obsahoval informace o zdravotní službě. Zaznamenával se veškerý zdravotnický materiál, uváděl nezbytně nutný zdravotní materiál pro hasiče a ten, který mohl být bez problémů převeden na DRK, počet členů se zdravotnickou zkouškou a počet členů v záchranné službě. V lednu roku 1939 podstupovali všichni starostové obcí povinné školení z „obrany proti bojovým plynům” a řidiči z ročníků 1902 až 1909 nebo narození před rokem 1893 strojnické zkoušky. V lednu 1939 sestavovali velitelé sborů seznam hasičů, kteří by v případě, že by si doplnili potřebné zkoušky, nemuseli rukovat do války a mohli zůstat u požární služby. Nová jména musela být odeslána ke schválení nejpozději do konce ledna 1939. Na podzim roku 1939 se na podkladě dalšího přísně tajného rozkazu sestavovaly seznamy hasičů mezi 20 až 45 lety (jména nepostradatelných hasičů byla označena) a dotazníky týkající se počtu strojníků a řidičů, jejich věku a absolvování strojnických zkoušek.
Na podzim roku 1939 obdržel starosta další přísně tajný rozkaz k vyhotovení seznamu hasičů mladších než 45 let a zároveň starších 20 let. V seznamu měli starostové označit jména mužů, kteří byli pro hasičský sbor v obcích nepostradatelní. Dotazník z prosince 1938 obsahoval informace o zdravotní službě, kdy se měl uvést veškerý zdravotnický materiál, potom materiální základna, která byla nezbytně nutná pro hasiče a materiál, který mohl být převeden na DRK, dále počet členů se zdravotnickou zkouškou a počet členů v záchranné službě. Hned nato vyplňovala obec další dotazník týkající se počtu strojníků a řidičů, jejich věku a absolvování strojnických zkoušek.
== Pomocná policieHasiči za druhé světové války == ▼V lednu 1939 se museli na příkaz velitele pořádkové policie z Vídně všichni starostové obcí povinně zúčastnit školení z „ochrany proti bojovým plynům”. Nejpozději do 10. února podstupovali řidiči z ročníků 1902 až 1909 nebo narození před rokem 1893 strojnické zkoušky. V lednu 1939 sestavovali velitelé sborů podle věkové hranice seznam členů, kteří by v případě, že by si doplnili potřebné zkoušky, nemuseli rukovat do války a mohli zůstat u požární služby. V případě, že by seznam byl rozšířen o nová jména, musel být odeslán nejpozději do konce ledna 1939 ke schválení.
V září roku 1939 okresní velitelství připomínalo, že mnoho hasičů bude odvedeno a že tedy bude potřebné povolat do služby hasiče z rezervních ročníků a využit služby HJ. Samozřejmě nechybělo provolání „für Führer, Volk und Vaterland”. Po odvodech ročníku 1894 následovaly od 5. října 1943 zdravotní prohlídky u ročníků 1893 až 1883, takže se dal očekávat další úbytek mužstva. Generální komando ve Vídni požadovalo soupis všech hasičů, kterých by se služba na frontě týkala. Od 5. ledna 1944 se začalo počítat s odvodem ročníků 1895 až 1893. Jména padlých „kamarádů” se nahlašovala okresnímu veliteli a ta následně putovala k zapsání do „Čestné knihy německé policie” (Ehrenbuch der Deutschen Polizei). Zveřejňovala se také v novinách „Deutschen Feuerschutz“. Od června roku 1942 se seznamy padlých hasičů už v novinách neuváděla, ale nadále se musela oznamovat nadřízenému orgánu. Jako náhradu okresní vedení slibovalo, že jména budou seřazena podle oblastí a po válce vyjdou v čestné knize, kterou si hasiči budou moci zakoupit a popřípadě ve sboru vystavit na čestném místě.
[[File:Bundesarchiv Bild 183-J15960, Düsseldorf, HJ bei Löscharbeiten.jpg|náhled|Ilustrační fotografie - Hitlerjugend - Feuerwehrscharen při protipožárním zásahu. ]] ▼▲== Pomocná policie za druhé světové války ==
[[File:Bundesarchiv Bild 146-1974-152-17, Luftschutzhelferin.jpg|náhled|Ilustrační fotografie - pomocnice protiletadlové obrany (Luftschutzhelferin) při cvičení se signálním rohem]] ▼V září 1939 obdržely obce oběžník s proslovem okresního velitele hasičů, který je upozorňoval, že vzhledem k tomu, že mnoho hasičů stojí před očekávaným odvodem, mohou v případě potřeby povolat hasiče starších rezervních ročníků a využití služby HJ. Samozřejmě nechybělo provolání „für Führer, Volk und Vaterland”.
