Světové dějiny/Osvícenství

Osvícenství se vymezilo proti baroku, vsázelo na rozum a náboženskou toleranci. Barokní člověk se snažil připravit se co nejlépe na své posmrtné působení a spásu. Šlo mu především o to, aby morálně obstál. Osvícenci naopak argumentovali lidskými právy a snažili se zpříjemnit si život už na tomto světě. Osvícenství bylo reakcí na rekatolizaci a monopol katolictví, který v mnoha státech vznikl po třicetileté válce.

Filosofický směr zvaný deismus považoval Boha jen za stvořitele, který do následujícího života lidí již více nezasahoval. Boží existenci nepopíral.

Osvícenci říkali, že svět lze poznat pomocí rozumu a že je řízen přírodními zákony. Jejich dobu provázel velký rozvoj přírodních věd (Newton, Pascal, Diviš, Watt, Linne...). Barokní teolog by namítal, že člověk nikdy nemůže poznat celou pravdu, ta mu je totiž zjevena až po smrti.

Narůstající měšťanská třída, nezávislá na půdě, hledala také nový politický systém a řád pro mezilidské vztahy. Francouzští osvícenci, například Montesquieu, se inspirovali v Anglii, hlavně Johnem Lockem. Jeho spis O vládě kritizoval absolutismus. Říkal, že lidé mají poslouchat panovníka pouze za předpokladu, že nekrátí jejich přirozená práva. Mezi tato práva podle něj patřilo soukromé vlastnictví a náboženská svoboda.

Montesquieu nabádal ke vzniku monarchie, ve které by existovaly tři na sobě nezávislé složky moci: zákonodárná, soudní a výkonná. Jeho spis se jmenoval O duchu zákonů. Dalším významným myslitelem byl Voltaire, který však spíše rozvíjel myšlenku absolutního osvíceného vládce, který by lidu dal kvalitní zákony.

Encyklopedie, aneb racionální slovník věd, řemesel a umění. Tak se jmenovalo dílo francouzských encyklopedistů, kteří se snažili vytvořit seznam celkového lidského vědění. Věděním se snažili přiblížit se ke štěstí. Mezi encyklopedisty patřili Diderot, Holbach či Helvetius.

Rousseau zaujal svým názorem, že člověk je od přirozenosti dobrý a kazí jej zejména pokrok a soukromé vlastnictví. Za největšího zločince dějin označil člověka, který si jako první oplotil pozemek. Jako nápravu viděl návrat k prostému životu v přírodě a opuštění městského prostředí.

Rousseau se také zabýval pedagogikou. Napsal spis Emil čili o výchově, ve kterém říkal, že každé dítě je při narození tak trochu divoch a tuto jeho vlastnost bychom měli podporovat a nezatěžovat je učením. Důraz kladl zejména na rozvoj fyzických schopností. Myšlenky osvícenců byly populární především mezi měšťany. Ti jako jediní platili daně, ale neměli nikde žádné relevantní zastoupení. Řadu stoupenců získali osvícenci i v Americe.