Dějiny Korolup/Proslov: Porovnání verzí

▲Po bojích římskoněmeckého krále Jindřicha III. a markrabího Vojtěcha Babenberského (1018–1055) s českým knížetem Břetislavem v letech 1040–1041 připadlo dobyté území mezi Dunajem, Chubou a Dyjí k Východní marce a řeka Dyje se stala vojenskou hranici mezi Moravou a Východní markou. Král Jindřich si ponechal jako zeměpán většinu majetku a některá udělil do přímé správy Babenberkům. Ti svěřili kolonizaci území lesa Roháč rozprostírajícího se mezi hradem Rakousí a Bítovem do rukou hrabat z Perneku, jež pocházeli z dolního povodí Innu ve východním Bavorsku.

▲Strategické místo u zemské dolnorakouské stezky u dyjského brodu na jihozápadní Moravu opanovali páni z Trnavy (Herren von Thürnau) s erbem tří leknínových lupenů, ministeriálové hrabat z Perneku,<ref>Členové rodu erbu tří leknínových lupenů se na zač. 13. století nacházeli v Miroslavi, Myslibořicích (Hartleb a Ekhart), rakouské Trnavě a na Frejštejně. In: Josef Žemlička, Čechy v době knížecí, 1034-1198</ref> jež si na vysokém ostrohu nad soutokem Dyje (u obce Dolní Trnávka / Unter-Thür-nau) a potoka Javorka (Gaberbach) vystavěli hradní sídlo. V roce 1157 je doložen ''Ekkihard de Tirnua'' s dvěma bratry, v roce 1175 Oldřich de Tiernahc (''Ulrich de Tiernahc''). Další z členů rodu ''Wernhard de Trnowa'' (r. 1215) vstoupil do služeb moravského markraběte Vladislava Jindřicha (1192–1222), za což získal právo kolonizovat moravské příhraničí (jižní Jemnicko, Vratěnín, Lubnice, Kostníky, Slavíkovice, atd.)

▲Po válečných konfliktech (1226–1246) mezi posledními Babenberky a českými Přemyslovci a po nástupu krále a vévody Přemysla Otakara II. (1247–1278) se Podyjí stalo vnitrozemským územím. Sám panovník se očividně snažil nově získané rakouské země propojit se zemí svého původu. V roce 1251, kdy byl zvolen rakouským vévodou, vstoupil do užších vztahů s Moravou také klášter v Jeruši (Stift Geras). Se svolením panovníka obdaroval Vikart z Trnavy (Wigardus de Tirna)<ref>„Die Tirna”. (Jahrbuch für Landeskunde v. N.-Oe. II.; Wien 1869, S. 325) auch F. X. Kießling, „Die drei Thayaburgen Buchenstein, Eibenstein, Unter-Thyrnau nebst der Oertlichkeit Lehstein" (Wien 1895) und „Bote aus dem Waldviertel", XVIII. Jahrg. 1895), Nr. 429</ref> a též se souhlasem své choti (Wolfhilda) a synů (Walther, Wernharb a Ulrich de Tyrna) v prosinci 1251 jerušskému klášteru patronátní právo ke kostelu (sv. Jakuba) ve Vratěníně (Wratingen, Vraetingen). V roce 1271 vlastnil hrad Trnavu Vikartův bratranec Wernhard, jenž si zbudoval sídlo na Budči u Jemnice (1251 Wernhart und Ulrich von Butsch).

▲Někdy kolem poloviny 13. století založili členové z rozrodu pánů z Trnavy (Tyrny, Dírné, Tyrnau ap.), potomci pána ''Wernharda de Trnowa'', hrad Frejštejn (Freistein). Páni z Frejštejna (die Herren Frei von Freistein) nosili stejný erb jako jejich příbuzný Vikart z Trnavy (''Wichard von Thürnau''). V roce 1251 mu svědčili Oldřich (Ulrich) zvaný Liber (Svobodný, německy Frei) a jeho syn Gaytmar (později s přídomkem ''Vreyensteyn'') při obdarování jerušského kláštera. V roce 1286 se Oldřich Frej z Frejštejna (Ulrich Frei von Freistein) vzdal se souhlasem svých dědiců a jeho bratrů Heinricha a Marcharta čtyř plstěných párů bot, kterým ho každoročně obdarovával klášter v Jeruši.

▲Skromný gotický hrad Frejštejn, tehdy spadající do obvodu bítovské kastelanie, byl roku 1286 se souhlasem mladého českého krále Václava II. rakouským vévodou Albrechtem I. dobyt, pobořen a pravděpodobně navrácen českému králi a moravskému zeměpánovi. Za vlády Václava II. byl hrad znovu obýván a stavebně značně rozšířen. V roce 1310 se ve svědeční řadě na listině Rajmunda z Lichtenburka připomíná Markvart Frej (Marquart Frey).<ref>CDM 6, 1307-1333, s. 31. Rajmund z Lichtenburka zastavuje oslavanskému klášteru plat 10 hřiven pražských grošů na vesnicích Radkovicích, Udeřicích a Bačicích, listinu stvrzují pán Smil z Krumvaldu, jeho bratr Wolfram, Bohuslav z Šakvic, Jaroš z Vydří, Maršík z Knínic a Marquart z Frejštejna.</ref> V roce 1322 a 1323 se při obdarování světelského kláštera (Stift Zwettl) objevuje ve svědečných řadách Oldřich Frej (Ulrich Vrey).<ref>Liechtenfels, 13. prosinec 1322, Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1323 II 02, in: monasterium.net. Albrechtsberg, 2. února 1323, Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1323 II 02, in: monasterium.net.</ref><ref>Na řece Světlá (Zwettl) se rozprostíraly pozemky Kueringů, kteří založili r. 1138 klášter Světlou. Potřebné pozemky k tomuto účelu dostal Hadmar z Kueringu od krále Konráda III. a vévody Leopolda Bavorského r. 1139.</ref> Hradní kaple sv. Kateřiny, navazující na reprezentativní trojpodlažní palác, je poprvé zmíněna v roce 1347.