Verze z 7. 8. 2018, 08:13 editovat Lenka Lyalikoff (diskuse \| příspěvky) 3 373 editací úpravy a doplnění, prolinky na Wikipedii ← Porovnání se starší verzí		Verze z 11. 8. 2018, 06:11 editovat zrušit editaci Lenka Lyalikoff (diskuse \| příspěvky) 3 373 editací doplnění páni z Trnavy, zdroje Porovnání s novější verzí →
Řádek 1: [[Soubor:Korolupy celkový pohled před rokem 1945.jpg\|náhled\|Obec [[w:Korolupy\|Korolupy]] (německy ''Kurlupp'') se nachází v okrese Znojmo, kraj Jihomoravský. V roce 2013 zde žilo 168 obyvatel, což je přibližně 11 obyvatel na km². V obci Korolupy poblíž hranice České republiky s Rakouskem žilo na jejím území do roku 1945 německé obyvatelstvo s malou českou menšinou, během různých vývojových etap i židovské obyvatelstvo, ale i jiné národnosti. Přelomové události 20. století ovlivnily nejen život místních obyvatel, ale podepsaly se také na vývoji celého regionu. Korolupy spadají pod poštu Uherčice (671 07). Nejbližším větším městečkem je Jemnice, potom Moravské Budějovice a městys Vranov nad Dyjí, na rakouské straně Horn a směrem do Čech Slavonice. Obec se rozprostírá na náhorní plošině v nadmořské výšce 433 metrů nedaleko vyvýšeniny nazývané Kopka.]] Po bojích v letech 1040–1041 římskoněmeckého krále [[w:Jindřich III. Černý\|Jindřicha III.]] (1017-1056) a markrabího [[w:Vojtěch Babenberský\|Vojtěcha Babenberského]] (1018–1055) s českým knížetem [[w:Břetislav I.\|Břetislavem]] připadlo dobyté území mezi Dunajem, Chubou (Kaja) a Dyjí k [[w:Rakouské markrabství\|Východní marce]] a řeka Dyje tvořila vojenskou hranici mezi Moravou a Východní markou. Král Jindřich si z titulu zeměpána ponechal většinu území a některá udělil do přímé správy [[w:Babenberkové\|Babenberků]], kteří pomocí svých ministeriálů (Kuenringové~~, kasteláni na Garsu~~, hrabata z Perneku, hrabata z Plainu ~~ze Solnohradska na hradě Hardeku nad Dyjí či~~, Kadoltové) započali kolonizaci. Území hrabat z [[w:Pernegg (Dolní Rakousy)\|Perneku]], pocházejících z dolního povodí [[w:Inn\|Innu]] ve východním Bavorsku, nebylo bezvýznamné a sahalo od [[w:Raabs an der Thaya (hrad)\|hradu Rakous]] až po [[w:Bítov (hrad)\|Bítov]]. Strategické místo u dyjského brodu na jihozápadní Moravu opanovali páni z Trnavy (Herren von Thürnau) s erbem tří leknínových lupenů, ministeriálové hrabat z Perneku,<ref>Členové rodu erbu tří leknínových lupenů se na zač. 13. století nacházeli v Miroslavi, Myslibořicích (Hartleb a Ekhart), rakouské Trnavě a na Frejštejně. In: Josef Žemlička, Čechy v době knížecí, 1034-1198</ref> jež si na vysokém ostrohu nad soutokem Dyje (u obce Dolní Trnávka / Unter-Thür-nau) a potoka Javorka (Gaberbach) vystavěli hradní sídlo a někdy od 1. poloviny 12. století kolonizovali tuto část rakouského Podyjí. V roce 1157 je doložen ''Ekkihard de Tirnua'' s dvěma bratry, v roce 1175 Oldřich de Tiernahc (''Ulrich de Tiernahc''). Další z členů rodu ''Wernhard de Trnowa'' (r. 1215) vstoupil do služeb moravského markraběte [[w:Vladislav Jindřich\|Vladislava Jindřicha]] (1192–1222), za což získal právo kolonizovat moravské příhraničí (jižní Jemnicko, Vratěnín, Lubnice, Kostníky, Slavíkovice, atd.) Po válečných konfliktech (1226–1246) mezi posledními Babenberky a českými Přemyslovci a po nástupu krále a vévody Přemysla Otakara II. (1247–1278) se Podyjí stalo vnitrozemským územím. Sám panovník se očividně snažil nově získané rakouské země propojit se zemí svého původu. V roce 1251 vstoupil do užších vztahů s Moravou také klášter v Jeruši (Stift Geras). ~~Se svolením panovníka obdaroval~~ Vikart z Trnavy (~~Wigardus~~Wichard de ~~Tirna~~Thyrnach )<ref>„Die Tirna”. (Jahrbuch für Landeskunde v. N.-Oe. II.; Wien 1869, S. 325) auch F. X. Kießling, „Die drei Thayaburgen Buchenstein, Eibenstein, Unter-Thyrnau nebst der Oertlichkeit Lehstein" (Wien 1895) und „Bote aus dem Waldviertel", XVIII. Jahrg. 