V březnu roku 1940 vyzval generál polní maršál Göring všechny hasičské sbory ke kovové sbírce k narozeninám Adolfa Hitlera. Hasiči následně probírali zbrojnice a shromažďovali přebytečné kovové předměty. Sbírka se podle Göringa měla vyhnoutnetýkala dosud používanýmpoužívaných spojkámspojek K 52 . O kovové hřebeny přišly i hasičské helmy. V prosinci roku 1941 se odměla mužstva očekávala „pilná přípravapřipravit na„na těžké úkoly, které se pravděpodobněs největší pravděpodobností dostaví” a „jednou až dvakrát měsíčně věnovat několik hodin školení vz oblasti požárníprotipožární ochrany” . V roce 1942 vyhlásil říšský ministr zbraní a střeliva (od roku 1943 ministr pro zbrojní a válečnou výrobu) mobilizaci železných rezerv, takže následovala nová kovová sbírka pro válečné účely. V červnu 1943 hasiči do Hornu odevzdávali nepoužívané ruční a parní stříkačky, spojky a ostatní nepoužívanou výzbroj. ▼[[File:LLG Hermeskeil.JPG|náhled|Hasičský vůz LF 8 LLG. V únoru 1940 obdrželi hasiči oběžník říšského ministerstva vnitra, který stanovil výrobu typizovaných hasičských vozů. Nadále mohly být sborům dotovány pouze typizované vozy (pro 1 velitele a 8 mužů). Úprava nebo přestavba starých osobních automobilů byla zakázána. V prosinci roku 1940 ještě přibylo nařízení o vybavení vozů jedním kobaltově modrým světlometem (Bosch-Kennlichtscheinwerfer). Pro vozidla Luftwaffe platila tzv. "Luftwaffengrau matt" (RAL 7021). O nová vozidla žádal „Kreisfeuerwehrführer” za účelem protivzdušné obrany.]] ▼▲V březnu 1940 vyzval generál polní maršál Göring všechny hasičské sbory ke kovové sbírce k narozeninám Adolfa Hitlera. Hasiči následně probírali zbrojnice a shromažďovali přebytečné kovové předměty. Sbírka se podle Göringa měla vyhnout dosud používaným spojkám K 52. V prosinci 1941 se od mužstva očekávala „pilná příprava na těžké úkoly, které se pravděpodobně dostaví” a „jednou až dvakrát měsíčně několik hodin školení v oblasti požární ochrany”.
V roce 1942 žádal říšský ministr zbraní a střeliva (od roku 1943 ministr pro zbrojní a válečnou výrobu) po hasičích znovu mobilizaci železných rezerv, takže následovala nová kovová sbírka pro válečné účely. V červnu 1943 hasiči odevzdali do Hornu na ''landrát'' nepoužívané ruční a parní stříkačky, spojky a ostatní nepoužívanou výzbroj.
V září 1943 (po odvodech ročníku 1894) proběhly prohlídky zdravotní způsobilosti u ročníků 1893 až 1883, takže se dal očekávat další úbytek mužstva. Vzhledem k tomu, že s ''mustrováním'' ročníků 1889 až 1893 se mělo započít od 5. října 1943, požadovalo generální komando ve Vídni soupis všech členů mužstva, kterých by se služba na frontě týkala. Od 5. ledna 1944 se počítalo s odvodem ročníků 1883 až 1895, taktéž i pro tyto hasiče požadovalo komando ve Vídni vyhotovit obratem jmenné seznamy.
Jména padlých „kamarádů” hasiči hlásili okresnímu veliteli a ta následně putovala k zapsání do čestné knihy německé policie (Ehrenbuch der Deutschen Polizei). Jejich zveřejnění se objevovalo také v novinách „Deutschen Feuerschutz“. Od června 1942 se seznamy padlých v novinách z technických důvodů neuváděly. Nadále ale trvalo oznamování hasičských válečných hrdinů nadřízenému orgánu. Jako náhradu okresní vedení totiž slibovalo, že jména budou seřazena podle oblastí a po válce vyjdou v čestné knize, která bude rozeslána po sborech a hasiči si ji pak budou moci objednat a koupit v potřebném množství a popřípadě vystavit na čestném místě.
