Světové dějiny/Vztahy USA a Kuby ve 2. polovině 20. století

Až do roku 1952 fungovala na Kubě omezená demokracie (alespoň na karibské poměry). Hlavním obchodním partnerem byly USA, kam Kuba vyvážela zejména tabák a cukr.

V roce 1952 provedl po vzoru mnoha latinskoamerických států prezident Batista pravicový puč. Změnil ústavu a zvětšil si pravomoci. Postoj USA k tomuto a dalším pravicovým režimům byl vcelku pragmatický. Pokud tyto režimy neprováděly zrovna genocidu, tak je z několika důvodů podporovaly. Pravicové režimy jsou obecně liberálnější než levicové, a tudíž jsou lepšími obchodními partnery. Navíc u nich byla méně pravděpodobná spolupráce se Sověty a bylo malé riziko vnitřní nestability a dalších revolucí.

Castro byl v padesátých létech čerstvým absolventem práv a rozhodně nebyl komunista. Vedl Hnutí mládeže století, které vystupovalo proti Batistovu režimu. 26. července 1953 se neúspěšně pokusil o státní převrat. Castro a jeho kumpáni byli zatčeni a vyhnáni. Castro odešel do USA, kde pobýval asi dva roky.

V roce 1957 se vrátil na Kubu s malou armádou, vylodil se a táhl na Havanu. Armáda proti nim nezasáhla, protože Batistův režim jí také nevyhovoval. Zhruba dva roky po vylodění se jim podařilo dobýt prezidentský palác v hlavním městě. Provedli puč v pravém slova smyslu.

Politika Castrova hnutí v této fázi stále ještě nebyla socialistická, i když znatelně tíhla k levičáctví. Castro dokonce hodlal v budoucnu stavět na dobrých vztazích s USA a na kontaktech, které si tam vytvořil během emigrace.

Castro ještě neměl ani vedoucí postavení v rámci své strany, v této době měl ještě konkurenci v podobě Che Guevary. Jako součást hospodářské politiky zavedli minimální mzdy a cenové stropy, zároveň zavedli vysoké daně pro zahraniční podniky, zejména americké. Tento postup vyvolal napětí mezi Kubou a USA, situace dospěla až k totálnímu obchodnímu embargu. O Kubě se často hovořilo jako o cukřence Ameriky, na třtině stála celá kubánská ekonomika. Celé kubánské hospodářství přišlo o odbyt. Sověti se chytili příležitosti a nabídli Castrovi, že budou celou produkci jejich hospodářství odkupovat. Sověti tak získali významného spojence. Zprvu pouze obchodního, časem i politického a vojenského. Světům se velmi hodilo, že Kuba je na dostřel od USA. Bylo to velké vítězství východního bloku.

V roce 1961 došlo ke změně na postu prezidenta USA. Eisenhowera vystřídal Kennedy. Eisenhower byl konzervativec, CIA za jeho vlády cítila plnou podporu svých akcí. Kennedy byl v zahraniční politice mnohem umírněnější a CIA takovou podporu neměla, přesto ale ze setrvačnosti pracovala na akci proti vývoji na Kubě. Američané se vylodili v Zátoce sviní a spolu s hrstkou kubánských emigrantů chtěli Castra sesadit. Výsadek byl ale málo početný a špatně naplánovaný. Místní milice Američany brzy vyhnala.

Kuba sehrála zásadní roli během karibské krize. V roce 1962 začal Chruščov na Kubě rozmisťovat zařízení pro odpalování jaderných zbraní. Do určité míry jej k tomuto postupu přesvědčila kritika, kterou v KSSS sklidil za uvolnění poměrů, které za něj v SSSR nastalo.