Dějiny Korolup/Školství: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Německá škola obecná: nové údaje, zdroje - škola Bítov a Korolupy
Řádek 26:
[[File:Museumsdorf-Niedersulz 8183.JPG|náhled|Ilustrativní obrázek jihomoravské německé školy z Museumsdorf-Niedersulz.]]
[[File:Fibel worte.jpg|náhled|První psaná slova kurentem (Fibel Worte)]]
Tomáš Vinciguerra hrabě Collalto et San Salvatore koupil uherčické panství s obcí Korolupy v roce 1768. Pravděpodobně s narůstající převahou německého obyvatelstva se začínají objevovat snahy obce o vymanění se z vlivu české [[w:Římskokatolická farnost Bítov|bítovské fary]]. I když v bítovské škole byla zřízena jedna třída s německým vyučovacím jazykem, hodiny náboženství probíhaly v češtině a zrovna tak bohoslužby. Obec zřídila nejprve v roce 1770 německounovou školu a od roku 1786 se započala snažit o vlastní farnost. V roce 1798 postavila na návsi [[w:Kostel svatého Vavřince (Korolupy)|kapli sv. Vavřince]] a po mecenášství děkana Beera v roce 1857 dosáhla nejen vybudování farní budovy, ale konečně i vlastní farnosti. V každém případě v darované budově čp. 69 (staré číslování čp. 65) mohla v roce 1770 započít s vyučováním v německém jazyce. Do třídy se vcházelo přes byt učitele. Za průjezdem do dvora stála stodola, rozvalená kůlna a rozbitá stáj. Nepodsklepená školní budova (učitel skladoval brambory ve vyhloubené jámě) krytá slámou podle zápisu v kronice nevyhovovala a roku 1844 děkan František Křivánek (narozen 2. srpna 1793 ve Slavěticích) podnítil její opravu. Byt pro učitele vybudovala obec ze staré kolny a komory. Chlév a kolnu spojila pod jednu střechu a dřevník obila prkny. Do školy se nyní vcházelo chodbou ze dvora. Na levé straně se nacházela učebna a na pravé byt učitele. Zvednuté stropy, nové pokrytí střechy břidlicí a přestavba dřevěných kůlen na byt pro učitele uchránily školu před zhoubným požárem v roce 1845.
 
Podle bítovské školní kroniky učitelovali na Bítově v letech 1758—70 František Novotný a 1784—1823 Jiří Protivínský. Tedy i po vybudování vlastní školy byly Korolupy stále přiškoleny k bítovské faře. Pan učitel Protivínský dostával tenkráte od vrchnosti 11 zl. 40 kr., 2 a půl míry pšenice, 9 m. žita, 5 a půl m. ječmene, 1 a tři osminy m. hrachu, sud piva, 10 sáhů měkkého dřeva; za koledy 24 kr., za kostelní službu 36 kr., o pouti na sv. Trojici na pohoštění zpěváků 4 zl., o zámecké pouti na stejný účel 4 zl., o záduší dne 15. července 45 kr., z kostelní služby 4 zl. 46 kr., od přiškolených obcí 12 zl 6 kr., 93 snopů žita a 12 snopů pšenice, ze štoly: zápisné při křtu, svatbě, pohřbu po 6 kr., za psaní proseb po 1 kr. a z pohřbu jednu třetinu dle štol. patentu, za procesí na sv. Marka platila obec Zblovice 10 kr., o křížových dnech obce Chrlopy (Korolupy), Oslnovice, Vysočany po 10 kr., z čehož kostelník obdržel 4 kr. Školné platilo každé dítě týdně 2 kr. Nadále bylo učitelovou povinností doprovázet kněze k zaopatřování nemocného, zvonit každý den „Ave Maria” a v létě proti „blížící se bouři”.<ref name="Vlastivěda Moravská">PEŘINKA F. Václav: Vlastivěda Moravská, Vranovský okres, Brno 1906</ref>
 
Od obce Korolupy dostával učitel Protivínský až do roku 1823 za „zvonění proti mrakům” snopy (Wetterläutgarben). Po vybudování vlastního kostela, kdy pravděpodobně převzal zvonění proti mrakům v obci korolupský učitel, vedl Protivínský s místním učitelem spor (Poppinger nebo Scherer). Krajský úřad rozhodl ve prospěch bítovského učitele, takže snopy až do zřízení samostatné fary v roce 1858 musela obec odvádět učiteli do Bítova. V každém případě v darované budově na čp. 69 (staré číslování čp. 65) mohla obec v roce 1770 započít s vyučováním v německém jazyce. Do třídy se vcházelo přes byt učitele. Za průjezdem do dvora stála stodola, rozvalená kůlna a rozbitá stáj. Nepodsklepená školní budova (učitel skladoval brambory ve vyhloubené jámě) krytá slámou podle zápisu v kronice nevyhovovala a roku 1844 děkan Křivánek podnítil její opravu. Byt pro učitele vybudovala obec ze staré kolny a komory. Chlév a kolnu spojila pod jednu střechu a dřevník obila prkny. Do školy se nyní vcházelo chodbou ze dvora. Na levé straně se nacházela učebna a na pravé byt učitele. Zvednuté stropy, nové pokrytí střechy břidlicí a přestavba dřevěných kůlen na byt pro učitele uchránily školu před zhoubným požárem v roce 1845.<ref name="Vlastivěda Moravská" />
 
Finanční situace obce nebyla po požáru, kdy lehla popelem až na kostel, školu a pár čísel celá obec, jednoduchá a školní prostory musely být pravděpodobně nadále nevyhovující (přesto v roce 1862 obě školní zahrádky obdržely nový tyčkový plot na podezdívce z vápencového kamene). Děkan Augustin Beer pocházející ze starého mlynářského rodu Beerů z Korolup (v té době ve Waidhofenu an der Ybbs) daroval před svou smrtí (20. března 1860) v roce 1857 na stavbu nové školy, fary a další farní účely 6 000 zlatých. Obec se na oplátku zavázala z finančního daru postavit školu s bytem pro učitele a nově postavenou faru (1857) a školu udržovat a dotovat. Obec ale s výstavbou školy značně otálela. Vlastní farní správy nad školou si ale moc dlouho neužila (1858-1870). V obci se nacházelo přibližně 50 dětí, kterých se od roku 1869 pod hrozbou sankcí týkala na dobu 8 roků povinná školní docházka. V témže roce probíhaly poslední kanonické vizitace a od roku 1870 byl kněžím dozor nad školami zrušen. Škola v Korolupech spadala nyní podle říšského školního zákona pod okresní hejtmanství v Moravských Budějovicích.