Světové dějiny/Revoluční rok 1848 ve Francii

Hybatelem revolučního roku 1848 byla opět Francie. Vládl tam Filip Orleánský z vedlejší větve Bourbonské. Počátek 40. let je ve znamení krize. Vládli velmi umírnění liberálové a monarchisté. Byl velmi vysoký census, volit mohli jen ti nejbohatší. V opozici byli socialisté, republikáni, bonapartisti a demokraté.

Vláda nejbohatších chudým nevyhovovala. Existovala určitá censura a omezené právo na shromažďování. Byla to prevence proti revoluci. Opozice se scházela v různých salonech a jejich sešlosti se pomalu měnily v politicky podbarvené akce. Vládě jednoho dne došla trpělivost a těmto salonům zakázala činnost. Následovaly demonstrace, na kterých se uvolňoval přetlak nahromaděný ve společnosti. Monarchie byla ze dne na den svržena a byla ustavena vláda z vůdců opozice.

Následovaly všeobecné volby, kterých se mohli účastnit skoro všichni, census byl radikálně snížen. Očekávané vítězství radikálů nepřišlo. Venkov zůstával velmi konzervativní, síla hlasu bohatých byla díky censu stále vysoká a dělníků nebylo ještě tolik. Vyhráli republikáni, jako kompromis mezi republikou a monarchií byl nakonec zřízen úřad prezidenta.

Prvním prezidentem byl Ludvík Bonaparte, synovec Napoleona Bonaparta. Mezi lidmi měla dynastie Bonapartovců velkou podporu, protože nějaký člen tohoto rodu přišel vždy v době, kdy bylo Francii zle, a pozvedl ji. Ludvík měl tendence zvyšovat i pravomoci a rád obcházel parlament díky různým referendům. Lidé mu vždy všechno odsouhlasili.

V roce 1851 udělal převrat a v referendu si odsouhlasil kandidaturu na 10 let a později se (opět demokraticky) prohlásil za císaře (až do roku 1871). Postupem času zase utužoval režim, omezoval svobodu slova a zvyšoval census. Jeho vláda se líbila bohatým liberálům, protože ve státě byl pořádek a jejich majetky byly v bezpečí. Republikáni a socialisté setrvávali v opozici.