Dějiny Korolup/Školství: Porovnání verzí

Ve 2. polovině 17. století, před přijetím tereziánské školské reformy, působilo na jihozápadní Moravě devatenáct škol. Ve Vratěníně se farní škola pod patronací premonstrátského kláštera v Gerasu připomíná v roce 1662 a v [[w:Lubnice|Lubnici]] po stavbě nového [[w:Kostel svatého Jiří (Lubnice)|kostela sv. Jiří]] a fary v roce 1726, kdy už byla lubnická farnost od vratěnínské oddělena. Na obou farních školách se vyučovalo německy.<ref name="SIXTUS" /> Také v Bítově se vyučovalo nejprve po domech. Teprve v roce 1672 připomíná děkanská slavonická matrika „zvláštní budovu školní”. K Bítovu byly přiškoleny německé osady Chvalatice a Korolupy a české Oslnovice, Vysočany, Zblovice a Nové Dvory.<ref name="Panské dvory">Šreflová se dvory Novým a Augustiným. Panské dvory a myslivny: Augustin a Nový' Dvůr (Augustenhof a Neuhof) u Chvalatic, Bažantnice (Fasanhof) u Vracovic, Luitgardin Dvůr (Luitgardenhof) u Lančova, Pannin Dvůr (Frauenhof) u Nového Petřína, Helenin Dvůr (Helenenhof) u Štitar, Křeslík (Grossinghof, památka zaniklé osady Křeslíka) u Křtálek, Vranč u Bítova.</ref> Na škole se až do odfaření Korolup (1858) vyučovalo česky i německy, pak zůstala škola jedinou česky vyučující na Vranovsku. Učitel dostával od obce 8 měřic žita, 7 měřic ječmene, 7 mírek prosné kaše, od hradních pánů 11 zlatých a 40 krejcarů, za zpěv o velikonočním týdnu obdržel od faráře 30 krejcarů, za pohřeb 10 grošů, za křest 1 groš. Školné 6 grošů za každé dítě připadlo taktéž učiteli. Bítovský učitel doprovázel kněze při zaopatřování nemocného, v létě zvonil před blížící se bouří. Na jihozápadní Moravě působily ještě čtyři židovské školy: v Moravských Budějovicích, v Třebíči, [[w:Synagoga v Polici|Polici]] a Jemnici. Od roku 1770 navštěvovaly korolupské děti katolického vyznání nově založenou školu v obci.<ref name="HOSOVÁ">Hosová Iveta: Historie a současnost regionu Bítov ve výuce prvouky na 1. stupni základní školy, diplomová práce, Brno MU 2008</ref>

Výuka na farních školách v 1. polovině 17. století sestávala ze základů aritmetiky, hudby, českého nebo německého jazyka, katechismu v českém či v německém jazyce a ze základů latinského jazyka. Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech císařských dědičných zemích z 6. prosince roku 1774 stanovil i výuku na triviální škole v Korolupech. Mimo náboženství a hodiny zpěvu se žáci učili triviu – čtení, psaní, počítání a základům hospodaření. Ve větších městech se mohli na hlavních školách naučit mimo trivia, zpěvu a náboženství také základům latiny, psaní dopisů, kreslení, zeměměřictví, vedení domácího hospodářství, dějepisu a zeměpisu. Zimní kurz na venkovských školách se konal od 1. prosince do konce března a letní kurz začínal pondělkem po první neděli velikonoční a trval až do konce září. Návštěva škol nebývala kvůli využívání dětské práce velká a pracující žáci od devíti do dvanácti let byli proto osvobozeni od školní docházky.

