Základní teologické a filozofické pojmy scholastiky/Bůh

(Dominus Deus)
  • Bůh je bytí samo.
  • Bůh se dokazuje mnoha způsoby.
  • Že je Bůh, lze dokázati z účinků pouze zpětně.
  • Nelze Boha jinak než z účinků dokázat.
  • Že je Bůh, není známo samo sebou, je však první mezi vším věřitelným.
  • Boží bytí, jež je svébytné, ničím nepřijaté, liší se od kteréhokoliv jiného.
  • Jen v Bohu je bytí a bytnost věcně totéž.
  • Boží bytnost je čiré uskutečnění, andělská je rozumová v konu, náš rozum však, je pouze rozum v mohoucnosti.
  • O Bohu nemůžeme vědět, co je.
  • O Bohu mluví se trojmo:
bytostně,
podílně
a výrokově.
  • Bohu se přiděluje duše pro podobnost skutku.
  • Bůh není těleso.
  • Boha nelze vymezit.
  • Bůh není ani v rodu, ani v přísudku o sobě, ani ne převodně jako počátek.
  • Svébytnost v tom, co značí býti sám o sobě, to je v jiném, Bohu přísluší, ne však vlastně ani jednoznačně.
  • Jen Bůh jest úplně prostý.
  • V Bohu není látky ani mohoucnosti, je jen čirý kon.
  • Bůh je nejdokonalejší.
  • Cokoliv jsoucnosti, dobroty a dokonalosti je v nějakém tvoru, je celé výtečněji v Bohu.
  • Cokoliv je v Bohu, je Bůh.
  • V Bohu je podoba všech věcí i podle tvaru i podle látky.
  • Bůh je nekonečný
záporně, ne však postrádavě;
tvarově, ne však látkově.
  • Jediný Bůh jest úplně nezměnitelný.
  • Bůh se hýbe obrazně dvojím způsobem,
totiž činností v sobě
a výronem v jiné.
  • V Bohu není vášně – trpnosti.
  • Že Bůh je rozumný, dokazuje se mnohonásobně.
  • Boží poznání je jeho bytí i bytnost.
  • Bůh poznává vše.
  • Bůh poznává vše najednou.
  • Bůh poznává vše jedním poznáním.
  • Všechny jednotliviny poznává Bůh nejzřetelněji.
  • Boží patření je schválení, aby co dělal, zůstalo, ne, že by poznal jiným způsobem, nebo se mu líbil nějaký tvor, než jej učinil.
  • Bůh poznávalo věčnosti i tvory i nejsoucna, která jednou budou, nejen jak jsou v Bohu nebo v jeho rozumu, nýbrž též ve vlastních přirozenostech.
  • Boží vědění je dvojí:
vidoucí
a prostého poznávání.
Prvé se týká pouze jsoucna, druhé i nejsoucna, pokud být může.
  • Pouze Bůh má vědění o budoucím náhodném.
  • Bůh má vědění o zlech.
  • Vědění Boží je dvojí,
jednak prosté vědomosti
a souhlasu.
Druhé se týká dobra, prvé však i zla.
  • Boží vědění spolu s vůlí je příčinou věcí.
  • Boží vědění má se k tvorům jako umění k výtvorům.
  • Bůh je poznatelný každým stvořeným rozumem.
  • Stvořený rozum může vidět Boha v bytnosti.
  • Nelze vidět Boha v bytnosti v tomto smrtelném životě.
  • Poznání Boží pravdy a dobroty je dvojí,
jednak poznání čiře bádavé
a poznání citové či okoušlivé.
  • Boží bytnost v tomto životě poznáváme, jak se jeví v tvorstvu, ne jak je v sobě.
  • Tvor se dostává k poznání Boha trojmo:
postupem příčinnosti,
výtečnosti
a výluky.
  • Že Bůh je, můžeme poznat přirozeným způsobem.
  • Bůh nemůže býti viděn žádným tělesným okem.
  • Člověku je přirozeno, že někdy spatří Boží bytnost.
  • Bůh nemůže být viděn v bytnosti bez Trojice osob.
  • Všichni, kdo vidí samu Boží bytnost, tíhnou k ní týmž hnutím zalíbení, jak jest odlišná od jiných věcí a v tom, že je jakési společné dobro.
  • Blažení vidí v Boží bytnosti zároveň vše, co kdy vidí.
  • Boží bytnost vidoucí nevidí vše, co Bůh činí nebo může činiti.
  • Boží vůle je jeho bytnost.
  • Přirozený cíl Boží vůle je jeho dobrota, kterou nemůže nechtít.
