Maďarština/Podmiňovací způsob

Podmiňovací způsob, tedy tvary odpovídající českému bys, bys, by, bychom, byste, by, se v maďarštině vyznačuje koncovkou -na / -ne / -ná /-né, která se připojuje k základnímu tvaru slovesa. Za ni se pak připojují osobní koncovky:

  • olvas--m = četl(a) bych

Kromě podmiňovacího způsobu přítomného existuje i podmiňovací způsob minulý, který se tvoří z tvarů minulého času a pomocného slovesa volna (tvar slovesa van = být):

  • olvas-t-am volna = byl bych četl

Neurčité časováníEditovat

Pravidelná slovesa přijímají tyto koncovky:

Osoba Zadní samohlásky Přední samohlásky
én (já) -nék
te (ty) -nál -nél
ő (on, ona, ono) -na -ne
mi (my) -nánk -nénk
ti (vy) -nátok -nétek
ők (oni, ony, ona) -nának -nének

V 1. osobě jednotného čísla je vždy, bez ohledu na samohláskovou harmonii, koncovka -nék!

Ve 3. osobě jednotného čísla je krátké -na/-ne, v ostatních tvarech je dlouhé -ná/-né.

Příklady neurčitého časováníEditovat

Osoba várni
čekat
írni
psát
beszélni
mluvit
ülni
sedět
én (já) várnék írnék beszélnék ülnék
te (ty) várnál írnál beszélnél ülnél
ő (on, ona, ono) várna írna beszélne ülne
mi (my) várnánk írnánk beszélnénk ülnénk
ti (vy) várnátok írnátok beszélnétek ülnétek
ők (oni, ony, ona) várnának írnának beszélnének ülnének

Určité časováníEditovat

Pravidelná slovesa přijímají tyto koncovky:

Osoba Zadní samohlásky Přední samohlásky
én (já) -nám -ném
te (ty) -nád -néd
ő (on, ona, ono) -ná -né
mi (my) -nánk -nénk
ti (vy) -nátok -nétek
ők (oni, ony, ona) -nák -nék

Příklady určitého časováníEditovat

Osoba várni
čekat
írni
psát
beszélni
mluvit
ülni
sedět
én (já) várnám írnám beszélném ülném
te (ty) várnál írnál beszélnél ülnél
ő (on, ona, ono) várná írná beszélné ülné
mi (my) várnánk írnánk beszélnénk ülnénk
ti (vy) várnátok írnátok beszélnétek ülnétek
ők (oni, ony, ona) várnák írnák beszélnék ülnék

Podmiňovací způsob minulýEditovat

Minulá, nereálná podmínka (české byl bych udělal) se tvoří pomocí tvarů minulého času, k nimž se přidává neměnný tvar volna, což je podmiňovací způsob slovesa van (být):

Osoba Neurčité časování Určité časování
én (já) olvastam volna olvastam volna
te (ty) olvastál volna olvastad volna
ő (on, ona, ono) olvasott volna olvasta volna
mi (my) olvastunk volna olvastuk volna
ti (vy) olvastatok volna olvastátok volna
ők (oni, ony, ona) olvastak volna olvasták volna

V maďarštině je nutné, na rozdíl od češtiny, rozlišovat mezi podmínkou v přítomnosti a v minulosti:

  • Ha megkért volna, segítettem volna neki. = Kdyby mě byl poprosil, byl bych mu pomohl. (Nepomohl jsem mu, protože mě o to nepoprosil. Nyní už mu nepomohu, protože to zvládl udělat sám. – podmínka v minulosti)
  • Ha tudnék síelni, elutaznék a hegyekbe. = Kdybych uměl lyžovat, jel bych na hory. (Když se naučím lyžovat, pojedu na hory. Tato možnost stále trvá. – podmínka v přítomnosti)