Základní teologické a filozofické pojmy scholastiky/Anděl

Anděl

Andělovo bytí ↙ není bytnost ↙.
Bytí ↙ andělovo není jeho rozumění rozum↙ rozumové↙.
Bytí ↙ andělovo není jeho činnost.
Andělé byli stvořeni ↙ od Boha ↙.
Andělé nebyli učiněni hlavně pro člověka.
Andělé byli stvořeni ↙ v milosti ↙.
Andělé jsou částí téhož vesmíru s tělesným stvořením ↙, ne však Bůh ↙, jenž je nad celý vesmír.
Anděl je zcela rozumové ↙ přirozenosti, proto musí býti všechna jeho činnost podle rozumu ↙. A přece někdy rozumová ↙ stvoření ↙, což jsou andělé, liší se od rozumových ↙, někdy však jsou obsažena pod rozumovými.
Anděl je nedělitelný v bytnosti ↙, ne však podle síly, tj. podle předmětu a podle napětí a ochabnutí skutku.
Kterýkoliv anděl se liší druhem od jiného anděla.
Anděl je jednoduše vznešenější než člověk, avšak případkově (akcidentálně) je tomu naopak.
Andělé nemají těla přirozeně ↙ se sebou spojená.
Andělé mohou přijmouti těla.
Anděl nepotřebuje přijatého těla pro sebe, nýbrž pro nás.
Přijaté tělo se nespojuje s andělem jako s tvarem, nýbrž jako s pohybujícím znázorněným.
Od andělů přijatá těla nemají přirozených sil, jež ukazují, ani životních činností, nýbrž společné též neživým.
Andělé spravují a řídí všechno tělesné stvoření ↙.
Bůh ↙ neučinil tělesa prostřednictvím andělů.
Anděl není na místě, leč dotekem síly.
Anděl je na místě vytčeně, ne však okrouženě.
Anděl není zároveň na více místech.
Andělova činnost jest vyměřena na jedno místo vzhledem k činěnému a činiteli, ne však Bůh ↙, neboť jeho činnost jest určena pouze prvým způsobem.
Andělův pohyb není ve mžiku nýbrž v čase.
Rychlost andělova pohybu není podle velikosti jeho síly, nýbrž podle jeho vůle.
Andělé jsou neměnní a neporušení.
Andělé jsou proměnní trojmo, totiž:

co do volby cíle,

přiložení síly k různým

a uvedením v nic.

Všechna tělesa poslouchají andělů na pokyn pohybem místním, ne však tvarovým.
Anděl může měniti všechny vnitřní a vnější smysly člověka.
Anděl nemůže vtisknouti do představivosti nějaký tvar, leč prostřednictvím smyslu vnějšího.
Anděl může měniti vůli člověka pouze přimlouváním nebo rozněcováním vášní.
Vyšší anděl pohybuje vůlí nižšího anděla poněkud jakožto předmět, přimlouváním; ne však z nutnosti, ani se strany mohutnosti.
Andělé mohou dvojmo působiti na naše duše ↙, totiž:

posilováním rozumu ↙,

a osvěcováním představ.

