V Číně docházelo po celé 19. století k úpadku, vývoj byl tedy opačný než v Japonsku. V Číně vládla mandžuská dynastie, která neovládala ani celé území státu. Izolace od okolního světa byla značná. Čínský stát byl zcela rozdroben. Ve válce proti Japonsku navíc ztratil Mandžusko, které představovalo významnou surovinou základnu.

V roce 1912 bylo po tisíci letech svrženo císařství. Nahradila jej republika doktora Sunjantsena a strany Kuomintang. Formálně byla demokracie, ale zemí neustále zmítaly občanské války.

V roce 1949 bylo toto období nestability ukončeno komunistickou revolucí. Během následujících dvou let zemřelo až 40 milionů Číňanů.

V devadesátých létech minulého století Čína viděla, že komunismus všude po světě padá, a proto musela přijmout reformní kroky. Zliberalizovala hospodářství, ale totalitní režim omezující lidská práva byl v podstatě zachován a s ním i vůdčí role čínské komunistické strany ve vládě.