Maďarština/Ukazovací zájmena

Ukazovací zájmena v maďarštině jsou ez (tento) a az (tamten), v množném čísle ezek a azok. Přijímají také pádové koncovky (viz přehled). Mohou stát buď samostatně, nebo před podstatným jménem. V druhém případě za nimi stojí ještě určitý člen.

Použití

Stojí-li ukazovací zájmeno před podstatným jménem, následuje za ním vždy určitý člen:

• ez a / ez az
• ezek a / ezek az
• az a / az az
• azok a / azok az

Varianta členu az se používá, pokud následující jméno začíná samohláskou.

Příklady

• az az asztal = tamten stůl
• ezek az asztalok = tyto stoly

Pokud v takovém spojení chybí určitý člen, význam je jiný. Ukazovací zájmeno v tomto případě neodkazuje přímo na podstatné jméno. Jde o samostatné použití. Spojení pak má platnost věty:

• Ez asztal. = Toto je stůl. (vynechané sloveso van)

Můžeme také říci:

• Ez asztal? Asztal ez? = Toto je stůl? Je toto stůl?
• Nem, ez nem asztal. Ez szék. = Ne, to není stůl. To je židle.

Další příklady použití ukazovacího zájmena bez členu:

• Mi ez? = Co je to?
• Ki ez? = Kdo je to?
• Ez Éva. = To je Eva.
• Ádam azt mondja, hogy… = Adam říká, že…
• Te vagy az, aki elárult. = Ty jsi ten, kdo zradil.

Poznámka

Pokud není nutné rozlišit tento a tamten, můžeme ez i az překládat do češtiny jen jako ten, ta nebo to.

Přehled ukazovacích zájmen

Nominativ kdo? co?	ez tento, tato, toto	az tamten, tamta, tamto	ezek tito, tyto, tato	azok tamti, tamty, tamta
Akuzativ koho? co?	ezt	azt	ezeket	azokat
Dativ komu? čemu?	ennek	annak	ezeknek	azoknak
Instrumentál (s) kým? (s) čím?	evvel / ezzel	avval / azzal	ezekkel	azokkal
Kauzál-finál pro koho? pro co?	ezért	azért	ezekért	azokért
Inessiv v kom? v čem?	ebben	abban	ezekben	azokban
Superessiv na kom? na čem?	ezen	azon	ezeken	azokon
Adessiv u koho? u čeho?	ennél	annál	ezeknél	azoknál
Illativ do koho? do čeho?	ebbe	abba	ezekbe	azokba
Sublativ na koho? na co?	erre	arra	ezekre	azokra
Allativ ke komu? k čemu?	ehhez	ahhoz	ezekhez	azokhoz
Elativ z koho? z čeho? (zevnitř)	ebből	abból	ezekből	azokból
Delativ z koho? z čeho? (z povrchu)	erről	arról	ezekről	azokról
Ablativ od koho? od čeho?	ettől	attól	ezektől	azoktól

Ukazovací zájmena se skloňují stejným způsobem jako podstatná jména, přijímají stejné pádové koncovky. V jednotném čísle však (s výjimkou akuzativu, superessivu a kauzálu-finálu) dochází regresivní asimilaci. To znamená, že koncové z se mění na souhlásku, kterou začíná připojená pádová koncovka, např. az + ban = abban. V množném čísle k této asimilaci nedochází.

V instrumentálu, při jehož tvoření normálně dochází k progresivní asimilaci (podle první souhlásky ve skupině), se uvedená pravidla kříží, a jsou tak možné dva tvary (ez + vel = evvel nebo ezzel). V množném čísle je pouze progresivní asimilace (ezek + vel = ezekkel).

Ukazovací zájmena, na rozdíl od přídavných jmen a číslovek, se skloňují spolu s podstatnými jmény, před nimiž stojí:

• Látom azt a nagy házat. = Vidím (tam)ten velký dům.
• Adom (ezt) annak a kis gyereknek = Dám to tamtomu malému dítěti.

Protože záložky (postpozice) se chovají podobně jako pádové koncovky, dostává i ukazovací zájmeno svoji záložku, která tak je ve slovním spojení rovnou dvakrát:

• ez előtt a ház előtt = před tímto domem