  • Bůh nechce vše dobré, třebas ví vše pravdivé.
  • Boží vůle je příčina věcí.
  • Boží vůle neodnímá věcem nahodilost, nýbrž jen některým ji stanoví, jiným však nutnost.
  • Nic jiného, než její dobrota není příčnou Boží vůle.
  • Vůle Boží má jistý důvod, ne s jeho strany, nýbrž pro chtěné jinému.
  • Boží vůle je úplně nezměnitelná, třeba se mění její účinky.
  • Vůle Boží je dvojí
s ohledem na chtěné bezvýhradně a sluje předchozí,
druhá je následná s ohledem na chtěné s jeho podmínkami.
  • Nic se neděje proti následné vůli Boží, nýbrž jen mimo ni a proti předchozí.
  • Vše, co je mimo nebo proti vůli Boží předchozí, poslouchá a slouží jeho vůli následné.
  • Boží vůle je dvojí:
zalíbení
a znamení.
Těch znamení je pět:
zákaz,
příkaz,
rada,
konání
a dopuštění.
  • O Bohu se říká, že má vůli znamení jen obrazně, avšak o vůli zalíbení nluví se ve vlastnímsmyslu.
  • Boží vůle se splní vždycky, a to neklamně.
  • Cokoliv chce Bůh, chce s ohledem na dobro společné, jímž je jeho dobrota, jenž je dobro celého vesmíru.
  • Bůh chce všechny lidi spasit trojmo.
Jednak, aby v tom bylo rozdělení přiměřené
nebo aby bylo rozdělení pro rody jednotlivců, ne však pro jednotlivce rodů,
též vůlí předchozí, ne však následnou.
  • Zla z viny dějí se, ač je Bůh ani nechce, nýbrž je jen dopouští.
  • Vůle tvora je Bohem pouze hýbána jakožto vnitřním původcem.
  • Pouze Bůh může vůli zasáhnout.
  • Vůle tvora se může přizpůsobit Boží vůli čtyřmi způsoby:
látkově,
tvarově,
výkonně
a cílově.
  • Ctnost a správnost lidské vůle hlavně je v tom, že se přizpůsobuje Boží vůli a sleduje její vládu.
  • Každý člověk má podrobiti svou vůli Boží vůli v tom, co chce, tvarově, totiž v pojmu obecném dobra a ve způsobu, to je z lásky, účinně, tak že chce, co Bůh na něm chce, ne však látkově, totiž v každé jednotlivé věci.
  • Bohu přísluší moc vlastně.
  • Boží moc je nekonečná.
  • Boží moc je dvojí:
všeobecná, v sobě,
a řízená s předzvěděním a vůlí.
  • Tvůrčí moc v Bohu značí zpříma božskou přirozenost, nezávisle vztah.
  • Možnost roditi u božských osob je pojímána trojím způsobem:
činně
a trpně
a neosobně.
První se hodí jen k Otci, druhá pouze Synu, třetí kterékoliv osobě.
  • Bůh je všemohoucí.
  • Bůh může učinit vše mimo to, co obsahuje protiřečnost.
  • Boží moc není tak k řádu poutána, že by nemohla někdy něco udělat mimo obor druhotných příčin, kdy se jí zachce, jak je to patrno ze zázraků.
  • Bůh dvě protivy nemůže učinit, řekněme postrádání a pohotovost, nebo aby dvě protikladné věci na tomtéž byly zároveň.
  • To, co Bůh působí ve všem podle jeho druhu,nevylučuje,aby Bůh něco vykonal, nač přirozenost nestačí.
  • Bůh může vytvořit vesmír i kteréhokoliv tvora lepšího než udělal.
  • Bůh může udělat něco lepšího než člověčenství Kristovo, jeho matka, blaženost a milost, o sobě, ne však jako vztažné k Bohu.
  • Hřešit Bůh nemůže.
  • Bůh je příčinou zla a trestu jen případečně, zla viny však není vůbec příčinou.Příčinou zaslepení a zatvrzelosti je Bůh pouze případečně, tím, že odejme milost.
  • Bůh sám sebou nachyluje k dobru tím, že dává milost a ctnosti a řízením k dobrému přímo; ke zlu naklání jen případečně tím, že milost nedá.
  • Bůh je příčinou všeho, vzornou i účelovou.
  • Dobrota, štědrost, spravedlnost a Boží milosrdenství tvoří věci rozdílně.
  • Bůh vytvořil tvory ne z nutnosti.
  • Bůh při tvoření věcí směřuje k jistému cíli a tím je jeho dobrota.