Průvodce úpravou vaší zahrady/Perspektiva a geometrie
Předchozí kapitola Vedeme pohled návštěvníka zahrady
Perspektiva a magická geometrie
editovatMáte rádi kouzla? Určitě. Každý má přece rád kouzla. Staňte se čaroději na své zahradě a několika triky ji očarujte. V kompozici zahrad se stejně jako v ostatních odvětvích výtvarného umění uplatňují efekty zvýrazňující, nebo modelující perspektivu. V přirozené situaci záleží nejen na skutečné velikosti pozorovaného předmětu, ale i na jeho vzdálenosti od oka pozorovatele. Čím větší vzdálenost leží mezi pozorovatelem a objektem, tím se objekt zdá být menší. Toto zvláštní jev je dobře znám, může být využit a vzdálenosti pomocí něj zkresleny zahradníkem. Někdy se ale týž efekt stává překážkou. Velké majestátní stromy za určitých okolností objekty činí vzdálenosti zdánlivě kratšími a prostor parku, či zahrady menším.
Některé umělé objekty v kompozici, jenž jsou viditelné, ale nepřístupné z cesty byly v minulosti zahradními architekty úmyslně vytvořeny poněkud menší. Taková úprava i malou změnou velikosti vytvářela pak dále snadno dojem většího prostoru a rozlehlosti. Pokud kouzlo bylo dobře provedeno, mohla kompozice působit prostorněji ale současně příjemně a přirozeně.
-
Povšimněme si prosím umně využitých linií okraje lesa, vytvářejících sbíhavou linií zdání větší vzdálenosti, holého rozlehlého trávníku, plochy u které lze stěží odhadnout velikost a vodní plochy v které se napodobenina antického svatostánku odráží a tak zdvojnásobuje svůj význam. Rovněž skutečnost, že stavba stojí na vyvýšeném místě zvětšuje její význam ale zdánlivě i velikost. Naopak stavba umístěná níže, než je úroveň oka pozorovatele, je zdánlivě menší a méně významná. Chrám lze vidět pouze z tohoto místa, z této vzdálené cesty, bližší cesta není. Pokud si představíme tuto situaci v době, kdy ještě kolem nejsou stromy přerostlé a keře kolem jsou nízké, nebo žádné, pak divák z cesty má nutně pocit, že vidí poměrně velkou stavbu za rozlehlým prostorem. Dnes tomu tak není.
-
Z blízka, když vidíme každé stéblo trávníku okolo a zřetelné jsou i nevelké keře, tehdy můžeme odhadnout velikost známých předmětů, uvažujeme, zda nejde o miniaturu, model k železnici. Komický obrázek. Větve nízkého tisu vyrůstají nad střechu. Situace by byla ještě horší, když by louka zde nebyla řádně kosena. Srovnáváním velikostí známých předmětů poznáváme velikost neznámých předmětů a odhadujeme vzdálenost. Toho lze obratně využít i při tvorbě zahrady. (Kroměříž, Podzámecká zahrada, pseudoantický chrám)
-
Vnímání prostoru a vzdálenosti může ovlivnit barva pozadí nebo jiných prvků kompozice.
-
Ovlivnění vnímání kompozice a dojmu prostoru pomocí barev je zřejmé.
-
Domnívám se, že jde nejspíše o spojení na kterém se podílí osobní zkušenost a odhad vzdálenosti vlivem odrazivosti a jasu.
-
Prostor na plochém místě, tam, kde je málo dalších objektů vnímáme odlišně než na místě zvlněném a s objekty.
-
Zřetelně jinak vnímáme prostor na plochém místě, tam, kde jsou další objekty.
-
Jinak vnímáme prostor na plochém místě, kde jsou další objekty v různých vzdálenostech od pozorovatele a schopnost odhadu velikosti a vzdálenosti je lepší. Čím více objekty velikostně přesahují pozorovatele, tím více působí prostor stísněný a pozorovatel sám sobě bezvýznamnější.