Výuka dějepisu a zeměpisu probíhala za Rakouska-Uherska v českých zemích v šestém až osmém ročníku obecné školy a na školách měšťanských (tři hodiny týdně). Československá vláda pozměnila učební osnovy zeměpisu a dějepisu na měšťanských školách nejprve výnosem z roku 1919 („dějiny státu Československého, znalost dějin vlastního národa a nejdůležitějších událostí všeobecných dějin, zvláště těch, které měly význam pro kulturní vývoj lidstva a vliv na dějiny Československého státu a vlastního národa, ústava a správa republiky Československé, povinnosti a práva státních občanů, vývoj demokratismu a společenských zřízení demokratických“) nejprve výnosem z roku 1919.<ref>Výnos O změně učebné osnovy zeměpisu a dějepisu na školách měšťanských (Č. 25.256. 7./VII. 1919.). In: Věstník MŠANO, ročník I. (1918–1919), číslo 10, s. 163–165.</ref> Další výnos o počtu týdenních vyučovacích hodin pro jednotlivé druhy a stupně škol obecných a pro školy občanské následoval 4. srpna 1923.<ref>Výnos MŠANO ze dne 4. srpna 1923, č. 92.189-I, o počtu týdenních hodin vyučovacích pro jednotlivé druhy a stupně škol obecných a pro školy občanské. In: Věstník MŠANO, ročník IV. (1922–1923), sešit 8, s. 452–457.</ref> Výuku dějepisu na jednoročních učebních kurzech upravoval výnos ministra školství a národní osvěty z 13. června 1924. Dějiny starověku se zaměřovaly na vzdělanostní a ústavní dějiny, dějiny středověku a novověku mířily na jednotlivé stupně vývoje lidstva, politické dějiny se vyučovaly jen v případě, že byly potřeba k pochopení látky kulturních dějin. Samostatnou kapitolou se staly dějiny Československého státu, které nové osnovy vykládaly v návaznosti na dějiny světové. Speciální kapitolou se stal výklad lidového hnutí. Podle osnov byla také ponechána jistá benevolence učitelům, kteří mohli učivo dějepisu prohlubovat a pro pochopení mládeže přizpůsobovat.<ref>Výnos MŠANO ze dne 13. června 1924, čís. 65.983-I, jímž se vyhlašují osnovy pro jednoroční učebné kursy, připojené ke školám občanským. In: Věstník MŠANO, ročník VI. (1924), sešit 6, s. 309–313.</ref>

Od obce Korolupy dostával učitel Protivínský až do roku 1823 za „zvonění proti mrakům” snopy (Wetterläutgarben). Po vybudování vlastního kostela, kdy pravděpodobně převzal zvonění„zvonění proti mrakůmmrakům” v obci korolupský učitel, vedl Protivínský s místním učitelem spor (Poppinger nebo Scherer). Krajský úřad rozhodl ve prospěch bítovského učitele, takže snopy až do zřízení samostatné fary v roce 1858 musela obec odvádět učiteli do Bítova. V každém případě v darované budově na čp. 69 (staré číslování čp. 65) mohla obec v roce 1770 započít s vyučováním v německém jazyce. Do třídy se vcházelo přes byt učitele. Za průjezdem do dvora stála stodola, rozvalená kůlna a rozbitá stáj. Nepodsklepená školní budova (učitel skladoval brambory ve vyhloubené jámě) krytá slámou podle zápisu v kronice nevyhovovala a roku 1844 děkan Křivánek podnítil její opravu. Byt pro učitele vybudovala obec ze staré kolny a komory. Chlév a kolnu spojila pod jednu střechu a dřevník obila prkny. Do školy se nyní vcházelo chodbou ze dvora. Na levé straně se nacházela učebna a na pravé byt učitele. Zvednuté stropy, nové pokrytí střechy břidlicí a přestavba dřevěných kůlen na byt pro učitele uchránily školu před zhoubným požárem v roce 1845.<ref name="Vlastivěda Moravská" />

Finanční situace obce nebyla po požáru, kdy lehla popelem až na kostel, školu a pár čísel celá obec, jednoduchá a školní prostory musely být pravděpodobně nadále nevyhovující (přesto v roce 1862 obě školní zahrádky obdržely nový tyčkový plot na podezdívce z vápencového kamene). Děkan Augustin Beer pocházející ze starého mlynářského rodu Beerů z Korolup (v té době ve Waidhofenu an der Ybbs) daroval před svou smrtí (20. března 1860) v roce 1857 na stavbu nové školy, fary a další farní účely 6 000 zlatých. Obec se na oplátku zavázala z finančního daru postavit školu s bytem pro učitele a nově postavenou faru (1857) a školu udržovat a dotovat. Obec ale sS výstavbou školy ale korolupští značně otálela.otáleli Vlastnía farní správy nad školou si ale moc dlouho neužilaneužili (1858-1870). V obci se nacházelo přibližně 50 dětí, kterých se od roku 1869 pod hrozbou sankcí týkala na dobu 8 roků povinná školní docházka. V témže roce probíhaly poslední kanonické vizitace a od roku 1870 byl kněžím dozor nad školami zrušen. Škola v Korolupech spadala nyní podle říšského školního zákona pod okresní hejtmanství vve MoravskýchZnojmě.<ref>Obecní Budějovicíchúřad Korolupy něm. Kurlupp do roku 1868 Okresní úřad Vranov nad Dyjí; 1868-1896 Okresní hejtmanství ve Znojmě; do roku 1938 Okresní úřad Moravské Budějovice; 1938-1945 župa Niederdonau, okres Horn, od roku 1945 okres Moravské Budějovice (až do roku 1960)</ref>