Švédština/Přídavná jména

Švédská přídavná jména se skloňují dvojím typem skloňování – silným a slabým (podobně jako v němčině).

Silné skloňování

Silné (určité) skloňování se používá s určitým členem a má v obou rodech i číslech stejný tvar, který má zpravidla koncovku -a, u mužského rodu (pozůstatek dřívějšího stavu) může být koncovka -e.

• den gamle / gamla mannen – starý muž
• den gamla kvinnan – stará žena
• det gamla huset – starý dům
• de gamla kvinnorna – staré ženy

Často dochází k vypouštění nepřízvučné samohlásky v poslední slabice jako v uvedeném případě, tedy gammal – gamla. Viz dále přehledovou tabulku.

Slabé skloňování

Slabé (neurčité) skloňování se požívá v ostatních případech, ve společném rodě je přídavné jméno bez koncovky, ve středním rodě má koncovku -t (nebo -tt) a v množném čísle obou rodů -a (jako v určitém tvaru).

• en gammal man – starý muž
• ett gammalt hus – starý dům
• gamla kvinnor – staré ženy

Slabý tvar se též používá ve jmenném přísudku:

• mannen är gammal – muž je starý
• huset är gammalt – dům je starý
• kvinnorna är gamla – ženy jsou staré

Přehled skloňování přídavných jmen

společný rod (c)	střední rod (n)	množné číslo (pl)/ určitý tvar	poznámka
stor velký	stort	stora	pravidelné tvoření (krácení samohl. v n)
ny nový	nytt	nya	zakončení c samohláskou (krácení samohl. v n) při zakončení -å nemusí být v určitém tvaru připojeno -a
blå modrý	blått	blå / blåa
röd červený	rött	röda	zakončení c samohl.+d (krácení samohl. v n; zjednodušené psaní dřívějšího -dt)
hård tvrdý	hårt	hårda	zakončení c souhl.+d
vit bílý	vitt	vita	pravidelné tvoření (krácení samohl. v n)
brant prudký	brant	branta	zakončení c souhl.+t
trött unavený	trött	trötta	zakončení c -tt
trogen věrný	troget	trogna	zakončení c -en
enkel jednoduchý	enkelt	enkla	zakončení c -el, -er v urč. tvaru vypouští e
vacker krásný	vackert	vackra
gammal starý	gammalt	gamla	zakončení c -al v urč. tvaru vypouští a

Stupňování

• 2. stupeň (komparativ) se tvoří příponou -are. Tyto tvary jsou nesklonné.
• 3. stupeň (superlativ) příponou -(a)st v neurčitém tvaru, který je shodný pro oba rody i obě čísla. Určitý tvar má zakončení -sta/-aste.

Příklad:

• kall – kallare – kallast (chladný – chladnější – nejchladnější)
• Vintern är kall i Stockholm, den är kallare i Lappland, och den är kallast i Siberien. = Zima je ve Stockholmu chladná, v Laponsku je chladnější a na Sibiři je nejchladnější.

Pokud má neurčitý tvar 3. stupně zakončení -st, je v určitém tvaru zakončení -sta. Většina přídavných jmen však má zakončení -ast a v určitém tvaru -aste:

• bäst – bästa (nejlepší)
• kallast – kallaste (nejchladnější)

2. stupeň

2. stupeň (komparativ) vyjadřuje vyšší míru vlastnosti. Tvary 2. stupně jsou neměnné:

• en kallare vinter = (jedna) chladnější zima
• den kallare vintern = (ta) chladnější zima
• Vintrar är kallare i Stockholm än i Prag. = Zimy jsou ve Stockholmu chladnější než v Praze.

3. stupeň

3. stupeň (superlativ) vyjadřuje nejvyšší míru vlastnosti.

Neurčitý tvar 3. stupně se používá v přísudku:

• Denna vinter är kallast. = Tato zima je nejchladnější.

Může se však použít i určitý tvar s určitým členem:

• Denna vinter är den kallaste.

Jen neurčitý tvar se používá, pokud se srovnávají různé části téhož:

• Här är dimman tätast. = Zde je mlha nejhustší.

Je-li 3. stupeň blíže určen, musí se použít určitý tvar se členem:

• Det är det vackraste, jag har sett. = To je to nejkrásnější, co jsem kdy viděl.
• Detta hus är det äldsta i staden. = Tento dům je nejstarší ve městě.

V přívlastku se zpravidla používá určitý tvar ve spojení s určitým členem:

• den kallaste vintern = nejchladnější zima
• det största huset = největší dům

V ustálených spojeních se člen často vynechává:

• i bästa fall = v nejlepším případě

Po přivlastňovacích zájmenech a po genitivu se používá určitý tvar, ale určitý člen odpadá:

• min bästa vän = můj nejlepší přítel
• Sveriges största stad = největší město Švédska

Nepravidelné stupňování

Některá přídavná jména se stupňují nepravidelně a některá přehlasují kmenovou samohlásku:

• gammal – äldre – äldst (starý – starší – nejstarší)
• liten – mindre – minst (malý – menší – nejmenší)
• dålig/illa – sämre/värre – sämst/värst (špatný – horší – nejhorší)
• god – bättre – bäst (dobrý – lepší – nejlepší)

Pokud se hovoří o jídle (dobrý = chutný), stupňuje se pravidelně: god – godare – godast

• stor – större – störst (velký – větší – největší)
• tung – tyngre – tyngst (těžký – těžší – nejtěžší)
• ung – yngre – yngst (mladý – mladší – nejmladší)
• låg – lägre – lägst (nízký – nižší – nejnižší)
• lång – längre – längst (dlouhý – delší – nejdelší)
• hög – högre – högst (vysoký – vyšší – nejvyšší)

Opisné stupňování

Stupňovat lze také opisně pomocí mer (více) a mest (nejvíce). U adjektiv zakončených -isk je tento způsob většinou jediný možný:

• fantastisk – mer fantastisk – mest fantastisk (fantastický – více fantastický – nejvíce fantastický)

Opisné stupňování se používá též ve spojení s příčestími ve funkci přídavného jména:

• den mest berömda boken = nejznámější kniha

K vyjádření menší míry se používá opisné stupňování s mindre (méně) a minst (nejméně):

• god – mindre god – minst god (dobrý – méně dobrý – nejméně dobrý)

Srovnávání

• Karl är lika lång som jag. = Karel je stejně vysoký jako já.
• Karl är inte så lång som jag. = Karel není tak vysoký jako já.
• Karl är längre än jag. = Karel je vyšší než já.
• Karl är längst av alla. = Karel je nejvyšší ze všech.

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Přídavné jméno ve Wikipedii
• Encyklopedický článek Skloňování ve Wikipedii