Světové dějiny/Důsledky první světové války a Versailleská konference
Důsledky války
editovatVálka přinesla celkem deset milionů obětí, z toho sedm milionů v řadách civilistů. Nejvíce civilistů zahynulo v Rusku, nejvíce vojáků v německé armádě, dále ve francouzské a britské. Byly použity nové technologie a strategie: zákopy, kulomety, tanky a chemické zbraně.
Politicko-hospodářské důsledky
editovatEvropské státy projevily svou nesoběstačnost v hospodářství, veškerá výroba (hlavně v Německu) se zaměřila na válečný materiál (totální válka). Naopak Japonsko, USA a Austrálie vyšly z války posíleny. USA se zařadily na vůdčí postavení ve světě. V Rusku se ujali moci bolševici, odtrhla se Ukrajina.
V Evropě zanikla rovnováha sil, která zde panovala celé 17. a 18. století. K tomu došlo hlavně kvůli úpadku poražených států (Rakousko a Německo). Rozpadla se Osmanská říše.
Krize hodnot
editovatDošlo k rozsáhlé celospolečenské krizi. Válka přišla po padesáti letech míru a lidé jednoduše nevěděli, že to bude něco tak strašného a dlouhého. Lidé se chtěli zbavit všeho starého a začít budovat nový svět bez válek. To vedlo ke vzniku nových ideologií: fašismus, komunismus. U řady lidí válka otřásla vírou v Boha.
Pařížská mírová konference
editovatPoválečná konference ve Versilles byla zahájena 18. ledna 1919, na výročí založení německé vilémovské říše, která vznikla po porážce Francie roku 1871. Pro Francouze to bylo obrovské zadostiučinění, chtěli Německo co nejvíce ponížit. Německá delegace nebyla na konferenci ani vpuštěna.
Woodrow Wilson na konferenci představil svou koncepci poválečného uspořádání, založenou na demokracii a na Společnosti národů, ve které by se ztráty navzájem chránily. Nakonec tam USA samy nevstoupily, neboť vedly politiku izolace.
Lenin zase říkal, že světová válka by měla být jenom začátek velkého společenského převratu, po kterém by se moc dostala do rukou pracujícího lidu. K tomu ale došlo jenom v Rusku (diktatura proletariátu). Leninova myšlenka revolučního teroru říkala: Budete se mít dobře, pokud s námi budete souhlasit, když ne, zatočíme s vámi.
Na konferenci byly všechny vítězné mocnosti kromě Ruska, poražené státy se neúčastnily. Tzv. rada pěti byla složena z Francie, USA, Itálie, Japonska a Británie. Hned na počátku se objevily rozpory ohledně postupu proti poraženým státům.
Nejtvrdší názor zastávala Francie, která chtěla Německo zatížit obrovskými reparacemi, vyrabovat ho ekonomicky a navždy je sesadit z velmocenské pozice. Amerika prosazovala usmíření, Wilson se obával bolševické revoluce. Británie byla někde mezi, nechtěla Německo úplně oslabit, protože s ním chtěla obchodovat a také se bála případného pozdějšího hegemonního postavení Francie.
Přestože Francouzi vyhráli, nezískali vše. Žádali hranice až k Rýnu, to se jim podařilo jenom v Alsasku - Lotrinsku. Malé státy při vyjednáváních podporovaly spíše Francii. Českou delegaci na konferenci vedl Karel Kramář. Ten stále horoval za intervenci do Ruska, kde mu bolševici zabavili velké majetky. Kramář také začínal být zatrpklý kvůli tomu, že v novém Československu nedostal žádné vyšší funkce. Všichni se bavili spíše s Benešem, který byl mnohem obratnější diplomat.
Mírovou smlouvu Němci podepsali v červnu 1919. Přišli o 13 % území, o všechny kolonie, byla omezena armáda (nesměla vlastnit těžké zbraně a mohla mít nejvíce 100 000 dobrovolníků). Loďstvo museli předat spojencům. Levý břeh Rýna měl být 15 let okupován spojenci. 50 km na východ od Rýna navíc byla vytvořena demilitarizovaná zóna. Velké části Německa připadly Polsku, Alsasko - Lotrinsko Francii, Šlesvicko - Holštýnsko Dánsku.
V mírové smlouvě bylo za jediného viníka války označeno Německo, což ale není pravda. Má největší podíl, ale rozhodně nebylo jediné. Mírovou smlouvou se nejvíce obohatily Francie a Polsko. Německo mělo zaplatit asi 220 miliard říšských marek jako reparace. To opět prosadila Francie, která zaplatila 3 miliardy franků po Prusko - francouzské válce v roce 1871. Výše náhrad byla zcela absurdní, Německo nakonec zaplatilo jen dvě miliardy.
Americký ekonom Keynes už v roce 1919 ve svém spise Kartaginský mír, ve kterém kritizoval Versailleskou smlouvu a ponížení Německa, předpověděl další světovou válku a hospodářskou nestabilitu. Německu byla například zcela znemožněna možnost vydělávat peníze. Francie na 15 let obsadila německé uhelné doly. Reparace v životě nemohlo splatit, propukla velká krize.
V září 1919 v Saint Germain byl podepsán mír s Rakouskem. Rakousku byla přímo zakázána možnost spojit se v budoucnu s Německem.