=== HJ a ženy u hasičů ===
Už naod začátkuzáří záříroku 1939 se předpokládalo, že pokud si hasičský sbor nevystačí s povolanými rezervami starších ročníků, bude mužstvo doplňovat stav dobrovolníky z Hitlerjugend. VČlenové takovém případěHJ se ale členové HJ nestali aktivními členy hasičského sboru, ale pouze pro ně platilo během cvičení a uzásahu zásahuplatilo úrazové pojištění. ToPožární bylo znovu potvrzeno v květnu 1941, kdy členovévýzbroj „HJ-Feuerwehrscharen” nadále zastupovali hasiče povolané do války. Jejich požární výzbroj ležela na bedrech obce. Proto také vV červnu 1941 seokresní znovuvelení zdůrazňovalo: ▼▲[[File:Bundesarchiv Bild 183-J15960, Düsseldorf, HJ bei Löscharbeiten.jpg|náhled|Ilustrační fotografie - Hitlerjugend - Feuerwehrscharen při protipožárním zásahu. ]]
▲[[File:Bundesarchiv Bild 146-1974-152-17, Luftschutzhelferin.jpg|náhled|Ilustrační fotografie - pomocnice protiletadlové obrany (Luftschutzhelferin) při cvičení se signálním rohem]]
▲Už na začátku září 1939 se předpokládalo, že pokud si hasičský sbor nevystačí s povolanými rezervami starších ročníků, bude mužstvo doplňovat stav dobrovolníky z Hitlerjugend. V takovém případě se ale členové HJ nestali aktivními členy hasičského sboru, pouze pro ně platilo během cvičení a u zásahu úrazové pojištění. To bylo znovu potvrzeno v květnu 1941, kdy členové „HJ-Feuerwehrscharen” nadále zastupovali hasiče povolané do války. Jejich požární výzbroj ležela na bedrech obce. Proto také v červnu 1941 se znovu zdůrazňovalo:
„Hitlerjugend''„Vzhledem sek budetomu, hasičské služby účastnit více jak doposud.že Primárnímprimární předpoklademúkolem je zajištění nového hasičského dorostu., Nadálebude se aleHitlerjugend budeúčastnit bráthasičské ohledslužby namnohem jejichvíce službujak v HJdoposud. Samozřejmě nemusíme zdůrazňovat, že během války má hasičský výcvik, nácvik leteckého poplachu a ostatní nácviky přednost před základní službou v HJ."''
Hasiči se ale snažili odOd roku 1942 využívatale hasiči raději nepovolanévyužívali nepovolaní rezervy, protože sotva chlapce z HJ zacvičili, byli povoláni k předvojenskému výcviku, k RAD a nakonec k wehrmachtu. Vzhledem k tomu, že vod červnučervna roku 1942 se už nacházela téměř veškerá mužská populace ze vsi venacházela na válcefrontě, přicházela na řadu „nouzová opatření”. -Jedním z nich byl nástup žen a dívek k protipožární službě.<ref name="Frauenhelferinnen">V obcích, kde hrozila neadekvátní požární ochrana, se přistupovalo k založení ženských pomocných skupin (Frauenhelferinnen-Gruppe). Jednalo se o ženy ve věku od 20 do 23 let, které by byly jinak povolány k jiné válečné službě. Jejich stejnokroj se skládal z tmavě zelené bavlněné kombinézy s flanelovou výplní, na hlavě nosily lodičku ze stejné látky a obuv nosily vlastní. Přilbu dostávaly po odvedených hasičích. Také jich se týkaly strojnické zkoušky, které se skládaly z dopolední teorie a odpoledne z praktického cvičení vedeném ve vojenském drilu. BM Franz Semmler - Die Frauenfeuerwehr Rankweil, str. 285</ref> Věkový průměr mužstvaJeště na začátku roku 1944 činil věkový průměr mužstva 43 let, což nebylo ještě tak špatné, na konci téhož roku (se situace po odchodu ročníků 1903 a mladších) se situace rapidně zhoršila. Právěa tyto mezery v mužstvech mělymužstva býtbyla doplněnydoplněna ženami.
=== Školení a výcvik ===
[[File:Feuerwehrmuseum München -22.JPG|náhled|Od 1. ledna 1939 povinné normy AVF - der Löschangriff. Ilustrační fotografie z muzea v Mnichově. Hasiči předpisům říkali „černá knížka”.]]
