Průvodce úpravou vaší zahrady/Popředí, střed a pozadí kompozice

Předchozí kapitola Perspektiva a magická geometrie

Popředí, střed a pozadí kompozice

Popředí je část obrazu, která je pozorovateli nejblíže. Jednotlivé předměty zde umístěné vidí oko podrobně, v dostatečné velikosti, v nezkreslené syté barvě a znatelné struktuře. Tím se popředí odlišuje od středu a od pozadí, v nichž detaily částečně splývají. Je důležité, aby popředí bylo řešeno co nejpečlivěji a aby bylo osázeno výraznými a ozdobnými rostlinami, jejichž kvality by v pozadí nebo středu ztratily. Popředí obyčejně zaujímá nejmenší část kompozice, ale jeho zdánlivá velikost závisí na stanovišti pozorovatele. Je-li pozorovatel výše než pozorovaná partie, zdá se popředí menší, dívá-li se na kompozici položenou výše než je pozorovatel, zdá se popředí větší, dokonce často neúměrné. Ke zvýšení celkového efektu popředí lze orámovat popředí tmavými kulisami. Popředí lze zvýraznit rostlinami s velkými, světlými a výraznými listy. velkými barevnými květy, nebo i velkými přírodními objekty (skály, balvany).

V některých kompozicích střední část zcela chybí. Pozadí přejímá jeho úlohu.
Květinové ornamenty vyniknou v popředí kompozice,
jednoduché vzory jsou vhodné i do malých zahrad.

V některých případech tvoří popředí prostor celé, nevelké třeba, kompozice. V takové situaci musí být popředí velmi pečlivě zpracováno. Taková kompozice pak může být celá poměrně nápadná, je li dobře smysluplně sladěna, může se vyznačovat vysokými kontrasty a výraznými prvky aniž by to bylo nějak nepřirozené nebo násilné.

Střední část kompozice leží mezi popředím a pozadím pohledu. Proto se nám zdají prvky střední části kompozice menší a méně zřetelné než předměty v popředí. Jejich barva i struktura jsou poněkud zastřeny párami a částicemi jemného prachu obsaženými v ovzduší. Aby se střední partie náležitě

Málo členitá nebo nevýrazná střední část tvořená vodou, nebo trávníkem umožňuje zaměřit divákovu pozornost na pozadí, které je pak třeba pečlivě připravený celek tvořený objekty jejíž krása je nevýraznější při pohledu z dálky, jako je habitus některých stromů a keřů, nebo jejich vzájemné působení. Doplňkem takto upraveného pozadí mohou být prvky, lákající k pokračování v cestě. Tato úprava je ovšem vlivem materiálů a jejich umístění spíše malebná než přirozená.

uplatnila,musí být největší částí obrazu, méně propracovaná než popředí a osázena rostlinstvem sice výraznějším než v pozadí, ale jemnější struktury než je popředí, pro zvýšení dojmu prostoru.

Pozadí je stejně důležité jako ostatní dvě části kompozice. Někdy, v malých úpravách může být pozadí ve stejné vzdálenosti od oka pozorovatele jako popředí a je třeba mu věnovat o to větší pozornost. Struktura a barva pozadí, ale také asociace s nimi spojené, přímo určují způsob vnímání popředí a středu kompozice. Pokud pozadí koresponduje s výrazem kompozice nesejde však příliš na tom zda jde o přirozené struktury lesa, skalní stěny, cihlové zdi, nebo beton.

Harmonické pozadí zde umožňuje vychutnat si přirozenou nádheru krajiny, bez rušivých vlivů nápadného popředí.

Pozadí je částí, která často celek svojí hmotou a menší barevností spojuje. Avšak není li popředí a střední část nijak výrazná, může právě pozadí nerušeně potěšit oko diváka. Působení pozadí větších celků je podle odborníků omezeno mimo velké vzdálenosti i působením atmosféry, který zeslabuje výraznost stínů a zastírá zřetelnost detailů. Jeho vlivem se zdánlivě mění i barvy jednotlivých součástí skladby, neboť přibírají lehčí namodralé, našedlé nebo nafialovělé tóny, čímž vzniká tzv. vzdušná perspektiva. Všechny tyto jevy lze zužitkovat a jejich perspektivní účinky zesílit tak, aby optického klamu, iluze velké dálky bylo dosaženo stejně, jako malíř dodává hloubku svému obrazu například i pomocí postupného snížení zaostření a výběrem světlých nebo tmavých barev, síly kontrastu a barevných tónů.

