Průvodce úpravou vaší zahrady/Cit

Předchozí kapitola Nejvyšší kvalita za nejnižší ceny, dokonalá zahrada nafurt a jiné koniny

Cit, osobitost, tradice a asociace

Nejjednodušší a nejlepší, co můžete udělat, je zaznamenat si svoje představy, například na papír. Třeba i jen jako body, nebo náčrtky. Varianty řešení. Přestože jsou Vaše sny a přání, třeba protichůdné, zdánlivě neuskutečnitelné, bláznivé fantazie, pomohou vám pomoci vtisknout zahradě osobité kouzlo. Právě osobitost v architektuře často chybí, a to nejen zahradám. Lze říci, že osobitost a invence ve společnosti chybí všeobecně. Převládá napodobování. Já vám rovněž doporučím napodobovat, nemáte li jinou možnost nebo chcete li se jen učit tvorbě zahrad. Osobitost je ale málo k vidění. Už děti ve škole trestají odlišnost spolužáků a šikana a zesměšňování lišících se je nejlepší zábavou i dospělých. Není v tom ideologie, jen pud. Individualita je potlačována, jakkoliv je individualismus a sobectví propagovaný životní styl.

Lidská mysl z věcí v okolí dokáže usuzovat na skutečné a předpokládané děje, nejen podle svých zkušeností a logiky ale i z pouhých asociací. Předměty v okolí i celou kompozici tak dokáže zpracovat a zařadit.

Nejen zahrady, ale i stavby a jejich interiéry často připomínají stokrát obkreslovanou ulepenou fádní šablonu. Ale pokud už se stalo a jste majitelem neosobního standardizovaného prostoru, nezoufejte. Otisky Vašich prstů, doteky vašich představ, mohou recyklovat i sériově vytvářené produkty na jedinečné, Vaše dílo. Proč Vás přesvědčuji celým odstavcem? Abych Vám dodal sebedůvěru a Vy zahradě duši. Představivost a srdce je stejně důležité v lásce a životě jako v plánování zahrady. Co je sex bez lásky, život bez naděje, byla by fádní zahrada bez osobitosti a vztahu. Prostě by jen byla, jako člověk v komatu. Invence a osobní přístup by k přípravě Vaší zahrady měly patřit stejně samozřejmě jako rýč, nebo sazenice.

Pohřební mohylu nebo náhrobní kameny může připomínat tato kompozice i v souvislosti s předchozími obrázky a textem. Ve skutečnosti jde o skalku v ZOO Lešná. Co divák vnímá, záleží na jeho úhlu pohledu a jeho představě o tom co vidí nebo má vidět.

Jeden ze skutečných zahradních architektů, H. Repton, zdůrazňuje důležitost částí kompozice, které vzbuzují v majiteli osobní pocity anebo jsou s nimi spjaty cenné vzpomínky. Nežijte v komatu. Snažte se cítit, přemýšlet, vnímat, buďte osobní, snažte se vidět spojitost všech věcí a lidí kolem. Lidé i věci, které jste si vybrali pro svůj život, které formujete a jste jimi formováni, z vás dělají toho člověka, kterým jste. Zahrada, kterou vytváříme k svému obrazu, podobně vytváří nás. Stáváme se součástí zahrady. Dotyk vaší osoby v zahradě může způsobit, že nějaký kout připomíná místo, které se vám líbilo. Ať už v Alpách, Thajsku nebo na Šumavě či na Pálavě.

Intenzivní vůně druhů jehličnanů s nimiž se tak často setkáváme na hřbitovech, kde bývají vysazeny, může vyvolat dojem chmurné hřbitovní atmosféry už při pohledu na větévku túje. Kulaté jehlice jalovce stejně tak nepřipomínají jehličí, které k vánocům patří, přestože jinak jsou kvality jalovce jako aranžovacího materiálu zcela výjimečné a vůně některých druhů jalovce je objektivně příjemná. Proto se jalovec na adventní věnce prosazuje tak těžko. U jiných dřevin je tomu naopak.

A tímto vším, celou jednou stranou textu, chci jen zřetelně ukázat, jak mnoho, i při pokusu o něco nového, jsme ve vleku zvyklostí, tradice, šedi stereotypů a standardu představ. Jak málo místa dáváme invenci a přemýšlení nad skutečnou krásou, nad sebou samými. Nad skutečným světem i nad fantazií. A ovšem také dokázat, jak mnoho můžeme a musíme pracovat s představami a asociacemi těch, kdo se na zahradu dívají. Jak snadno lze dosáhnout invencí a obratností mysli očekávaného dojmu a přijetí díla. To platí ať už přetváříte zahradu pro pohledy svých sousedů, nebo připravujete soukromý ráj pro zvané. Mnohdy v zahradě nezáleží na tom, jaké co je, ale na interpretaci, na tom jak co divák vnímá. Musíte znát povahu a záliby adresáta díla, diváka. Je li jím tvůrce sám, pak je obvykle řešení o něco snazší. Prostě brnkačka.