▲[[File:LLG Hermeskeil.JPG|náhled|Hasičský vůz LF 8 LLG. V únoru 1940 obdrželi hasiči oběžník říšského ministerstva vnitra, který stanovil výrobu typizovaných hasičských vozů. Nadále mohly být sborům dotovány pouze typizované vozy (pro 1 velitele a 8 mužů). Úprava nebo přestavba starých osobních automobilů byla zakázána. V prosinci roku 1940 ještě přibylo nařízení o vybavení vozů jedním kobaltově modrým světlometem (Bosch-Kennlichtscheinwerfer). Pro vozidla Luftwaffe platila tzv. "Luftwaffengrau matt" (RAL 7021). O nová vozidla žádal „Kreisfeuerwehrführer” za účelem protivzdušnéprotiletecké obrany.]]
Od 1. ledna 1939 platily pro hasiče platily povinné zkoušky (normy AVF) nařízené říšským velitelem SS a velitelem německé policie. Jednalo se o normované předpisy z požárníhoprotipožárního útoku (Löschangriff), konkrétně z kapitoly B „Die Gruppe“ (družstvo), jejichž cílem bylo podle nových norem vyškolit hasičské čety a družstva. V normáchNormy AVF se(Ausbildungsvorschrift pravilo:für "Družstvoden Feuerwehrdienst) udávaly, že družstvo je nejmenší formací, která přiběhem zdolánízdolávání požáru zasahuje. Mužstvo družstvaa sestává z jednoho velitele a osmi mužů." S malou černou šestnáctistránkovou knížkou nastala v hasičských sborech skutečná revoluce. PřesnýJeště popis a zobrazení v těchto pravidlech si zaslouží i dnes uznání. To potvrzuje i skutečnost, že ještě 20dvacet let po válce se v německých spolkových zemích s pravidly pracovalo a v podstatě došlo v současnosti jen k nevýrazným změnám. Centrálním motorem veškerého hasičského vzdělávání bylase "Reichsfeuerwehrschule"stala „Reichsfeuerwehrschule” (Říšská hasičská škola) nedaleko Berlína, která od poloviny roku 1943 nesla název "Offiziersschule„Offiziersschule der Ordnungspolizei Eberswalde"Eberswalde”.
Hasiči absolvovali povinně 52 povinných cvičení ročně. Poda požárníprotipožární ochranuochrana patřilose týkala území vzdáleného až do 15 km od hranice obce. V červenci 1941 si župní velitelství stěžovalo:
„Doporučuji všem velitelům, aby si obstarali výtiskstranu 169 z knihy „Die Gruppe im Übungs- und Branddienst na str. 169Branddienst” od Ing. Schlossera“ z nakladatelstvíSchlossera, „Feuerschutzverlag”Feuerschutzverlag Ph. L. Junga, Mnichov VII, Frühlingstrasse 24, v ceněza 0,75 RM. Jestliže se budou velitelé publikací řídit, abydá se takočekávat, že už konečně dosáhlodojde ve všech župních hasičských sborech bezchybnéke cvičebnízlepšení činnostive podlevýcviku předpisůa „Dieprotipožárnímu Gruppe“.útoku Pokudpodle senorem budou„Die velitelé publikací řídit, zaručeně dojde k zlepšení ve výcvikuGruppe“.”
Župní velitelství pravděpodobně ještě v květnu 1942 spokojeno nebylo, jelikož upozorňovalo na porušování cvičební aktivity a dodržovánínedodržování pravidel během cvičení. Proto župníŽupní velitel zdůraznil, že v budoucnu bude probíhat školení přesně podle návodu a že bude všemi prostředky usilovat o to, aby uniformované hasičské záchranné sbory nadále fungovaly jednotně a na vojenské bázi. Od 1. července 1942 zavedlo velitelství zavedlo poznámkové sešity, do kterých měli starostové zapisovat proběhlávšechna cvičení nebo zásahy s uvedením data, času, délky trvání a počtem zúčastněných hasičů.
Od konce roku 1942 se předpokládalo, že organizační struktura místních hasičských záchranných sborů přejde pod velení okresního velitele (Kreisfeuerwehrführers), čímž měla být posílena „sousedská požární ochrana”. Na papíře to vypadalo dobře, praxe byla však jiná. Vozový park byl přehlídkou ''mišmaše'' starých vozidel, často ještě s celogumovými pneumatikami. Nákladní automobily, motocykly nebo drážní vozidla chyběla zcela. Palivo neměly ani landráty. Zásahovou výstroj si obstarávali hasiči z vlastních zdrojů a o jednotnosti uniforem se hasičům mohlo zatím jen zdát.
| 