Dobří andělé mohou vtisknouti na náš rozum ↙, ne však zlí.
Zlí andělé vtiskují v představy připojováním k nim svého světla.
Dobré myšlenky se přidělují vyššímu původu, totiž Bohu, ačkoliv jsou obstarány službou andělů.
Andělův čas je jiného rázu než čas jiných.
Andělovo blažené patření je měřeno dověkostí ↙.
Počet andělů představuje všechen počet tělesných.
Dobří andělé jsou ve větším počtu než zlí.
U andělů jsou tři hierarchie ↙ podle trojího stupně jejich poznání.
V každé hierarchii jsou tři řády.
V každém řádě je mnoho andělů.
Andělských řádů je pouze devět.
Stupně v andělských řádech jsou dobře uspořádány.
Celý obsah řádu v andělech je z blízkosti Bohu.
Proto bližší Bohu jsou vyššího stupně a jasnějšího vědění ↙, ne však v lidech.
Všechny řády první hierarchie ↙ se připodobňují k osobním královým služebníkům, totiž komorníkům, rádcům a přísedícím. Druhé však úředníkům království povšechně, totiž radním, předákům vojska. Třetí však určeným k jistým částem království, totiž místodržitelé, hejtmani apod.
Do první hierarchie ↙ patří pozorování cíle. Do druhé všeobecné uspořádání výkonů. Do třetí pak provádění díla.
Všichni lidé a všechny řády andělů jsou jedna hierarchie ↙.
Lidé budou bráni do všech andělských řádů.
Vlastnosti a úřady řádů andělských a církevních se berou z jejich jmen.
Andělské řády budou vždy trvat.
Řád v andělech není nikdy Bohem pomíjen,ačkoliv nižší vždy jsou hýbána vyššími a ne opačně.
Poznání vyšších andělů je dokonalejší než poznání nižších.
Vyšší anděl může skrze jednu podobu více rozuměti než nižší.
Vyšší andělé, nazírajíce pronikavěji na božskou moudrost, poznávají ve vidění Boha více tajemství a vyšší, jež zjevují nižším, osvětlujíce je.
Vyšší anděl osvětluje nižšího.
Dobří andělé mají představenství nad zlými anděly.
Dobří andělé nižší podle přirozenosti mají představenství nad zlými anděly, vyššími podle přirozenosti.
Vyšší zlí andělé mají představenství nad nižšími zlými anděly.
Rozum ↙ andělů je v možnosti bytností ↙ a případkové vzhledem ke zjevovaným, avšak vzhledem k přirozeně poznaným je pouze v případkové (akcidentální) možnosti.
V rozumu ↙ blaženého anděla nemůže býti nesprávnost.
Andělův rozum ↙ je naplněn vrozenými podobami všech věcí, jež mohou přirozeně poznati, ne však rozum ↙ náš.
Anděl nezná některé nadpřirozené věci, ne však něco jimi přirozeně poznatelné, avšak náš rozum ↙ je neznalý obojím způsobem.
Poznání andělovo je dvojí, totiž ranní a večerní.
Anděl poznává ↙ dvojmo, totiž skrze podoby ↙ a skrze Slovo ↙.
Anděl nikdy nepoznává věci ve vlastní přirozenosti, leč skrze jejich podoby.
Anděl poznává skrze vrozené podoby, ne však skrze získané z věcí jako člověk.
Andělé nebéřou poznání od smyslových věcí.
Anděl nerozumí skládáním a oddělováním jako člověk.
Andělovo poznání není postupováním, nýbrž pouze naše. A přece mohou andělé sylogisovati (usuzovati). A v podstatách oddělných od hmoty, může býti věc poznatelná poznána nejjistějším důkazem, protože ona není poddána přeměně.
Dobří a zlí andělé nemohou odložiti úsudek, který jednou měli.
Časová vzdálenost překáží poznání andělů.
Místní vzdálenost nepřekáží poznání andělů.
Andělé poznávají ve Slově tajemství milosti ↙, ne všechna, ani ne všechna stejně, nýbrž pokud jim Bůh ↙ chce zjeviti, ne však přirozeným poznáním.
Všichni andělé od počátku své blaženosti předvídali tajemství vtělení co do podstaty, ne však co do všech okolností.
Bůh ↙ neučinil ničeho v přirozenosti věcí, co nevtiskl andělské mysli.
Každý dobrý nebo zlý anděl poznává dokonale a přirozeně podoby a cokoliv jest v našem rozumu ↙, kromě užití podob, což jest skutečné přemýšlení, závislé na vůli.
Každý anděl poznává skrze jednu podobu všechna ojedinělá jednoho druhu, jaký je vlastní pojem jednotlivých, podle vlastních náhledů na ně.
V andělích nemohl býti omyl volby v jednotlivosti, ne však z neznalosti, nýbrž z neuvážení.
Zjevení, učiněná démonům skrze svaté anděly se strany démonů, nejsou osvěcování, ježto jich nezařizují k Bohu.
Lidé jsou osvěcováni od andělů.
Lidé jsou osvěcováni od andělů ne pouze o věřených, nýbrž i o skutcích.
Očišťování ↙ u andělů není od viny ↙,ani od nečistoty, nýbrž od směsi různosti.
Anděl mluví s andělem tak, že vlastní pojem zařizuje ke zjevení jemu svého chtěného.
Vyšší andělé mohou mluviti s nižšími a opačně.
Každé zjevení andělů ve Starém zákoně bylo zařízeno je zjevení Božího Syna v těle.
Každé zjevení dobrého anděla se děje ze zvláštního Božího ustanovení.
Každé andělské zjevení je na počátku s uleknutím; ale dobrý posléze těší,ne však zlý.
Zjevení ↙ mrtvých se někdy dějí skrze činnosti andělů nebo démonů i bez vědomí zemřelých.
Žádost se nedělí v andělích na mnoho možností, proto zcela se kloní k tomu, k čemu spěje, aniž se nekloní k opačnému.
Andělé mohli zhřešit hřešiti↙ hřích↙.
Anděl nemohl zhřešit v prvním okamžiku.
Z každého řádu ↙ někteří zhřešili.
Nejvyšší všech andělských řádů zhřešil.
První anděl byl jiným příležitostí k hříchu ↙.
Hřích prvního anděla byla pýcha ↙.
Andělův hřích jest nezhojitelný šesterým důvodem, totiž:

za prvé, že anděl nehybně lne ke zlu, po němž hřešením zatoužil,

za druhé, že přirozenost andělů se nerozšiřuje z jednoho,

za třetí, že požádal moc a nepřemýšlel o odpuštění a že zhřešil nikým nesváděn,

za čtvrté, že zhřešil vlastním rozhodnutím,

za páté, že nezhřešil v jednom prvním rodiči jako člověk,

za šesté, že zhřešil na konci cesty, ne však člověk.

Anděl není přisluhovatel nějaké svátosti ↙ ani nějaké svátostné věci.
Anděl nemůže svátostně ani duchovně přijímati Eucharistii ↙, nýbrž Krista ↙.
Kristus jakožto Bůh ↙ a jakožto člověk jest hlavou andělů.
Anděl byl rychleji posílen v milosti ↙ než člověk.
Milost ↙ a sláva ↙ byly andělům dány podle rozsahu jejich přirozenost|přirozenosti]] ↙.
Andělé měli víru ↙, naději ↙ a lásku ↙ před svým utvrzením.
Všichni andělé v prvním okamžiku, v němž byli stvořeni ↙ v milosti ↙, zasluhovali ↙; avšak někteří z nich ihned postavili překážku své blaženosti ↙, usmrcujíce předchozí zásluhu ↙. A tehdy byli vyňati z blaženosti, kterou zasloužili.
Blažení andělé nemohou prospívati v blaženosti.
Pouze andělé první hierarchie ↙ obstupují Boha.
Panstva nejsou posílána ani neobstupují Boha, přece však přisluhují rozkazujíce, ne však vykonávajíce.
Poslání andělů, jako i božských Osob ↙, totiž neviditelné i viditelné, jest dvojí, totiž vnitřní, to jest k účinku ↙ rozumovému, totiž k osvícení, a vnější, tj k účinku tělesnému. Prvním způsobem náleží všem andělům, ne však druhým způsobem.
Býti poslánu náleží andělům, pokud jsou znova připojeni k nějaké službě.
Andělé nejsou posíláni k nějaké službě, leč nižší, podle Diviše, ne však vyšší.
Pouze pěti nižším řádům náleží býti posílánu k službě.
Stráž andělů jest jakési provádění Boží prozřetelnosti k lidem.
Andělé jsou určováni na stráž lidem.
Pouze andělé nejnižšího řádu jsou strážci jednotlivých lidí.
Andělé střeží jednotlivé lidi, Archandělé země, Vládci celou lidskou přirozenost, Síly tělesa, Moci jsou nad démony, avšak Panstva mají stráž nad dobrými duchy ↙.
Jednotlivým druhům porušitelných ↙ věcí jsou určováni jednotliví andělé, stejně jednotlivým jedincům neporušitelných ↙, totiž lidem.
Každý člověk má pouze jednoho anděla strážného.
Jednotlivým lidem, jako jsou jednotlivé osoby, jsou dáni jednotliví andělé, avšak jakožto části sboru mají jednoho společně.
Představený je chráněn andělem jakožto jednotlivá osoba, avšak jakožto představený jest osvěcován od archanděla nebo od vládce.
Stráž andělů je zařízena hlavně k osvěcování, druhotně k držení démonů a jiných takových.
Anděl neopouští člověka, jejž střeží,až do smrti.
Označení a výklad jmen andělských řádů:

→cherubové

→serafové

→trůny

→knížata

→síly

→panstva

→mocnosti

→archandělé

→andělé

Jméno každého řádu účast na některé dokonalosti, která je v Bohu, jako jméno Síly, znamená podíl božské síly.
Andělům náleží modlit se.