Zapište si svoje představy a přání. Představujte si, co všechno v zahradě chcete dělat, kde si budou hrát děti, povídat si přátelé. Nemyslete na zahradu, jako na vzorně upravený záhon mrkve a salátu kolem betonového krytu nebo chatičky slepené z překližky a sádroše.

Představu o kráse může mít každý jinou, vytvořenou na základě jiných prožitků, zkušeností, tradic, víry nebo schopností. Asociace, cit a metafora jsou však základem každého díla, které není ryze geometrickým výtvorem.

Nejkrásnější romantické kompozice pracují mnohdy s troskami a rozkládajícími se zbytky, nebo objekty jenž trosky připomínají.

Když ale nemáte žádné představy

Nemáte sny a představy? Tedy kromě kanceláře s velkým oknem a velkého razítka? Jakpak potom založit zahradu bez nápadů a vkusu? Brnkačka. Nemáte sice sny o zahradě, ale jistě máte na zahradu požadavky, které dokážete přesně technicky specifikovat. Chcete prostor, který by vám po úpravě za nepříliš velký obnos, nepřinesl pomluvy od sousedů, protože je příliš „to“, nebo málo „ono“. Vaše zahrada by neměla být terčem posměšků od vašich hostů anebo nechápavých otázek, jakkoliv nechcete žádný šedý průměr. Chcete být důstojní a „in“.

V osmnáctém století se stal velmi populárním zahradní architekt Lancelot "Capability" Brown . V období vzestupu anglických přírodních parků se vypracoval k proslulosti. Vytvořil velké množství projektů. Méně úspěšný spisovatel a teoretik Loudon, který po úpadku stylu anglického parku hodnotil jeho dílo, naznačil že své projekty vyráběl a prodával jako se vyrábí konfekce. Měl dílnu kde „dělníci“ obkreslovali plány. Jako každé módní zboží šly jeho plánky na dračku. Vydělal spousty peněz. Neskutečně zbohatl. Žádný zahradní architekt před ním a ani po něm se nestal z pomocného zelináře tak rychle sirem. Po několika letech byla ale většina zahrad v Anglii úplně stejných, stěžuje si Loudon. Majitelé si rvali vlasy, že svoji krásnou zahradu vyměnili pod vlivem módy za všude se opakující vzor: několik dřevin uprostřed trávníku ohraničeného u hranic pozemku pásem keřů. Fádní a stereotypní vzor. Všude, všude kolem. Asi jako stáda peroxidových blondýnek v osmdesátých letech. Prostě ekologická katastrofa.

Vodotrysk se sochou v lázeňském komplexu.

Jaké je to cítit krásu

Pro někoho je těžké vidět ve vzrostlém stromu více než palivo. A u některých zaměstnání je to vážně nemožné. Každý poctivý lesák, milující svoji práci, vidí za stromem kus lesa a touží jej správně pěstovat pro sklizeň. Takoví lidé nejsou slepí, jen vidí jinak stejné věci. Schopnost vnímat hezké věci, nebo jejich zajímavé části, dokáže přesto přinášet neskonalé potěšení, pocity radosti a úžasu.

Schopnost vnímat a tvořit krásné věci, stejně jako číst a psát, není součástí přirozené genetickou výbavy, není jen věcí dispozic a možností. Je způsobem jak dokážeme pracovat s předpoklady, představami a skutečnými vjemy, vnímat logicky i přirozeně uspořádané skupiny v nějaké souvislosti, smyslu, který stejně vnímá více osob. Je to komunikace a proto se nedědí po genech. I řeč nebo text může někomu připadat jako shluk nesmyslných zvuků a čar.

Repton ve své knize Umění zahradní architektury píše:... v poezii, v malování, v architektuře, je falešný vkus propagován schválením daných standardů průměrnosti. Pro tuto nebezpečnou tendenci, spolu s jejím hojným výskytem, musím požádat o omluvu za přidání následujícího vulgárně zabarveného výrazu: „nepředstírám že rozumím těmto záležitostem, ale vím co mě obšťastňuje.“ Dále Repton popisuje, že máme hledat příčiny potěšení a zda cítí stejné potěšení i ostatní. Řekl bych ovšem přímo, věnujte se aktivně výtvarnému umění, to je dobrá cesta k pochopení mnohého.

Pokračování v kapitole Jak vybrat „in“ barvu rostlin?

Zpět na obsah Průvodce úpravou vaší zahrady