Švédština/Jmenný rod

Švédština gramaticky rozlišuje dva rody: společný (commune) a střední (neutrum).

Rod mužský (masculinum) a ženský (femininum) splynuly ve spisovném jazyce dohromady a až na výjimky se nerozlišují (zůstávají zachovány v některých nářečích).

Ve 3. osobě jednotného čísla se ve společném rodě existují 3 osobní zájmena:

han – on, pro osoby a živé bytosti mužského rodu

hon [hun:] – ona, pro osoby a živé bytosti ženského rodu

den – ono, pro věci, které patří gramaticky do společného rodu

Pro střední rod se používá zájmeno det.

Příklady:

• Jag ser Peter. Han sitter på en bänk. – Vidím Petra. Sedí na lavičce.
• Jag ser Anna. Hon sitter på en bänk. – Vidím Annu. Sedí na lavičce.
• Jag ser en stad. Den är stor. – Vidím město. Je veliké.
• Jag ser ett bord. Det är stort. – Vidím stůl. Je velký.

Podobně jako v češtině nemusí příslušnost k rodu odrážet skutečnou povahu pojmenovávaných skutečností. Označení pro lidské bytosti bývají zpravidla společného rodu (např. man, muž, kvinna, žena; ale barn, dítě, je rodu středního). Jména označující neživé věci mohou být jak rodu společného (např. stad, město), tak rodu středního (např. bord, stůl). Je tedy potřeba naučit se příslušnost k rodu u každého slova zvlášť. Napomoci může znalost němčiny, kde u slov germánského původu rod obvykle odpovídá (resp. německému mužskému a ženskému rodu odpovídá ve švédštině společný rod).

Ve slovnících se u podstatných jmen obvykle uvádí za heslem zakončení tvaru s určitým členem, ze kterého poznáme rod:

• väg -en -ar cesta (čti: vägen – spol. rod, vägar – mn. č.)
• hus -et - dům (čti: huset – stř. rod, hus – mn. č.)

Třetí údaj se týká zakončení množného čísla (viz Podstatná jména).

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Jmenný rod ve Wikipedii