Kvetoucí popředí a keře či stromy s výraznými listy vyniknou nejlépe na nevýrazném tmavém pozadí. Součástí pozadí mohou být lákavé objekty, které dráždí zvědavost, ale nesmí působit rušivě.
Popředí lze zvýraznit rostlinami s velkými světlými listy a výraznými květy.
Členité světlé pozadí může někdy působit rušivě.

Symetrie a rytmus

Při sadovnických úpravách lze jako mocný nástroj použít souměrnost. Zákonité opakování a symetrie ve více, nebo méně nápadných rytmech a osách. Osová souměrnost umožňuje snadno vytvořit zahradu s jasným grafickým motivem, přehlednou a oboustranně vyváženou. Tímto způsobem snadno docílíme ucelenosti díla s rizikem, že je velmi omezen přirozený vzhled. I nápadná symetrie má ale své použití. Ve francouzském parku podléhají pravidelnosti symetrie a rytmu všechny prvky výsadby. Pravidelné výsadby mohou být zdrojem potěšení návštěvníka. Výsledek pravidelnosti a symetrie však může být v některých, především přírodních úpravách a tedy v zásadě nepravidelných kompozicích, neočekávaně silně negativní. Je tomu pro očividnou umělost, či strojenost. Symetrie nepatří do zahrad s přírodními motivy. Negativní pocit nepatřičnosti můžete mít, když jdete hlubokým smrkovým lesem a zjistíte, že stromy kolem jsou v zákrytu, v liniích a stejného stáří a velikosti a že kromě smrku zde nic neroste. Všechny stromy, tedy viditelné kmeny, vypadají stejně. Les je stejný a nepříjemně umělý v každé své části. Přiměřenost opakování je zde přes míru očekávání. Dává pozorovateli opodstatněný pocit, že stojí v továrně na dřevo, uprostřed plantáže, podobné kukuřičnému poli. Očekávání pozorovatele že prochází opravdovým lesem, je zklamáno.

Ačkoliv v hořící svíčce s dvěma knoty je spíše skryta symbolika, než pravidelnost a souměrnost, je pozorování symetrie, opakování objektu, nebo jeho části, stejně fascinující jako pohled do krasohledu.

Symetrické zahrady ztrácejí svoji hlavní hodnotu jsou li nepřehledné a komplikované. Oko je vedeno po různých liniích, které nejsou spojeny v celek. Vzor v jednodušší kombinaci kontrastních ladících barev může působit nejen nápadněji ale také odvážněji. Pravidelný vzor, nebo sjednocující linie divákovi dává pocit přehlednosti, nebo ucelenosti. Pouhá symetrie barevných skvrn tedy není mnoho.
Kontrast světlých a tmavých ploch , zřetelné linie a křivky jsou hlavními zbraněmi pravidelných zahrad. Na černobílých fotografiích jsou výrazné kontrasty a jasné linie, nebo splývající části dobře zřetelné, když zmizí křiklavost výrazných barev.
Pravidelné zahrady jsou k pravidelné architektuře vhodné. Ovšem stejně dobře působí i vhodné nepravidelné úpravy.
Souměrnost podle více os je někdy ceněna více než jednodušší symetrie. Ale více je prostě jen více. Krása netkví v množství a v možnosti ukázat více všeho. Jistou obdobou symetrických kreseb jsou tvary které jsou tvořeny fraktály.
Symetrie může někdy vyvolat dojem nepatřičnosti.
Výrazné okraje ze zimostrázu dobře zvýrazní květinový vzor. Pokud jej ovšem zcela neskryjí. Tato nepraktičnost byla vystižena výrokem, že je poznání pravé rozkoše z ornamentů určeno pouze pro oči hezkých mladých komorných, když se musí vyklonit z okna v druhém patře.
Méně dokonalá symetrie v pravidelné části nepravidelného parku. Kontrast symetrie a nepravidelnosti dává daleko více znát zásah člověka. Je v nepravidelné kompozici opodstatněný v místech zvláštního zájmu, především nedaleko domu.
Dokonalé symetrii barokní zahrady odpovídá i dokonalost rozestavení nábytku a doplňků. Taková přesnost ale není jen adekvátní, je nezbytná.
Dokonalá symetrie pravidelné úpravy v pravidelné kompozici.
Krása symetrie, opakování a pravidelnost je používána ve všech používaných ozdobách, více nebo méně nápadně.