-
Prostor vnímáme jako větší u zvlněného terénu, stejně tak i velikost a význam objektu, který je na vyvýšeném ale jinak stejně vzdáleném místě. Iluzi velikosti zde podporuje nedostatek velkých nebo srovnatelných objektů v okolí. V 18. století kritizovaná „plešatost“ (baldness) kopců kolem významných staveb měla zjevně nejen technické a bezpečnostní důvody.
-
Ovšem i na svahu velkého kopce může být objet vnímán jako méně významný nebo menší než na nevelkém pahorku.
-
Kromě dojmu významnosti je ale třeba vnímat i jiné kritéria a efekty.
-
Vzhled by neměl být jediným kritériem, je třeba brát jistý ohled na praktičnost a smysluplnost, jinak může výsledek být až směšný.
-
Větší množství jiných objektů o velikosti objektu zájmu obvykle snižuje jeho významnost a někdy i rozptyluje pozornost.
-
U některých úprav to ale může být jinak. Opakující se stejné objekty jsou měřidlem aniž by samy vzbuzovaly zájem.
-
Jinak je tomu také tam, kde objekty tvoří skupiny a masy. Pozornost je zde přirozeně směřována k objektům, které jsou v kompozici jedinečné. Linie obrysu skupiny směřují zájem a srovnatelní jedinci jsou měřítkem.
-
Pohled z výšky činí objekty pod námi zdánlivě bližší a menší.
-
A méně významné. Odhad ovlivňují skupiny objektů v okolí.
-
Jsou li jiné objekty vzdáleny od objektu zájmu je obtížnější posoudit jeho velikost
-
I pokud je pozorovaný objekt ve stejné vzdálenosti od pozorovatele a stejně velký může být vnímán různě velký a vzdálený.
-
V závislosti na pozadí a objektech kolem a jejich skupinách jej můžeme vnímat odlišně.
-
Z uvedených modelů je zřejmá pravdivost Reptonova tvrzení, že na vnímání perspektivy, usuzovaném významu objektů a jejich velikosti se podílí tvar terénu stejně jako postavení pozorovatele a rozestavění okolních objektů i obrysy a hmoty skupiny.
-
Vnímání pozorovatele a hodnocení vzdálenosti silně ovlivňují linie výsadby. Mimo jiné rovněž nabuzují různé pocity.
-
Linie výsadby kolmá k linii pohledu pozorovatele.
-
Linie v úhlu asi 45° k linii pohledu pozorovatele.
-
Linie souběžné s pohledem pozorovatele.
-
Až k pozorovateli prodloužená linie může být působivější.
-
Účinkem postupného zmenšení rozestupů je mírně změněný odhad vzdálenosti.
-
Iluzi více podpoří sbíhavost spíše než rovnoběžnost linií.
-
Stejně velké objekty v stejných vzdálenostech.
Princip postupně se zkracující vzdálenosti mezi podobnými předměty vyvolá v dostatečně dlouhém úseku iluzi většího prostoru a může přispět k zvýraznění bodu zájmu. Toto kouzlo je vhodné použít v kompozici u podobných objektů, zejména u těch u nichž je očekáváno opakování. Iluze nesmí být v rozporu s okolím a logikou. Uvedené příklady jsou jednoduché a slouží k ozřejmění faktů. Vzhledné kompozice bývají složitější.
-
Velmi tmavé zastíněné popředí je některými autory považováno za ideální pro posílení dojmu prostoru. Významná může být míra zastínění a velikost zastíněného místa. Takto rámovaný prostor je ale jistě vhodný pro zvýraznění objektů za ním.
-
Stejně velké objekty v stejných vzdálenostech.
-
Různě velké, různě vysoké (směrem od pozorovatele zmenšující se stromy) objekty v různých vzdálenostech.