1895), Nr. 429</ref> téhož roku daroval se svolením panovníka a též se souhlasem své choti (~~Wolfhilda~~Wulfhild de Tyrna) a synů (Walther, Wernharb a Ulrich de Tyrna) ~~v prosinci 1251~~ jerušskému klášteru patronátní právo ke kostelu (sv. Jakuba) ve Vratěníně (Wratingen, Vraetingen). ~~V roce 1271 vlastnil hrad Trnavu Vikartův bratranec Wernhard, jenž si zbudoval sídlo na Budči u Jemnice (1251 Wernhart und Ulrich von Butsch).~~ Wernhart a jeho bratr Oldřich (erbu tři leknínových lupenů), Vikartovi bratranci, se psali roku 1251 po Budči (1251 Wernhardus de Putsche, Vlricus de Putsche) a roku 1259 se psal Wernhart po Loukovicích/Slavíkovicích (Wernhard von Laúkwicz),<ref>CDM III n. 374.Regest: CDB 5/3 n. 1359, [http://monasterium.net/mom/AT-StiAZ/Urkunden/1265.2/charter?q=Wichard Stiftsarchiv Zwettl]</ref> kdy na Vranově svědčil při daru svého příbuzného Vikarda z Trnavy a jeho zetě Jana z Dobřan při obdarování řádu magdalenitek v západočeských Dobřanech. Po smrti Vikartově přijal predikát z Trnavy (1271 Wernhard de Dirna).<ref>Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1271 VII 10, in: monasterium.net, URL <http://monasterium.net/mom/AT-StiAZ/Urkunden/1271_VII_10.1/charter>, accessed at 2018-08-11Z</ref> Někdy kolem poloviny 13. století založili členové z rozrodu pánů z Trnavy (Tyrny, Dírné, Tyrnau ap.), potomci pána ''Wernharda de Trnowa'', hrad [[w:Frejštejn\|Frejštejn (Freistein)]]. Páni z Frejštejna (die Herren Frei von Freistein) nosili stejný erb jako jejich příbuzný Vikart z Trnavy (''Wichard von Thürnau''). V roce 1251 mu svědčili Oldřich (Ulrich) zvaný Liber (Svobodný, německy Frei) a jeho syn Gaytmar (později s přídomkem ''Vreyensteyn'') při obdarování [[w:Opatství Geras\|jerušského kláštera]]. V roce 1286 se Oldřich Frej z Frejštejna (Ulrich Frei von Freistein) vzdal se souhlasem svých dědiců a jeho bratrů Heinricha a Marcharta čtyř plstěných párů bot, kterým ho každoročně obdarovával klášter v Jeruši.▼ ▲Někdy kolem poloviny 13. století založili členové z rozrodu pánů z Trnavy (Tyrny, Dírné, Tyrnau ap.), potomci pána ''Wernharda de Trnowa'', hrad [[w:Frejštejn\|Frejštejn (Freistein)]]. Páni z Frejštejna (~~die Herren~~ Frei von Freistein) nosili stejný erb jako jejich příbuzný Vikart z Trnavy (''Wichard von Thürnau''). V roce 1251 mu svědčili Oldřich (Ulrich) zvaný Liber (Svobodný, německy Frei) a jeho syn Gaytmar (později s přídomkem ''Vreyensteyn'') při obdarování [[w:Opatství Geras\|jerušského kláštera]]. V roce 1286 se Oldřich Frej z Frejštejna (Ulrich Frei von Freistein) vzdal se souhlasem svých dědiců a jeho bratrů Heinricha a Marcharta čtyř plstěných párů bot, kterým ho každoročně obdarovával klášter v Jeruši. Skromný gotický hrad Frejštejn, tehdy spadající do obvodu bítovské kastelanie, byl jako sídlo lapků roku 1286 se souhlasem mladého českého krále [[w:Václav II.\|Václava II.]] rakouským vévodou [[w:Albrecht I. Habsburský\|Albrechtem I.]] dobyt, pobořen a pravděpodobně navrácen českému králi a moravskému zeměpánovi. Hrad byl později ještě za vlády Václava II. znovu obýván a stavebně značně rozšířen. V roce 1310 se na listině [[w:Rajmund z Lichtenburka\|Rajmunda z Lichtenburka]] ve svědeční řadě připomíná Markvart Frej (Marquart Frey),<ref>CDM 6, 1307-1333, s. 31. Rajmund z Lichtenburka zastavuje oslavanskému klášteru plat 10 hřiven pražských grošů na vesnicích Radkovicích, Udeřicích a Bačicích, listinu stvrzují pán Smil z Krumvaldu, jeho bratr Wolfram, Bohuslav z Šakvic, Jaroš z Vydří, Maršík z Knínic a Marquart z Frejštejna.</ref> v roce 1322 a 1323 při obdarování světelského kláštera (Stift Zwettl) svědčí Oldřich Frej (Ulrich Vrey).<ref>Liechtenfels, 13. prosinec 1322, Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1323 II 02, in: monasterium.net. Albrechtsberg, 2. února 1323, Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1323 II 02, in: monasterium.net.</ref><ref>Na řece Světlá (Zwettl) se rozprostíraly pozemky Kueringů, kteří založili r. 1138 klášter Světlou. Potřebné pozemky k tomuto účelu dostal Hadmar z Kueringu od krále Konráda III. a vévody Leopolda Bavorského r. 1139.</ref> Hradní kaple sv. Kateřiny, navazující na reprezentativní trojpodlažní palác, je poprvé zmíněna v roce 1347.

Dějiny Korolup/Proslov: Porovnání verzí