Světové dějiny/Vídeňský kongres
Vídeňský kongres byl svolán za účelem vyřešení poměrů v Evropě po napoleonských válkách. Za Rusko byl na kongresu Alexandr I., za Prusy Fridrich Vilém II. a za Rakušany František. Vyslancem Francie na kongresu byl Talleyrand, což byla zajímavá postava: pracoval už pro monarchii Ludvíka XVI., angažoval se i za revoluce a potom pracoval jako ministr zahraničí pro Napoleona. Když ale viděl, že Napoleonova politika spěje ke konci, tak ho opustil. Napoleon o něm prohlásil, že je "hovno v punčochách".
Talleyrandovi se podařilo využívat rozpory mezi mocnostmi z koalice a zajistil, že se s Francií nejednalo jako s poraženým. Proto z kongresu odešla stále jako velmoc.
V průběhu kongresu Napoleon uprchl z Elby, vylodil se na jihu Francie, táhl na Paříž. Postupně se k němu přidávaly tisíce vojáků (Bourboni totiž nebyli moc populární).
Napoleon opět dobyl Paříž a prohlásil se císařem za podpory lidu. Jednotlivě porazil Prusy i Rakušany. U Waterloo v červnu 1815 ale prohrál, přestože dobře taktizoval a dlouho se držel proti značné přesile. Tím skončilo stodenní Napoleonovo císařství. Potom byl odvlečen na Sv. Helenu, kde byla britská vojenská posádka.
Vítězné mocnosti si chtěly Francii rozebrat, Talleyrandovi se ale podařilo všechny přesvědčit, že Bourboni, kteří se do Francie opět vrátili, za žádnou revoluci ani za napoleonské války nemohli. Hranice Francie byly proto vráceny do stavu z roku 1792 a území zabraná Napoleonem se vrátila zpět původním majitelům.
Velké spory se vedly především o Sasko. Část si utrhlo Prusko, zbytek zůstal saskému králi. O Polsko měly zájem Prusko i Rusko. Nakonec se dohodly na vzniku Varšavského království, které bylo v personální unii s ruským carem, zbytek polského území připadl Prusku. Bavorsko přišlo také o mnoho území, především ve prospěch Rakouska. Bavoři totiž Napoleona podporovali, stejně jako Dánové, kteří za trest ztratili Norsko ve prospěch Švédska.
Období po Vídeňském kongresu se nazývá období restaurace. Bourboni se vrátili do Francie a Španělska.
V Německu vznikl tzv. Německý spolek, který tvořilo 35 monarchií a 4 svobodná města. Jednalo se o nástupníka Svaté říše římské, která už fakticky neexistovala. Patřily tam i okolní státy: Čechy, Rakousko a Prusko. Mezi těmito státy rostla rivalita, která přetrvala celé 19. století.
Územní změny nebyly hlavním důsledkem kongresu. Byl nastolen systém tzv. rovnováhy sil. Vznikla tzv. Svatá aliance složená z Ruska, Pruska a Rakouska. Tento nápad vytvořili car Alexandr a rakouský kancléř Metternich: Šlo o bratrskou pomoc na základě křesťanské lásky. Byl to důsledek traumatu po francouzské revoluci a napoleonských válkách. Všechny státy kromě Osmanské říše a Anglie se dohodly, že si vzájemně pomohou v případě revoluce. V praxi šlo o vítězství konzervativismu nad revolučními snahami. Osvícenské ideje ale byly už tak zažité, že nezmizely.
Svatá aliance koordinovala svou činnost na kongresech, jeden byl v Opavě. První zkouškou bylo povstání v Neapolsku. To byla velmi konzervativní monarchie, přesto tam od napoleonských dob zůstaly snahy prosadit ústavu. V Opavě bylo dohodnuto, že tam zasáhne Rakousko. Jeho armáda utopila povstání v krvi.
Externí odkazy
editovat
Encyklopedický článek Vídeňský kongres ve Wikipedii