V nepravidelných zahradách lze kouzlo snadno použít také, linie ale nemá být přímka. Iluzi prostoru lze velmi silně zvýraznit zmenšující se velikostí objektů ve zřejmé i zdánlivé linii. Tak jako na obrázku, či v parku v Kroměříži. Je li však prostor příliš malý, příliš přehledný, nebo je li pozorovatel veden podél linie, klam je pak naprosto zjevný, tedy odhalený a pozorovatel je zklamán. Taková odhalená lest, taková zahrada, pak spíše než nádherné místo připomíná diorama na Petříně, Maroldovu Bitvu u Lipan.
-
Struktury na povrchu objektů, textura, může rovněž pomoci odhadnout velikost a vzdálenost objektů. Nebo pomoci iluzím.
-
Tedy přesně řečeno, použití dřevin s jemnou texturou v pozadí a hrubou v popředí snadno zvýšíme pocit vzdálenosti nebo prostoru. Roli zde však hraje i odrazivost a celkový habitus.
-
Objekty s vyšší odrazivostí v popředí také zvýší pocit prostoru.
-
I zde je možné intenzivně vnímat prostor zviditelněný perspektivními liniemi a opakovanými motivy.
-
Pocit prostoru a vnímání perspektivy podpoří vhodné barvy.
-
Pocit perspektivy rovnoběžných přímek příjemně umocňují i souběžné šikmé linie a užší cesty souběžné s širokou přímou.
-
Aleje a živé ploty jsou zřejmě nejběžnější perspektivními liniemi tvořenými výsadbou.
-
Oko vnímá jak perspektivní linie, které tvoří konstrukce, tak i spojnice okrajů objektů. Perspektivní linie nemusí být vždy silně zvýrazněny a dobře fungují, jak lze také vidět dole.
Na konci sbíhavých linek alejí a živých plotů bývají často významné objekty, na které je takto upoután zrak. H. Repton o tomto způsobu zahradních úprav píše jako o znásilňování pohledu a vkusu vytříbeném na úroveň malých dětí. Modernější autoři však takové úpravy doporučují a používají. Takto jednoduché zvýraznění hlavního prvku je neodolatelné lákadlo.
Dalším efektem je, že se rovnoběžné linie při pohledu vlivem perspektivy zdají být sbíhavé. Podle některých tvrzení se při srovnávání dvou stejně dlouhých linií zdá delší ta, která je přerušovaná. Vhodné velikosti rozdělení, nebo posloupná změna velikosti mezer mohou opravdu být použity k zesílení vnímání prostoru nebo iluze prostoru. Podle tvrzení týchž odborníků také určitá plocha, jenž je rozdělena v menší oddíly, působí dojmem většího prostoru, než nerozdělená velká plocha. Což zcela odporuje doporučení jiných odborníků, že nerozdělená plocha působí dojmem rozlehlejším a příjemnějším než rozdělená.
-
Dalším efektem je, že se rovnoběžné linie při pohledu vlivem perspektivy zdají být sbíhavé.
-
Přerušovaná (vlevo) a nepřerušená (vpravo) linie živého plotu.
-
Nepřerušovaná plocha, kde výsadba pomáhá zvýšit vnímání prostoru.
-
Mnohonásobně větší plocha přerušovaná remízky.
Je ovšem naprosto zřejmé, že vhodným způsobem může, rozdělená nebo narušená plocha, v určité klamné pravidelnosti mást vnímání prostoru pozorovatele, stejně jako nerozdělená plocha s vhodnou volnou výsadbou dobře zvolených dřevin na okraji. Je bez diskuse, že vnímání velikosti plochy bude jiné u naprosto stejné plochy s různým pozadím. Pominu-li průmyslové struktury, jinak bude vnímána plocha stísněná mezi horami či vysokými stromy, jinak plocha v nížině, kde křoviny, možná okraj lesa, tvoří vzdálený horizont nebo stejná plocha tam, kde jsou ve zvlněné krajině malebně zalesněné kopce. Rozdělení nebo nerozdělení, ten konflikt je podle mého podružný, je zde důležité provedení a třeba i povrch plochy (písek, voda, trávník, dlažba...). Tedy způsob rozdělení, vztah takové úpravy k celku, kompozice a schopnost pozorovatele vnímat podrobnosti povrchu.
-
Nepřerušená plocha u které nejsou prvky, které umožní zjistit její velikost.
-
Stejná plocha z nadhledu, v jiném ročním období. Úhel pohledu může ovlivnit vnímání prostoru. Je významný u velké kompozice stejně jako u malé zahrady.
-
Šikmo svažitá plocha s různou texturou a s prvky pomáhajícími odhadnout velikost plochy.
-
Rovná omezená plocha s objekty a texturami umožňující odhadnout velikost plochy
-
Zvlněný terén může způsobit že plochu vnímáme menší.
Obě řešení jsou podle mne použitelné je-li plán promyšlený, obě řešení mohou podpořit dojem většího prostoru. Důležitá je přítomnost nebo nepřítomnost prvků, které umožňují vnímat prostor. Oko pozorovatele pracuje totiž s informacemi, které má k k dispozici. Nemá li žádné informace, které by dokázalo porovnat, propadne v nejistotu. Podobně pozorovatel stěží bez další informace dokáže odhadnout velikost pole pšenice, jenž dosahuje od obzoru k obzoru. Oko není schopno srovnávat velikost stébla trávy vzdáleného několik centimetrů a několik desítek metrů. Jeho záchytné body nebudou dostatečně velké a výrazné, aby je bylo schopno posoudit.
Všechno vnímáme v poměru k něčemu jinému. Oko nejlépe vnímá velikost na opakujících se předmětech stejné, nebo podobné velikosti, u nichž předpokládá, že jsou od sebe stejně vzdáleny. Mohou to být kameny v řece stejně jako stožáry, auta v zácpě, či právě alej nebo několik skupin keřů narušující okraj plochy v zdánlivě pravidelných vzdálenostech. Pokud informace budou perspektivu věrohodně zkreslovat, bude pozorovatel věřit uměle vytvořené vzdálenosti. Při všech těchto případech je významný úhel pohledu, který může vzdálenost zkreslovat rovněž. Ve vhodných případech, i na malé ploše, může být žádoucí pohled na kompozici z vyvýšeného bodu. Proto byly v minulosti oblíbené vyvýšené terasy a zahradní altány.
-
Prvky na ploše pomáhají odhadnout vzdálenost.
-
„Voda přitahuje pozornost s neodolatelnou silou...“ (H.Repton)
-
Velká plocha vody může opticky zmenšit prostor.
-
Plocha vody přerušovaná vodními rostlinami.
-
Celistvá plocha vody naproti horskému masivu.
Při tom všem nadšení pro magii nafukující zahrady do šířky a délky doporučuji se přidržet opět prastarých pokynů mistra Reptona, který tvrdí že důležitý není rozsah, ohromující velikost, ale obsah. Ohromující prázdnota, prázdnota, kterou třeba ani nevnímáte, prázdnota představivosti a myšlenky, může být horší než nedostatečná rozloha v kompozici.
Pro všechna uvedená „kouzla“ s perspektivou platí, že musí zkreslovat realitu přiměřeně, aby nebyla příjemná lest odhalena a nepůsobila spíše směšně. Efekt vzdálenosti lze také velmi účinně prohloubit vhodně volenými barvami jednotlivých částí kompozice. V sadovnictví, podobně jako v malířství, lze popsanými metodami zesilovat účinek perspektivy vhodným zpracováním popředí, středu a pozadí.
Pokračování v kapitole Popředí, střed a pozadí kompozice
Zpět na obsah Průvodce úpravou vaší zahrady